Martin Roudný: Na světový pohár jedu s ambicí podat konečně stabilní a kvalitní výkon na mezinárodní scéně

Ahoj Martine, pojďme začít u nedávno proběhlých šampionátů ve sprintu a sprintových štafetách. Jaké z nich máš celkové dojmy?

Odvážím si převážně pozitivní dojmy. Už při pátečním testu na 3 000 metrů na dráze jsem cítil, že mám v nohách dobrou formu a běžím ještě s fyzickou rezervou. Sobotní individuální závod sice z technického hlediska nebyl od začátku optimální, k tomu se ještě dostaneme, ale na mezičasech jsem místy dokázal Křivdičovi s Gloňou konkurovat. To mi dává jistotu, že forma před nadcházejícím světovým pohárem ve Švédsku je velmi dobrá. Nedělní MČR sprintových štafet je pro mě už každoročně jedním z vrcholů sezóny, na který se těším. Jsem hrozně rád, že se nám titul podařilo opět vrátit do našich rukou.

Co se přesně stalo ve sprintu?

Už od prvních kontrol jsem vnímal, že technicky neběžím úplně čistě. V protibězích jsem navíc viděl, že se ke mně přibližuje za mnou startující Kuba Glonek, což mě začalo dostávat pod zbytečný tlak. V úplném závěru pak přišlo polevení v koncentraci. Dopředu jsem si špatně načetl odběh, zamířil na cizí kontrolu, kterou jsem bezmyšlenkovitě orazil a běžel na sběrku. Stává se to, ale víc mě mrzí, že se mi podobný výbuch povedlo vyrobit už před pár týdny na prvním kole světového poháru ve Švýcarsku.

Na odlehčenou: prý v diskvalifikacích soupeříte s Danem Vandasem, už máš koupené tričko z O-bchůdku?

Putovní DISK tričko jsem přebral ve štafetě od Kuby Glonka a sám jsem zvědavý, komu tenhle kolík v průběhu sezóny předám. Jen pevně doufám, že nebudeme muset dokupovat druhé, aby nakonec neputovala dvě trika zároveň.

Pojďme ke sprintovým štafetám. Tobě se na 3. úseku podařilo vytáhnout pardubickou štafetu na druhé místo a do boje o zlato. Jak závod probíhal? Věřil sis před výběhem, že bys mohl stáhnout takovou ztrátu?

Na první pohled se sice mohlo zdát, že po prvním úseku máme velkou ztrátu, ale od favorizovaných štafet to bylo vlastně kousek a Terka Šmídová zvládla svoji práci na prvním úseku na jedničku. Na druhém úseku pak odvedl klíčovou práci Vládík Srb, který tuhle skupinu dokázal doběhnout a mně předával na konci dlouhého vláčku táhnoucího se až k čelu. Úvodní parková pasáž trati pak byla jako dělaná pro posouvání se balíkem. Brzy jsem měl hradeckou štafetu na dohled a snad i díky lepší volbě postupu a farstě se mi ji podařilo dotáhnout. Společně s Kubou Chaloupským jsme pak na zbytek týmů vytvořili drobný náskok. Janča s Denčou (Peterová s Královou) si to pak na posledním úseku férově rozdaly a já ani na vteřinu nepochyboval, že Janča tenhle souboj zvládne.

Po víkendu a pátečních testech na dráze ses nominoval na 2. kolo SP, které se poběží za 2 týdny ve Švédsku. Jak se těšíš a jak budeš ladit formu?

V posledních letech jsme v rámci sprintových kol světových pohárů jezdili hlavně do Švýcarska či Itálie. Na tamní terény jsme už poměrně zvyklí a myslím, že nám takový, jestli se to dá říct, kontinentální styl sprintu sedí. Naopak do Skandinávie na sprinty v podstatě vůbec nejezdíme. Jsem sám zvědavý, co si na nás ve Švédsku přichystají, protože Skandinávci často pojímají městské závody dost odlišně. Realizační tým nám připravil suprové mapové podklady a tratě, takže po technické stránce budeme připraveni na všechno. Po fyzické stránce mám v tréninkovém plánu ještě jeden finální ladící trénink na dráze.

S jakými cíli do Švédska pojedeš?

I když vím, že to kór ve Švédsku nebude jednoduché, na světový pohár jedu s ambicí podat konečně stabilní a kvalitní výkon na mezinárodní scéně. Chci dosáhnout na výsledek, který mi zajistí nominaci na červencové sprintové MS v Itálii. Toto kolo světového poháru je totiž zároveň naším nominačním závodem pro tento vrchol sezóny.

Jak vypadá Tvůj běžný tréninkový týden teď v sezoně?

Sezóna už běží na plné obrátky. Při náročném programu víkendových závodů je celkem umění nacpat do pracovního týdne ještě kvalitní tréninkové jednotky. Vše odvíjím od aktuální únavy a důležitosti nadcházejících závodů. Mezi závodními víkendy ale standardně zařazuji – vedle pomalých regeneračních běhů – jednu až dvě jednotky v oblasti aerobního prahu a jeden rozvojový trénink v submaximální intenzitě, kde momentálně cítím své největší rezervy.

Spolupracuješ s trenérem?

Co se týče trenérského vedení, nikdy jsem nebyl úplně ukázkovým svěřencem. Od dorostu mě vedl Dejvka Procházka, kterému vděčím za dorostenecká léta až přechod do dospělé kategorie. Postupem času jsem si ale začal tréninky organizovat čistě sám. Po přesunu za studiem do Prahy jsem několik let pravidelně trénoval ve skupině pana Kervitcera. Orienťáci jsou tam vždycky vítáni a pro mě to tehdy byla ta nejlepší cesta, jak se fyzicky posunout na dostatečnou úroveň, aniž bych měl nějaké znalosti o metodice tréninku. Dnes už sice volím trochu jinou tréninkovou cestu, ale tréninky Kerteamu rozhodně doporučuji všem, obzvlášť lidem, kteří jsou v Praze noví a hledají skvělou a kvalitní partu na běhání.

Jak se Ti daří skloubit reprezentaci se studiem?

Skloubit vrcholový sport se školou se mi zatím očividně daří – doposud mě nevyhodili ani z reprezentace, ani ze školy, kde momentálně pokračuji na doktorském studiu. Někdy si s nadsázkou říkám, jestli by mi vyhazov z jedné strany neprospěl, abych mohl v té druhé konečně trochu vyniknout (smích). Už je to neskutečných sedm let, co jsem nastoupil na VŠCHT, a recept je celou dobu stejný – dobré plánování, rozvržení zkoušek nebo laboratorních experimentů a hlavně skvělí lidé kolem mě, kteří občas nad mým běháním přivřou oči. Poslední dva roky to sice občas znamená odběhat první tréninkovou fázi v nekřesťansky brzkých ranních hodinách, ale na to se dá naštěstí bez problému zvyknout.

Máš obecně raději sprintové, nebo lesní disciplíny? Ve které se cítíš nejsilnější?

Celé ty roky se na reprezentační úrovni snažím fungovat jako obojživelník. Přípravu a zaměření vždy podřizuji tomu, na jaké disciplíny je v daném roce zaměřeno mistrovství světa. V aktuální fázi bych si poctivou, kopcovitou klasiku v lese asi moc neužil, ale zato takové sprintové štafety, jaké se běžely na MČR, to byla vyloženě lahůdka. S tím se pojí i moje sebevědomí – právě ve sprintových disciplínách, ať už v individuálním sprintu, nebo ve štafetách, se cítím nejvíce konkurenceschopný.

Jaké máš letos v orienťáku hlavní cíle? Uvidíme Tě i na domácím kole světového poháru?

Hlavní cíl zůstává každý rok stejný – uspět na mistrovství světa, a to jak v individuálním závodě, tak ve štafetách. Velkým lákadlem je letos samozřejmě i domácí světový pohár ve Vyšším Brodu. Jakmile skončí sprintová část sezóny, začnu se na domácí lesní terény poctivě připravovat. Mým tajným cílem je vylepšit si 14. místo z klasiky na světovém poháru v České Lípě.

Úvodní foto: Pavel Švadlena