Markéta Hanušová: Chtěla bych orienťák dělat, jak nejdéle to půjde
Maky, pojďme se vrátit k výkonům na JWOCu. Byl to Tvůj první šampionát mezi juniory a vedla sis skvěle. Jak jsi celkově spokojená a jaká jsi měla před závody očekávání ?
Díky, ano, jsem moc spokojená. Ačkoli mě mrzí nějaké ty chybky při závodech, nemůžu si stěžovat a s výkony jsem celkově spokojená. Rozhodně moje očekávání nebyla tak vysoká, nečekala jsem, že budu odjíždět s medailí. Když jsme přijížděli, doufala jsem v TOP30 v jednotlivcích a u štafet do 10. Hned po sprintu se mi zvedly ambice na 20. Umístění se však stále zlepšovala a završila to dvě 4. místa. Třetí místo ze sprintovek ani nekomentuju, to je prostě zázrak.
Jak se Ti líbily severské terény a jak se Ti v nich závodilo?
Úplně nejvíc se mi líbil terén middlu a štafet. Na ten jsem se těšila už od začátku, byl hodně těžký a dalo se tam jednoduše vychybovat, což bylo vidět na výsledcích jak v middlu, tak ve štafetách. Sám middle mi přijde jako královská disciplína, ten terén to už jen pozvedl.
Předpokládám, že největší spokojenost bude právě z middlu, kde jsi vybojovala 4. místo jen 30 vteřin od medaile. Jak se Ti v závodě dařilo? Udělala jsi nějakou chybu? A napadlo Tě po doběhu, že bys mohla skončit na velké bedně?
Ano, z middlu mám největší radost, spolu se sprintovkami. Závod jsem šla úplně mapově čistě, byla to jedna z mých nejpreciznějších mapařin. Už od začátku jsem do toho vybíhala s tím, že jediná možnost jak v tomhle terénu uspět, je si to hlídat, což se mi povedlo. Chtělo to pouze od začátku běžet rychleji, a možná by mi to i cinklo. Po doběhu jsem věřila, že bych mohla být zase do první desítky. Jak ale soupeřky dobíhaly, začala jsem věřit, že budu stát na vyhlášení.
Pojďme k týmovým závodům – ve sprintových štafetách jsi rozbíhala, i když na to nejsi moc zvyklá. Jak Ti tato pozice sedla a jak jsi byla spokojená?
Byla jsem strašně nervózní, i když jsem se to snažila potlačit. Nakonec mě ale dokázal Dan Hájek (trenér) utěšit několika málo větami, což mi pomohlo k tomu, abych šla do závodu s čistou hlavou. Rozhodně to nebude můj oblíbený úsek, ale bylo příjemné sledovat celý průběh závodu a netvrdnout jak hruška v karanténě.
V závěrečných štafetách jsi pak měla těžkou úlohu na posledním úseku, kdy jsi bojovala o medaili s těmi nejlepšími. Jaký to byl závod?
Štafety byly nejhorší v tom, že už od začátku jsem nikdy neběžela sama, vždycky tam byl nějaký kameraman. Když mě jeden opustil a chtěla jsem si oddychnout z toho, že už konečně za mnou nikdo neběží, přiřítil se další. A pronásledování pokračovalo. Dokonce mě až překvapilo, že jsem nebyla ani nervózní z předávky na 1. místě, možná na to jsem už zvyklá z Turnova.
Ve Švédsku jste absolvovali celkem 5 závodů, což je hodně náročný program. Jak těžké bylo naladit se vždy na další závod a třeba se i přeorientovat ze sprintových disciplín na ty lesní? Jak fungovala regenerace mezi závody?
Vůbec mi nepřipadalo těžké přejít ze sprintových disciplín do lesa, krásně a pohodlně jsme tam vklouzli. Večer jsem si sedla ke staré mapě a nasávala terén, i když mi to nevydrželo moc dlouho, protože někdo přišel s návrhem si jít zahrát nějaké ty karty, což jsem nedokázala odmítnout. Základem pro regeneraci byla zmrzlina, kterou jsme jedli ve velkém, ale samozřejmě jsme dostali i ionťáky, pre/after sport.
Jaké máš plány dál v létě?
Hned po návratu jsme vyjeli s rodiči na ferraty a já následně na BOTAS. Dál mě čeká dovolená na Slovensku, kterou zakončíme na závodech v Čechách. Nesmí samozřejmě chybět Francie s JRD a PPčka. Konec prázdnin mám zatím nejasný.
Uvidíme Tě ve Vyšším Brodě, ať již fandit, nebo třeba závodit v rámci O-Tour?
Bohužel ne, samozřejmě budu fandit přes o-results. V tu dobu budu relaxovat a trénovat u nás v Krkonoších.
A jaký máš sportovní (orienťácký) sen, kterého bys třeba chtěla dosáhnout?
Chtěla bych orienťák dělat jak nejdéle to půjde. Chci, aby jednou kvůli mně začali dělat třeba další veteránskou ženskou kategorii. A samozřejmě účast na dospěláckém MS bych jednou brala všemi deseti.
Úvodní foto: JWOC 2026 | štafety
