75 let orienťáku v Česku: První závod v Československu
Český orienťák letos slaví 75 let od prvního závodu, který se konal na našem území. V rámci oslav se můžete každý týden těšit na články, které zachytí různorodá témata z orienťácké historie. Dnes začneme od úplného začátku – vrátíme se do 22. října 1950, kdy se konal první orientační závod u nás.
Zatímco první závod v orientačním běhu na světě se běžel na konci 19. století v Norsku, do Česka se tento přírodní sport dostal až o více než 50 let později. Letos 22. října to bude 75 let od prvního orienťáku u nás.
První orienťák na českém území se konal na Zlínsku pod názvem 1. ročník Poháru města Gottwaldov (dnešní Zlín). Závodu se účastnily tříčlenné hlídky v kategoriích mužů, žen, dorostenců a dorostenek, pro které byly připraveny dvě tratě. Trať I měřila 13,4 km a obsahovala 5 kontrol, trať II měla délku 8,6 km a 3 kontroly. Všichni účastníci nesli na zádech batoh se zátěží (muži – 5 kg, ženy – 2 kg). Hlavními organizátory závodu byli Eugen Reichel (ředitel), Jan Žůrek (sekretář), Zdeněk Němec (tratě) a František Šnajdr (hlavní rozhodčí).
V předvečer závodu proběhla krátká instruktáž a písemný test sestávající se z popisu terénu z mapy, jak potvrzuje i archivní vyprávění P. Mezihoráka, který byl rozhodčím na jedné z kontrol: „V sobotu 21. 10. 1950 se sešlo v divadelním sále hotelu Moskva v Gottwaldově 123 závodníků, aby po přivítání absolvovali kolektivní písemnou zkoušku. Zatímco rozhodčí pozdě do noci opravovali písemky, závodníci se posilovali spánkem, někteří i jinak.“ V neděli 22. října 1950 se závodníci sešli u chaty Bunč v Chřibech a 41 hlídek, tedy 123 závodníků, odstartovalo do závodu. Mezi účastníky byli turisté a lyžaři z Gottwaldova, Kroměříže, Zdounek a Rožnova.
K dispozici byla mapa v měřítku 1 : 75 000 zachycující hlavně reliéf, cesty a domy černou barvou a porosty zelenou. Někteří závodníci vyrazili do závodu také vybaveni buzolami. Při závodě byl čas měřen a na kontrolách se plnily úkoly z topografie – orientace mapy, určení nadmořské výšky, přenesení bodu z terénu a naopak, odhad vzdálenosti apod. Pro celkové hodnocení byly přidělovány body. Dosažený čas byl hodnocen maximem 120 bodů pro nejlepší hlídku, další hlídky obdržely bodové srážky. Orientace byla hodnocena maximem 180 bodů podle výsledků písemky a zkoušek. „Jedním z nejvzdálenějších bodů byla kontrola s kolektivními zkouškami, kam jsem byl přidělen,“ popisoval dále Mezihorák a doplnil i podrobný popis stanoviště: „Bylo to pěkné místo na okraji lesa nad osadou Salaš. Když probíhal závod, tak po příchodu a ohlášení hlídky velitel stanoviště položil hlídce otázku: ‚Jak daleko je od nás ten a ten bod? Máte na to jednu minutu.‘ Jakmile velitel hlídky pochopil, o jaký bod jde, stiskl jsem stopky, zatímco jednotliví členové hlídky se snažili různými metodami zjistit vzdálenost. Pak se krátce poradili a konečné slovo mě velitel. Podobně byly zkoušeny další otázky.“
V závodě nakonec v hlavních kategoriích (muži A, ženy A) zvítězila hlídka mužů z Gottwaldova (Obdržálek, Garlík, Polášek) a hlídka žen z Kroměříže (Rašťáková, Klimecká, Charvátová). Závod se všem vesměs líbil a dožadovali se jeho pokračování, třeba i na lyžích. Jen jeden starší turista však důrazně žádal, aby se příště zakázalo běhat. Tahle idyla už patří nenávratně do historie. Závod Pohár města Zlín je nejstarším každoročně pořádaným orientačním závodem. Jeho název se v průběhu toku času často měnil, pro přehlednost je uváděn tento současný název. Historicky první orientační závod u nás připomíná pamětní deska přímo na Bunči, kterou v roce 2020 odhalil účastník prvního mistrovství světa v orientačním běhu zlínský Alois Láznička a česká reprezentantka Lucie Dittrichová, která patří mezi naděje českého orienťáku. I letos se na Bunč v rámci oslav 75letého výročí vydají místní orienťáci i představitelé našeho svazu.
První orientační závody v Česku vznikaly pod hlavičkou turistických oddílů a svazů a od těch dnešních se opravdu výrazně lišily. Běhaly se jako závody 3členných hlídek, muselo se běžet s povinnou zátěží a na kontrolách se řešily znalostní otázky z topografie a orientace. Větší roli ve výkonu hlídky hrály právě správně odpovědi na otázky než dosažený čas. Tratě měřily většinou přes 10 kilometrů a počet kontrol nepřesahoval 5. Se vznikem mezinárodní orienťácké federace IOF vznikla pevná pravidla orientačního běhu a z „turisticko-orientačních pochodů“ se začal stávat samostatný sport. Byly zrušeny vědomostní otázky i povinná zátěž a od roku 1963 se již začaly běhat závody individuálně. Vznikaly nové disciplíny (štafety, dlouhá a krátká trať, noční OB či sprint) a tratě začaly být různorodější (vyšší počet kontrol, různé délky…).
75 let orienťáku v Česku
Článek: První závod v Československu (aktuální)
Článek: Historie reprezentace (vychází 23. září)
Článek: Mezinárodní akce (vychází 30. září)
Článek: Pohár veletržních měst (vychází 7. října)
Článek: Historie o-disciplín (vychází 14. října)
