Zdeněk Lenhart končí jako správce archivu map

Výkonný výbor ČSOS jmenoval na svém jednání novým správcem archívu map ČSOS Jana Netuku, který správcovství převezme od Zdeňka Lenharta. Toho jsme se zeptali na jeho dlouholetou práci na tomto poli.

Archív map ČSOS jsi založil v roce 1997. Jak k tomu došlo?

Dovolím si začít zeširoka. K mapám jsem měl vždy blízko, Robinsonův ostrov, táta turista s mapou… Od počátků jsem si mapy ze závodů ukládal, další mapy jsem sbíral a vyměňoval. Díky kamarádům z doby špičkového závodění jsem měl sítě rozhozené do široka. Mám několik ročníků kompletní švýcarské a švédské a finské produkce, spousty map z Francie, Rakouska, Maďarska, Polska, Norska a dalších asi 20 států, celkem je toho víc než metr. Ne na hromadě, ale pěkně řazené.
Nyní zpět k otázce. První udičku nahodila mailem 20. 2. 1997 Lenka Čelenka Čechová, juniorská reprezentantka. Že v Praze se díky vnoučatům k OB přimotal milý starší pán, Dr. Kuchař. Nezávodil, ale mapy se mu tak zalíbily, že ty české začal systematicky sbírat. Vytvořil databázi, systém vyhledávání, má 1450 map. A že prosí o příspěvky. Poslal jsem mu „na dva prsty“ přebytků a hned navrhl, že dám klidně vše, jen ať to nedělá jako soukromník, ale jménem svazu OB. To odmítl, od neosobní instituce si držel odstup. Inu právník, co si dobře pamatoval kolektivizaci. Tak jsem se pochlapil a za svazovou sbírku jsem prohlásil tu svou. Od svazu jsem nic nechtěl, slovní podporu jsem dostal, všichni jsme se dobře znali ze závodů. Pod hlavičku Centra orientační historie ve Zlíně mě rád vzal Honza Žemlík. Hodně práce ušetřila Kuchařovi i mně databáze českých map od Miloše Broulíka, sestavoval ji snad už od roku 1990 a bylo v ní tou dobou 2300 map. Mapy samotné však nesbíral, já jsem z jeho seznamu asi 1100 už měl.

Změnily se od té doby tvé představy o podobě archívu?

Původní vymezení sbírky i struktura popisné databáze vyhovují s nepatrnými změnami i nyní. Co se proměnilo zásadně, to je způsob prezentace. Zpočátku jsem celý archiv vozil v bedně na závody, aby si zájemci mohli v mapách listovat. Databázi jsem měl v MS Access a poskytoval ji na disketách, obrysy map jsem zakresloval tužkou do papírového autoatlasu, podobně jako jsem to viděl u Kuchaře a Broulíka. Kuchař pro mě byl v několika prvních letech vzorem a příkladem, jeho chyby poučením. Internetové vyhledávání na mapě ČR mu udělal syn, mně Martin Sajal. Dokonalejší zobrazování nad mapami 1:50 000 vytvořil Pavel Žemlík (2002), obrysy jsem zakresloval pomocí OCADu. První skener mi koupila firma T-mapy (2006), já jsem jen mával jeho víkem. Od roku 2007 už je náhled ke všem mapám v archívu. První podobu internetového portálu vybudoval Lukáš Piškot Svoboda (2005) na serveru T-mapy. Já jsem data tvořil doma a posílal na CD Langrovi, on je dával na server T-mapy. Novou podobu mapového portálu se zabudovaným systémem povinné evidence udělal František Havlůj (2015). Portál tím pádem přešel ze serveru T-mapy na server ČSOS a já jsem přešel na práci online. Nyní se o portál programátorsky stará David Vesko Pustai.
Když už jsem vyjmenoval nejvýraznější pomocníky z technické oblasti, tak musím zmínit i pomocníky s daty. Honza Netuka už v roce 2000 dohledal ke všem starším mapám premiérové závody a Pavel Dudík už asi 20 let systematicky vyhledává nearchivované mapy,
Mezi asi čtyřmi stovkami dárců vyniká Tomáš Babický, věnoval celou svou sbírku závodních map od roku 1966 dodnes. Zásadním zdrojem však byl seriál sborníků map Mapové komise 1977 – 1993, v podstatě předchůdce dnešních povinných výtisků a svým způsobem i mapového portálu.

Kolik map je v současné době v archívu?

K datu 1. 1. 2026 to bylo 10 690 originálů a 1 648 kopií. Roční přírůstek je asi 500 map.

Jsou v papírové formě nebo v digitální podobě?

Archív z principu sbírá papírové originály, jejich skeny jsou na Mapovém portále.
Mapy získané jen digitálně, většinou z internetu (Livelox apod.) jsou na portále také, do archívu jsou založeny v podobě provizorních tisků bez ohledu na zkreslení měřítka, fungují jen jako provizorní náhražky do doby, než se podaří získat papírový originál.

Jak se mapy do archívu dostávají?

Většina originálů přijde přes sekretariát ČSOS jako povinné výtisky od vydavatelů.
Velká potíž ale je v tom, že zhruba třetina pořadatelů po sbalení cíle odpadne mrtvá a na dokončení evidence odesláním povinných výtisků zapomene. Mapy sice dodatečně porůznu na internetu vyšťárá výše zmíněný Dudík, často jsou ořezané, bez tiráže, Je to sice důkaz o vydání té mapy, ale jako „úřední archivář“ ji nemůžu zařadit a zapsat ani jako kopii. Musím ukázněně čekat, až bude proces evidence oficiálně ukončen dodáním výtisků a schválen krajským kartografem. Týká se to 425 map a jen malá část z nich je teprve v tolerované lhůtě 30 dní od závodu. Osmi mapám už výtisky schází dokonce jedenáctým rokem.
Mám tu naopak i hromadu výtisků, nyní je to 74 map, které už čekají jen na to schválení. Rekord drží tři mapy ID 8713 až 8715, čekající od roku 2016. Dokud byl archív jen mou libůstku, tak jsem takovou mapu klidně zařadit mohl, ale vnucená povinná evidence má vedle nesporných přínosů i tu nevýhodu, že se ze mě stal úředník, ta pravidla dodržovat musím.
Další, zejména starší mapy s přijdou přímo, často jako bedna „pozůstalostí“. Probírka je pracná, o to větší je radost z objevů.

Každý vydavatel mapy má povinnost dodat 3 výtisky. Kde všude jsou tyto výtisky archivovány?

První výtisk zůstává v archívu ČSOS, druhý jde do sbírky Orientační běh v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně a třetí do sbírky map v Národním archívu v Praze. Přírůstky se předávají jednou ročně.

Kde ty papírové mapy v archívu ČSOS vlastně jsou?

Až dosud jsou v zásuvce na peřiny pod postelí u mě doma.

Je nějak zajištěna jejich ochrana před vyblednutím, apod.?

Vyblednutí nehrozí, mapy se tulí těsně k sobě ve tmě pod postelí. Ideální podmínky pro archivování papírových dokumentů ale vypadají poněkud jinak.

Které mapy se archivují? Jsou to i mapy na tréninky či mapy na různé akce typu závěru sezóny?

S dostupností laserových tiskáren se výřezy a odvozeniny množí zcela nezvládnutelně. Kritéria pro zařazení se proto v průběhu času postupně zpřísňují. Do archívu patří vždy mapy „evidované“, tj. vydané pro závody soutěží IOF a ČSOS a mapy vydané ve více než 100 výtiscích (viz Směrnice pro tvorbu map). Dále nově zmapované či výrazně aktualizované nebo rozšířené mapy, s výrazně jinou grafickou úpravou, nebo jinak výjimečné a zajímavé.

Jako příklady extrémů si zkuste zadat ID 5440, 3867, 10712, 12959, 8962, 5874, 9811, 2403.

Jaká je návaznost archívu map na mapový portál ČSOS?

Primární je archív, sklad papírových originálních výtisků. Portál je pohodlné „kukátko“ na prohlížení originálů v archívu. Od roku 2015 je do portálu integrován systém evidence map, záznamy tak mají už i mapy teprve plánované, vznikající. Po premiérovém závodě může (nemusí) vydavatel sám dodat náhled mapy. Když po čase (někdy to trvá věčnost) dorazí k archiváři výtisky, tak se jejich skenem vždy vydavatelský náhled nahradí. Portál je skutečně kukátko na originály v archívu, všechny náhledy vzniklé jinak jsou jen provizoriem, než budou originály.
Opakuji, že archív uchovává originální dokumenty, mapy v podobě jak byly použity. Archív není registr prostorů. Že z mapového portálu lze snadno vyčíst, které prostory a kdy a jak byly zmapovány, to je jen užitečný průvodní efekt.

Neuvažovalo se o tom, že by se do archívu map dávala mapová data třeba v podobě OCAD?

Uvažovalo, ale marně. Dva důvody. Ne každý autor chce dát zadarmo ven data, jejichž tvorba stála desetitisíce. Muselo by to být regulérní zabezpečené úložiště dat s přísně regulovaným přístupem. A to je důvod druhý, programátoři jsou drazí a tlak na úložiště zatím malý.
Praktičtější se jeví umožnit k jednomu záznamu ne jeden náhled, ale dva či více. Ten druhý by byl zcela v režii vydavatele mapy. Mohl by si tam dát náhled bez vodoznaku ČSOS, nebo soubor OCD či PDF ke stažení. Ten požadavek už 10 let opakovaně dávám do výročních zpráv. Ale jsou urgentnější věci k řešení.

Jaký čas jsi ročně věnoval archívu map?

Nikdy jsem to nepočítal. Až teď kvůli předání jsem odhadl, že 300 – 500 hod ročně, to abych neodradil zájemce. Při mé pomalosti to mohl být i dvojnásobek.

Za jak dlouho zvládněte s Honzou Netukou předání archívu?

Už dnes je Honza formálně správcem. Exkurzi u mě, převoz map, skeneru atd. a nastartování u Honzy plánujeme do začátku května.

Ještě něco jiného. Ty hodně dlouho mapuješ a zmapoval jsi celou řadu map. Jak se za tu dobu změnilo mapování?

Opravdu jsem měl to štěstí prožít celý vývoj od nuly. Závodit jsem začal na půjčovaných tajných (!) vojenských mapách 1:50000 a svou první „mapu“ (Babí lom 1967) jsem vytvořil rok po první mapě dělané pro OB (Jindra Novotný, O putovní zvonec). Má druhá mapa (Holedná 1969) vznikla paralelně a ve srovnatelné kvalitě s průkopnickou diplomkou Stano Nosála (Hornopožárské polesí). Tehdy jsem pastelkami v lese kreslil do papírové Základní mapy 1:10 000, doma jsem to dámským perkem a trubičkovým perem s nádržkou překresloval tuší na čtyři pauzáky pro čtyři barvy, hustníky jsem černě tečkoval. Brzy byla pro hustníky zavedena zelená, přišly vodovzdorné folie, plnicí trubičková pera Rotring, mikrotužky Pentel, ortofoto, fotogrammetricky vyhodnocené letecké snímky. V roce 1993 jsem Rotringy a prosvětlovací stůl nahradil OCADem 3. Přišel dálkoměr, výškoměr, ale pořád bylo základním úkolem rozměření tzv. polygonů, pomocné sítě pevných bodů. Velkým zpřesněním byl laserscan terénu (2008 v Norsku), později i vegetace. V roce 2016 jsem po dlouhém odhodlávání zahodil obrovské knowhow práce s tužkami a foliemi a protrpěl si nový začátek s digitálním mapováním OpenOrienteering Mapperem na mobilu, s GPS, s přepínáním podkladů, před nedávnem jsem se naučil používat i externí korekce. Červená tečka se mi neodchýlí o víc než 3 m. Zahodil jsem dálkoměr, výškoměr i buzolu. Dnes „kreslím nohama“ a jediný problém je klasifikace. Jakou značkou to nakreslit, co ignorovat. Do přelomu tisíciletí jsme chudé podklady zpřesňovali, nyní naopak superpřesné podklady vyhlazujeme.

A na závěr ještě jedna otázka. Co bys popřál českému orienťáku do dalších let?

Aby se orienťáci, většinou vzdělaní, kultivovaní, féroví a obětaví lidé, nehašteřili a nedělali si naschvály a dobře vycházeli i s ochranáři, lesáky, myslivci a zemědělci. Aby si nehráli v arénách závodů na technopárty. Aby semtam i něco vyhráli.

Byl jsi úspěšným závodníkem, máš medaili z MS, vyhrál jsi několikrát mistrovství republiky, napsal jsi některé stále ještě nepřekonané metodické materiály, dělal jsi mapy, vedl jsi téměř 30 let archív map. Odvedl jsi hrozně moc práce pro celý český orienťák. Dovol mi, abych Ti jménem svazu ale i celé orienťácké veřejnosti poděkoval za to, co jsi pro český OB udělal.

Děkuji za rozhovor.