O mistrovství světa veteránů 2025

Zatímco si užíváme letní atmosféry vícedenních závodů v chladném jarním počasí, veteráni už letos mají jedno poctivé léto odježděné. MS veteránů ve španělské Murcii totiž rozhodně letní parametry mělo. Teploty přes třicet stupňů, vyprahlá krajina a nálož pěti tréninků zakončená čtyřdenním závodním blokem. I ty medaile nám přivezli. Jak se jim na jihu líbilo a jak se akce povedla po organizační stránce?

Kdo přijel do oblasti s předstihem, mohl využít několika přichystaných tréninků v okolí, které závodnky připravily na to, co je čeká v závodech. Mohli si ozkoušet speciální mapovou značku sjízdného prostoru, styl mapování i se aklimatizovat na letní počasí. Přípravný program zpestřil vyjímečný zážitek v podobě celopoloostrovního blackoutu. Účastníci to vyřešili po našem. Došli do obchodu zachránit teplající pivka a strávili pěkný offline večer při kartách.

Citronový middle

Mistrovství odstartovalo middlem na prvního máje. Terén to byl unikátní. Tratě vedly mezi citrusovými a mandlovými sady u městečka Ricote. Bylo to takové citronové bludiště. Jednotlivé sady oddělovaly úzké pěšinky obehnané zídkami, mezi které se tak tak vešla řidítka jednoho kola. Už to, v kombinaci s místy technicky náročnější podložkou (rigoly od vody, potrubí), ztížilo samotnou jízdu méně technicky zdatným závodníkům. Všem jezdcům to pak komplikovalo manévrování ve chvíli, kdy bylo potřeba předjet pomalejšího závodníka, nebo se, nedej bože, potkali v protisměru. Výhodu tak měli ti, kdo startovali mezi prvními. A přitom by stačilo natáhnout start a pouštět do terénu méně kategorií zaráz. Závěr závodu ještě provedl závodníky po historickém centru Ricote a završil tak vyjímečný zážitek. Češi na nic nečekali a rovnou si došli pro nejcennější medaile. V kategorii M55 získal zlato Alexandr Toloch a v kategorii W35 zvítězila Štěpánka Bětková. Jestli se divíte, že žádnou takhle výkonnou Štěpánku v téhle kategorii neznáte, je to tím, že žije v Portugalsku. Na MS ale závodila pod ČR.

mezi citrony

Mass start na divokém západě

Druhý závodní den si nejspíš užili především milovníci westernu. Při mass startu se vláčky závodníků proháněly vyhřátou polopouštní krajinou s komplikovaným reliéfem plným sjízdných ploch, strmých sjezdů a výjezdů a celkově technicky náročnou podložkou. V kombinaci s pozdním odpoledním startem, 20 minutami čekání ve startovním koridoru na přímém slunci a přepísknutými směrnými časy byl silný zážitek, naprosto jiného ražení než předchozí den, zaručen. Závod by se dal rozdělit na dvě části. Ta první v již popsaném komplikovaném terénu, kde ne vždy seděla klasifikace a závodníky bylo často vitět jak běhají nahoru a dolů zmatení jako desperados ztracení v bludišti kaňonů. Druhá část provedla jezdce po, ve Španělsku typickém, zkrachovaném projektu budoucí urbanizace, kde se částečně dokončila jen síť asfaltových cest. Kromě komplikovaného terénu zvolil stavitel i komplikované dělicí metody. Že na mass start a systém motýlků nejsou všichni účastníci zvyklí, potvrzují výsledkové listiny, kde najdeme neobyčejně velký počet diskvalifikací a nedokončených závodů. Určitě k tomu přispělo i úmorné odpolední vedro, nedostatečné občerstvovačky a časy vítězů až o 40 minut přes směrný čas. Tvrdé podmínky ale nahrály našim závodníkům, pro které to byl medailově nejúspěšnější den. Mirek Kalina (M40) si úspěšným spurtem o páté místo dojel pro zlatou medaili. Všichni čtyři závodníci před ním se totiž vydiskali na různých chybách ražení a pytlíků objetých ve špatném směru. Ponaučení: nikdy nevypouštěj spurt o jakékoli místo! Na druhém místě dokončili závod: Štěpánka Bětková (W35), Martin Štěňha (M45), Pavel Bureš (M50) a Eva Maliňáková (W60). Pro bronzové medaile si došly Markéta Kalinová (W40) a Iva Mědílková (W50)

start kategorie M50

Long jako z pohádky

“Celý prostor byl jedna velká bajkerská pohádka,” liboval si Martin Štěňha po třetí etapě. “Za mě jeden z nejhezčích longů, které jsem kdy jel,” vyhodnotil závod Saša Toloch, “kopcovatý, napůl borovicový les s open prostorem, prudkými svahy, spoustou cest rozmanité sjízdnosti od cest přes technické traily až po sjízdná koryta potoků. Mapa super! Stavba tratí taky! Takže už to fakt bylo jen na závodníkovi, jak vyhodnotí volby, zda objíždět, nebo se pustí do nádherných, sice kamenitých, ale jezditelných trailů. Za mě 1*!!!” “Škoda jen, že po závodě nebyla energie si jít ještě pár singlíků do prostoru projet,” dodává Martin. Zbývá snad jen doplnit úspěšné lovce medailí. Zlato si z horské etapy odvezli Martin Štěňha (M45) a Štěpánka Bětková (W35). Stříbro obsadili Pavel Bureš (M50) a Eva Maliňáková (W60).

Markéta Kalinová na sběrce

Zapeklitý sprint

Sprint “2x tam a zpátky přes univerzitní kampus” zakončil veteránský šampionát. Z popisu “sprintový závod v univerzitním kampusu” ani z čistého prohlížení mapy člověk nepozná, jak zábavný závod to byl. “První strana oboustrané mapy byla taková zahřívací – asi 1/3 kontrol. Na druhé straně to pak byla jedna kontrola za druhou. Hromady schodů nahoru i dolů, obrubníky, pěšiny, chodníčky, průjezdy, podjezdy, mimoúrovňová křížení… závodníkům se s každou další kontrolou vařil mozek, až to postupně dotáhli do nějaké chybky. Velmi oblíbená byla třeba ta na sběrku,” popisuje závod Martin Š. V tomto závodě chybu opravdu nebylo těžké udělat a ani naši závodníci se tomu nevyhli. Nejlépe komplikovanou trať zvládli Alexandr Toloch (M55) na třetí příčce a Štěpánka Bětková (W35) na stupínku nejvyšším.

Iva Mědílková na sprintu
V celkovém dojmu si závodníci nejvíce pochvalovali čtyři závody v diametrálně odlišných terénech a rychlý informační servis přes whatsapp skupinu. Výtky padly na technologickou stránku věci, především krabičky v módu dosahu jen na 40 cm, nefunkční online výsledky a absenci radiových kontrol. Slabší byl i pozdní start massáku (15:00), po kterém následoval brzký start longu druhý den, takže zbylo velmi málo času na regeneraci. Kvalitní servis ovšem poskytli fotografové, a to se cení.