Anna Kynčlová: Stálo při mně štěstí, jsem ráda, že máme zlato obě…

Aničko, moc gratuluju k titulu mistryně Evropy v běhu do vrchu. Jaký to je pocit?

A: Moc děkuji za gratulaci. Řekla bych, že je to nepopsatelný pocit, za tento titul jsem neskutečně šťastná a vděčná a nikdy na něj nezapomenu. Pár dní před závodem jsem si říkala, že bych možná mohla atakovat tak na top 6, a za to bych byla hrozně vděčná. Ale těsně před startem jsem trochu začala pochybovat, vypadalo to na dost velkou konkurenci. Na zlato jsem si věřit netroufala.

Dášo, věřila jsi Ty, že by Anička mohla bojovat o nejcennější kovy?

D: Vůbec jsem netušila, že by Anička mohla bojovat o medaili. Ne, že bych jí nevěřila, věděla jsem, že je současně ve veliké formě, čemuž nasvědčovaly jak výsledky v mistrovských závodech v orientačním běhu, kde například v KO sprintu slušně konkurovala ženské dospělé špičce. Také dobrou formu naznačil kvalifikační závod a zároveň mistrovství ČR v Krkonoších, kde Anička zvítězila a navíc porazila excelentní soupeřku Háňu Vítkovou (ačkoli Hanka byla čerstvě po nemoci). Pak mi ještě při telefonickém hovoru s šéftrenérem vytrvalostních běhů Honzou Pernicou bylo naznačeno, že Anička dle výkonu z MČR má na to bojovat o hodně vysoké umístění. Nicméně jsme neměly porovnání s evropskou konkurencí, takže jsem vůbec netušila, jaký výsledek očekávat. Ale v posledním tréninkovém bloku Anička vypadala hodně silná, tak jsem tajně doufala třeba v top desítku.

Pojďme k samotnému závodu. Jak pro Tebe Aničko probíhal?

A: Tak můžu říct, že to byl snad nejlepší závod v životě, neskutečně mě to bavilo, i když to už po prvním kopečku docela bolelo. Ze začátku jsem byla dost vzadu, protože jsem tempo chtěla vystupňovat. Jak ale přišlo stoupání, postupně jsem se dostávala víc a víc dopředu. Když jsem byla v první trojce, psychicky mně to hodně pomohlo. Najednou začaly zbývat poslední dva kilometry do cíle, tak jsem si řekla, že už to musím vydržet takhle vepředu. Druhý kopeček už neutíkal tak rychle a zdál se být nekonečný, ale najednou jsem nabrala sílu v krátkém seběhu a přibližovala se vedoucí Němce – Glorii Herold. Když jsem zaregistrovala značku posledních 250 m do cíle, snažila jsem se ještě zmáčknout co nejvíce a připadala jsem si stále hodně silná. Najednou jsem byla úplně první. Cíl ale kvůli mlze pořád nebyl v dohledu a už jsem začala tuhnout. Naštěstí jsem ale ještě vydržela.

Sociálními sítěmi hned prolétla videa z doběhu, kdy sis už myslela, že se můžeš radovat z vítězství, ale Němka bojovala až k cílové čáře a na první pohled to vypadalo, že Ti úplně na poslední chvíli titul sebrala. Jaké byly Tvé pocity při doběhu a těsně po něm?

A: Těsně před cílovou páskou jsem si myslela, že je Němka dál, než ve skutečnosti byla, a přešla jsem do chůze. Nevěděla jsem, kde přesně se nachází deska na čipy, které měří čas. Stálo ale při mně největší štěstí a jsem ráda, že nakonec máme zlato obě. Po doběhu mně z vyčerpání nebylo moc dobře. Ale myslela jsem si, že jsem opravdu vyhrála, protože jsem si nevšimla, že byla závodnice tak blízko. Vůbec mně však nedocházelo, že je to reálné, že opravdu mám medaili. Ve výsledcích jsem se nejdřív objevila jako druhá. To mě maličko zklamalo, ale zároveň jsem ani to před startem vůbec nečekala. Po několika desítkách minut poslal jeden z českých reprezentantů, Jáchym Kovář, do skupiny příspěvek z instagramu Evropské atletiky, na kterém bylo, že mám zlato. V tu chvíli jsem si ale pořád nebyla jistá, jestli je to pravda. Když se to po chvilce potvrdilo, byla jsem úplně nejšťastnější!

Dášo, jaké byly Tvé pocity během závodu a bezprostředně po něm?

D: Když jsem se dozvěděla, že z mistrovského závodu bude vysílán živý stream, moc jsem se těšila, že budu moci průběh závodu sledovat. Naneštěstí však ve stejnou dobu jako juniorky startovali svou trať z jiného místa muži, takže veškerá pozornost kamer byla upřena právě na tuhle kategorii. Takže o tom, jak závod juniorek probíhal, jsem nevěděla absolutně nic. Pak byl najednou střih na juniorky už blízko před cílem. Avšak nejdříve nezabírali čelo závodu, ale závodnice, které byly více vzadu. Až v posledním momentě najednou střih do cíle a vidím Aničku dobíhající současně s německou soupeřkou. Ani v té chvíli  nebyl doběh přehledný a Anička ve výsledcích naskočila na 2.místě, což se mi zdálo absolutně neuvěřitelné, a štěstím jsem začala brečet – naštěstí jsem byla v práci samotná v kanceláři (úsměv). Poté mi volal syn, který přenos také živě sledoval, a upozornil mě na fakt, že se mu zdálo, že Anička doběhla jako první. Ale mysleli jsme, že rozhodl dotek cílové pásky, po které Němka sáhla o pidikousíček dříve. Takže štěstí vystřídaly obavy, že Anička bude na základě téhle situace hodně zklamaná, navzdory tomu, že dosáhla stříbra. Poté jsme přestala stream sledovat a za nějakou chvilku mi opět volal Vojta, že nakonec Aničku rozhodčí posunuli na dělené první místo. Takže opět přišla vlna dalšího štěstí a radosti.

Aničko, Ty máš teď vlastně medaili z evropského šampionátu z vrchů i z orientačního běhu, kde jsi řadu let součástí dorostenecké a následně juniorské reprezentace. Jaký sport je pro Tebe číslo jedna a proč? Nebo se snažíš dělat souběžně na vrcholové úrovni?

A: Vždycky pro mě byl důležitější orienťák, protože jsem v něm cítila větší šance a také bylo hrozně moc soustředění nebo závodů, takže na dráhové závody už nezbylo moc času. Teprve letos jsem ale více začala s běhy do vrchu, které mě neskutečně pohltily a určitě bych v nich chtěla pokračovat a běhat je, stejně jako OB, na vrcholové úrovni. Tím pádem jsou pro mě důležité oba tyto sporty.

Pocházíš z velmi sportovní rodiny, oba Tví rodiče byli (a mamka stále je) úspěšní běžci do vrchu. Kdy jsi s běháním začala a co pro Tebe znamená?

A: Díky rodičům jsem své první závody absolvovala už tak ve třech letech, s orienťákem jsem začala během první třídy ZŠ a s atletikou o trochu později. Více se běhání věnuji od 14 let. Běhání pro mě znamená opravdu hodně a neumím si bez něj a celkově bez sportu představit život. Hrozně mě baví systematický trénink a plnění si svých cílů.

Jsem moc vděčná, že můžu následovat své rodiče ve vrchařské reprezentaci. Tím pro mě vrchy znamenají ještě mnohem víc.

Dášo, víme, že jsi Aničky velkou oporou. Jak se ji snažíš podporovat?

D: Anička již nyní dozrává ve vyspělou závodnici a ví, co chce a co je prioritou. Má v přípravě zodpovědný přístup, vše řeší do detailu a hodně dbá na regeneraci, výživu a spánek. Myslím, že v tom mi už může být paradoxně vzorem (úsměv).

Za její ambice jsem ráda, avšak se stále snažíme jít postupnou cestou, a tréninkové dávky nepřehánět. Vzhledem k Aničky dispozicím a vůli se ji snažím maximálně podporovat třeba tím, že spolu konzultujeme tréninkový plán v návaznosti na základ, který pro náš jilemnický oddíl vypracovává náš trenér Matěj Hrouda. Anička si ráda zodpovědně přidává silový trénink v posilovně, plyometrii… Také nad rámec ji domlouvám kvalitní masáž nebo případně fyzioterapii. Prostě se pokud možno snažíme o to, eliminovat jakékoli zranění.

Co pro Tebe znamenají společné běhy?

D: V současné době Aničce již stačím pouze v rámci regeneračních klusů, ty si spolu užíváme, při rychlejším tréninku je to již absolutně nemožné. Ale baví mě dohlížet například na Aničky trénink na dráze.

Aničko, a jak to máš Ty? Je pro Tebe mamka vzorem, že dobře běhat se dá dlouho?

A: Společné běhy s mamkou budou vždycky mé nejoblíbenější, ať už to jsou klusy, nebo nějaký trénink. Mamka mně s tréninkem vždy pomůže, jak se dá, a toho si nejvíce vážím. Určitě je pro mě mamka vzorem nejen v tomto směru.

Jaké máš další letošní cíle – ať už v orientačním běhu, nebo v hladkých bězích?

A: Mé následující cíle jsou hlavně zůstat zdravá a bez zranění. Nejblíže je teď přede mnou mistroství Evropy dorostu v orientačním běhu, na které bych se chtěla připravit co nejlépe.

A co nějaké dlouhodobější cíle, sportovní sny?

A: Do mých dlouhodobějších cílů také určitě patří zdraví. Chtěla bych se pokusit zůstat v jak orienťácké, tak ve vrchařské reprezentaci a myslím si, že se to dá perfektně skloubit. Spoustu mých sportovních snů se mně splnilo v posledním roce, například jsem hrozně šťastná, že jsem mohla už několikrát reprezentovat na mezinárodních akcích.