S Markem Cahlem o dění v orienťáku
Marku, Ty působíš našem svazu na dvou pozicích – jednak jako ústřední trenér mládeže a jednak jako člen realizačního týmu dospělé reprezentace. Pojďme nejdříve k dorostu. V půlce února proběhla v Krasnicích zimní akademie dorostu. Jaká byla?
Akademie v Krasnicích byla letos velmi příjemná, bezproblémová. Absolvovali jsme šest lesních tréninků a dvě sprintové fáze. Cílem bylo dodat účastníkům nové impulsy do jejich přípravy. V tom nám letos hodně pomohl Radek Novotný, který metodicky vedl úvodní program, z čehož vznikly zajímavé materiály.
O prázdninách bude také akademie, letní. Můžeš nám prozradit místo a termín konání a říci pro koho je určená?
Na letní akademii se po roční pauze vrátíme do Jizerských hor. Akce se koná 7. – 11. července a zázemí budeme mít v penzionu Oáza. Akce je cíleně určená pro dorost, současně bude doporučená také pro nominované závodníky na AMS (Portugalsko), takže podle jejich zájmu se budeme částečně soustředit i na sprintové disciplíny, které budou na AMS převažovat.
V Česku působí osm tréninkových středisek mládeže. Máš informace o jejich činnosti? Jak jsi s jejich prací spokojen?
S prací v jednotlivých TSM jsem obecně hodně spokojen. Samozřejmě nemůže být všude stejná, každá oblast se potýká se svými problémy. Nicméně práce s mládeží je na dobré úrovni a dál se zvedá – nejen na úrovni regionálních středisek, ale také na úrovni pravidelného tréninku v klubech. To ukazují také data ze Srovnávacích testů mládeže (dráhotest na 3 km), která značí v porovnání s minulými lety stále lepšící se fyzický stav naší mládeže, což se projevuje i v podobných měřeních v juniorském a dospělém týmu.
V posledních letech sleduji dobrou úroveň jednotlivých akcí. Všechna TSM organizují několik zajímavých soustředění ročně, většinou i v zahraničí. Hlavní výhodou tohoto systému je plošné pokrytí většího množství závodníků, než to bylo kdysi možné s výběrem dorostu. Jednotlivá TSM vedou trenéři, kteří jsou ve svém volném čase ochotní pracovat s naší mládeží. Tato síť nadšených trenérů je nedoceněným prvkem celého našeho systému.
Na konci března se v Kroměříži koná Středoevropský pohár dorostu. V minulosti jezdil na tuto akci výběr dorostu, v posledních letech bylo doporučeno TSM, aby se této akce účastnily. Jak je tomu letos?
Účast jednotlivých TSM se mi zdá vhodnější. Pro jednotlivé závodníky i trenéry se jedná o trochu jinou akci než typické soustředění, kterých je v sezóně více. Trenéři mohou sledovat a třeba i připravovat nebo zpětně analyzovat své svěřence v závodním režimu, navíc v porovnání se zajímavou konkurencí, což je přece jen něco jiného než rozebírat měřený trénink na zimním soustředění. V tuto chvíli se dle přihlášek organizovaně zúčastní celkem čtyři české týmy + další jednotlivci za své kluby.
Jednou z akcí, za kterou odpovídáš, jsou srovnávací testy mládeže. Nezmění se v letošním roce jejich podoba? Už se ví, v jakých termínech STM proběhnou?
Srovnávací testy proběhnou na konci prázdnin a na podzim podobně jako v minulých letech. Přesné termíny i místa budou zveřejněna v průběhu jarní sezóny. Co se týče podoby samotných testů, určitě bude diskutována úprava dráhotestu pro nejmladší zúčastněné (pravděpodobně zkrácení na 1500 m). Dále budeme s Liborem Zřídkaveselým, spoluautorem testů a metodiky hodnocení, diskutovat a zpracovávat další možné úpravy – například tvorbu nového testu pozornosti.
Co bych ale chtěl v této souvislosti zmínit je smysl těchto testů. Zdá se, že přijetí do TSM a tedy úspěšné absolvování STM, je velkou motivací pro naši mládež. To je na jednu stranu dobrá zpráva a obecně jsem moc rád za obrovskou účast na testech. Na druhou stranu je výsledek v STM pro některé svěřence možná až příliš svazujícím cílem – místo toho, aby byl spíše prostředkem k získání zpětné vazby a následné reakci v další přípravě. Je potřeba si uvědomit, že orienťák ve své komplexnosti samozřejmě nejde lépe otestovat, než na závodech a výkon v STM v tomto smyslu nemůže být plnohodnotným obrazem našich schopností. Pořád ale myslím, že STM má svůj smysl – nastavuje některé měřitelné parametry výkonu, a hlavně každoročně dostane okolo 300 mládežníků mimo svoji komfortní zónu ještě trochu jinak než při závodech, a to se mi zdá pro jejich další rozvoj užitečné, ať už se do TSM dostanou či nikoliv.
Pojďme k reprezentaci. Od letošního roku funguje nová koncepce české reprezentace, kde je jsou pod „jednou střechou“ všechny reprezentace, jak dospělá, tak i juniorská a dorostenecká pro ME dorostu. Jak to funguje?
V minulých letech, kdy jsme občas jezdili z akce do akce, bylo obtížné se cíleně zaměřovat a připravovat na každou akci zvlášť. Respektive jsme to zvládali v nějakém režimu, ale cítili jsme, že v naší práci existují rezervy. Ono se to nezdá, ale organizace takové výpravy, příprava podkladů a informací pro závodníky, které jsou kompletní až v posledních hodinách před závodem… není žádným dovolenkovým výletem do zahraničí. Proto došlo k posílení trenérského týmu a trošku úpravě některých rolí a kompetencí.
Ty odpovídáš i za dorosteneckou reprezentaci na ME dorostu. Nedávno byla zveřejněna nominační kritéria, můžeš popsat jejich princip?
Nominační kritéria letos přišla v mírně upravené podobě. Jedním z hlavních cílů bylo zřetelněji oddělit možné zacílení pro mládež (pro dorost EYOC / JWOC cíleně pro juniory s možností se ucházet i pro špičku DH18). Další drobnou změnou je přiblížení bodování dráhového testu směrem k požadavkům nastavených v metodice STM.
Závodníky tedy čeká nominační dráha, opět organizovaná jednotlivými TSM, závod ve sprintu (MČR – ZBM) a 2 lesní závody (závody žebříčku A pořádané LPU), přičemž se do nominačního žebříčku započte dráha + 2 nejlepší výsledky z OB.
Kde letos bude ME dorostu? Co víme o terénech tohoto šampionátu?
ME dorostu proběhne po 20 letech ve Slovinsku, tentokrát s centrem v Nové Gorici. Sprint zatím nevypadá nijak specificky, spíše než na typické středomořské klikaté uličky to vypadá na novější vilovou či sídlištní zástavbu. Lesní závody proběhnou asi o 800 m výše v terénech horského krasu. Závodníky čeká dost členitý, kamenitý a současně kopcovitý les a věřím, že tratě budou pro mládež opravdovou výzvou.
Z jiného soudku. Ty vedle toho, že jsi ústřední trenér dorostu, že působíš u reprezentace a že jsi vedoucí trenér TSM Valašsko, tak jsi i pořadatelem celé řady závodů buď jako stavitel tratí nebo hlavní rozhodčí. Baví Tě pořádání závodů?
Nevím, jestli někoho pořádání závodů vyloženě baví, ale je to další důležitý aspekt našeho sportu. Je to klišé, ale beru to tak, že je potřeba trochu vrátit našemu sportu, co mi dal. Orienťákem žiju a chci, aby dále fungoval. Výkonnostní závodník ze mě už asi nebude, tak zbývá trénování a pořádání.
A ještě z trochu jiné oblasti. Právě skončila zimní olympiáda, kde byli velmi úspěšní Norové. Objevily se názory, že za jejich úspěchy je to, že se v dětství nespecializují na jeden sport (dokonce tam v ranném žákovském věku nejsou ani soutěžní aktivity). My jsme se ve svazu ubránili návrhům na zavedení M ČR a žebříčku A pro žáky. Ale v dorostu už je ta orienťácká specializace velká. Máš nějakou evidenci, jak se třeba medailisté z ME dorostu později uplatní v reprezentaci dospělých?
Nejsem si jistý, jestli úplná absence soutěžních aktivit v dětství je tam tak významným faktorem pro další rozvoj. Myslím, že podpora zdravé soutěživosti ke sportu patří. Určitě je důležitý všeobecný záběr a co největší pestrost pohybu v mladém věku, klidně i provozováním více sportů najednou. Pravdou je, že naše mládež je hodně poznamenaná soutěžemi a spoustou odběhaných závodů už od desítek. Záleží ale na rodičích či trenérech, jak naloží s výsledky – zdali řeší pořadí nebo spíš s dětmi řeší, co a proč v lese reálně dělají. Pamatuju si, že závodění bylo tak zábavné, různorodé a navíc ve skvělé společnosti, že to bylo pro život spíš žádoucím prvkem, který jednoznačně utužil můj vztah k OB.
Souhlasím, že v dorostu je specializace už dost velká. Myslím, že pořád je dost žádoucí mít ve fyzické přípravě velké procento alternativních aktivit. Problémem je, že mezi mládeží pořád existují velké fyzické i mentální rozdíly – což je naprosto normální, ale pro trenéry může být někdy obtížné udržet dostatek trpělivosti a motivace pro později dorostlé závodníky, pro které může být specializovaný vytrvalecký trénink rizikovější než pro jejich vyspělejší soupeře.
Právě kvůli značným rozdílům nedávám zásadní pojítko mezi úspěchy v dorostu a úspěchy v dospělých. Většina současné reprezentace se s mnoha úspěchy účastnila i MEDu, ale máme tam i jedince, kteří se postupně na své kdysi úspěšnější soupeře dotáhli. Jedinou pravdou je, že se závodník někdy mezi 16-20 lety musí rozhodnout, zdali obětuje kus svého života výkonnostnímu orienťáku nebo ne. Pokud ano, musí to znamenat každoročně stovky hodin práce, aby mělo toto rozhodnutí smysl. Zrovna přístup Norů je v současné době hodně populární především ohromnými čísly naježděných či naběhaných hodin a kilometrů v dospělém věku.
Vím, že to je velmi rozsáhlá problematika, k velkým úspěchům vedou různé cesty. Ale to Ty určitě víš a říkáš i svým svěřencům, že uspět v dorostu a v juniorech není to hlavní. Děkuji za rozhovor.
Děkuji za oslovení, ať se daří a těším se na setkání na závodech!
