Tomáš Křivda: Kéž bych zvládal dělat takovou radost sobě i všem českým fanouškům častěji...

Tomáši, zastihujeme Tě na soustředění v Litvě, kde se s týmem připravujete na zářijové ME. Jak opětovné tréninkové setkání s týmem po vydařeném SP probíhá?

Ahoj, soustředění probíhá podle plánu. Adaptujeme se na trochu jiný druh orienťáku. Podložka, vegetace, relativně malé převýšení, způsob navigace na postupech. Je toho hodně jinak. Takže si myslím, že je hodně důležité, že jsme příležitosti do Litvy vycestovat využili.

Já jsem tady už několik tréninků odtrénoval na počátku dubna, ale i tak je dobré si zkušenosti z místních terénů osvěžit a přivyknout si na o něco vegetačně zavřenější lesy, než jak tomu bylo na jaře. Zároveň ale především zapracovat na nedostatcích v mé navigaci, kterým tu čelím a které bych rád do ME eliminoval.

Pojďme se ještě vrátit do Vyššího Brodu, kde se Ti podařil skvělý úspěch vítězstvím na middlu. Jak s odstupem času tento závod a svůj výkon hodnotíš?

Asi se budu hodně opakovat s tím, co jsem říkal všude možně už po závodě samotném. Technicky jsem tam předvedl výkon krajně blížící se mému maximálnímu potenciálu. Byl bych schopen tam najít zaváhání v nižších jednotkách vteřin na pár postupech a dvě větší ztráty na delších postupech, kde jsem nezvolil nejrychlejší varianty. Na exekuci mojí zvolené stopy bych tam ale možná sečetl nějakých 20–30 sekund celkem. Víc asi ne. A to se musím snažit být na sebe už hodně přísný.

Takže hned po doběhu jsem věděl, že jsem zaběhl výkon blizoučko ideálu. Nejsem v pozici, že bych si mohl hned říct, že tohle by mohlo stačit na vítězství, ale v českém terénu a po 6. místě na klasice, kde to bylo od ideálu mnohem dál, jsem věřil, že skončím hodně vysoko. Sledovat pak z pódia postupně nejlepší závodníky světa jednoho po druhém, jak se marně snaží zaběhnout pod můj vedoucí čas, bylo moc příjemné. Kéž bych zvládal dělat takovou radost mně, ale i všem českým fanouškům, častěji.

Kam tento výkon mezi svými dalšími úspěchy řadíš?

Hodně těžko výsledky porovnávat mezi sebou. Obzvlášť ty, které jsou v něčem jedinečné. První výhra v závodě světového poháru versus první výhra v lesním kole světového poháru a ještě k tomu doma nebo třeba medaile z World Games. Ať už ta z USA, kde jsem pronikl poprvé v dospělých na stupně vítězů, nebo ty loňské z Číny.

Největší radost mi dělá, pokud předvedu výkon co nejvíce se blížící ideálu, a potom jsem za něj odměněn výsledkem jako zpětnou vazbou, že to bylo opravdu dobré.

A jsem rád, že tyto výkony dovedu předvádět často třeba i na českých závodech. Myslím, že je dobré i pro další kluky vědět a mít možnost koukat na svoje výkony během sezóny v Česku v kontextu porovnání třeba teď se mnou jako nějaký benchmark, co pak mohou očekávat výsledkově na SP. Já jsem podobným způsobem vnímal první roky v dospělých jako velký benefit mít možnost závodit proti Vojtovi s Milošem, kteří se uměli na mezinárodním poli srovnávat s těmi nejlepšími. To mi hodně pomohlo mít na sebe větší nároky.

Podařilo se Ti již odpočinout po SP a nabrat síly do podzimní části sezóny? Co je po takovém závodě víc potřeba – odpočinout fyzicky, nebo mentálně, abys pak mohl dál pokračovat v přípravě?

To se asi teprve dozvíme (úsměv). Já určitě spíš bojuju s tím mentálním odpočinkem. Asi si dovedu představit, že bych rád na týden až dva úplně vypnul a běhání tolik neřešil. Prostor tam na to ale nebyl a podle toho občas taky vypadal trénink, do kterého se mi nechtělo tolik jako třeba v zimní přípravě a spíš to bylo o takovém nutném minimu, než že bych se musel brzdit, abych se nepřetrénoval. Fyzicky se ale cítím furt dobře a tím, že mi vyšla zima opět velmi dobře, je to v tomto období kolikrát spíš o tom to nepřehnat, než že by musel člověk do toho nějak extrémně bušit. Více se snažím jet na vlně toho, co jsem vybudoval od prosince do května.

O víkendu jsi běžel v Praze závod 1. ligy na 5 km (14:45) a 1 500 metrů (3:59). Jak se dá z přípravy na lesní disciplíny tak rychle naladit na dráhový závod a zaběhnout takové časy?

Myslím, že to jsou spíš takové časy, které by elitní orienťák měl být schopný zaběhnout úplně kdykoliv během sezóny v rámci tréninku. Já jsem si teď chtěl spíš oživit přípravu a trochu nenuceně si dát rychlostní trénink v jinak hodně lesně laděném období. Pětku jsem šel zadrženě jako takový rychlejší tempáč a hodinu na to si po osmi letech vyzkoušel 1 500m, která mě nakonec hodně bavila a trochu navnadila si to v budoucnu zkusit zaběhnout opravdu naplno, na čas a bez pětky v nohách hodinu před startem.

Neláká tě závodit víc na dráze nebo na silnici? Máš zaběhnutý pěkný čas i na půlmaraton nebo na desítku.

Ne zatím tím způsobem, že bych se chystal utíkat z orienťáku, ale jako zpestření to mám občas rád. Letos mě čeká ještě Birell Grand Prix 10K tuto sobotu, kde bych mohl mít ambice běžet opět nějaký solidnější čas, a pak možná pár dalších závodů po Česku ve zbytku roku už čistě pro radost. Pohrávám si i s myšlenkou startu na MČR v krosu a zabojováním o místo na ME, ale jako každý rok to termínově nevychází úplně na období, kdy jsem v dobré formě, takže rozhodnutí ještě odkládám na neurčito.

Vraťme se k orientačnímu běhu a podzimní sezóně. Jaké závody máš v plánu, uvidíme Tě na nějakém domácím šampionátu, nebo se budeš soustředit na ME?

Určitě si nenechám ujít MČR na dlouhé trati, kde chci obhájit a získat trochu sebevědomí před odjezdem do Litvy. Chybět nebudu ani na štafetovo-klubovém MČR v Brdech. Mimo ME se pak ještě představím na zmiňovaném silničním závodu na 10 km v Praze. Mezi ME a štafetovým šampionátem stihnu závody PWT v Tibetu a naopak po štafetách zakončím mezinárodní OB sezónu na armádním MS ve Švýcarsku.

A jaké máš cíle na ME?

Prvně asi určitě opět bojovat o přední umístění v individuálních závodech, ač tentokrát to nebude ani trochu jednoduché. Větší šance cítím na middlu, ale když se srovnám s buzolou a měřítkem, tak ani na longu nemusím být díky svým tempovým předpokladům úplný outsider.

Sekundární cíl je stoprocentně nasbírat co nejvíce bodů do SP a udržet si pozici v top 3. Loni pro mě bylo 3. místo obrovským úspěchem a letos mám šanci tento výsledek ještě vylepšit. Těžko ale spoléhat na zaváhání soupeřů, takže se tomu pokusím jít naproti svými dobrými výkony v lese.

Máš na kontě 2 vítězství v závodech světového poháru, řadu krásných umístění na mezinárodních akcích a spoustu dalších úspěchů. Máš ještě nějaký sen, čeho bys chtěl v orienťáku dosáhnout?

Toho je. Zatím tomu chybí ty medaile ze šampionátů. Meziročně ale cítím, že se té top světové špičce blížím víc a víc, což je mým hlavním cílem. Být maximálně konzistentní během roku ve všech disciplínách a mít všude šanci běhat o medaile. Pak věřím, že to už nebude o jednom ustřeleném výkonu, ale o výsledku dlouhodobě vysoké výkonnosti.

Co pro Tebe orientační běh teď jakožto pro profesionálního sportovce znamená?

Zábavu, práci, rodinu, kamarády, výzvu, motivaci, zodpovědnost, hrdost. Často si snažím připomínat, jak velké štěstí v životě mám, že mohu takto žít a nebrat to jako samozřejmost. Nic člověku nespadne do klína samo, ale ne všichni mají tu příležitost a stejný startovní bod, aby se do této pozice dostali.

A kam by sis přál, aby se Český orienťák ještě posunul?

Přál bych mu, aby byl vnímán a 100% respektován. Ať už z té sportovní stránky, protože jsem přesvědčen, že by lehce strčil do kapsy i konkurenci ve spoustě olympijských sportů. Tak ale i v dalších aspektech. Respekt k přírodě, skloubení fyzických i mentálních sil, rozhodování se pod tlakem, analytika, samostatnost a spousta dalších věcí, které může orienťák lidi naučit. Rozšířit a posunout ho výše by znamenalo přiblížit orienťák synonymu pro zdravý fyzický i mentální rozvoj.

Foto: Petr Kadeřávek, Petr Háp, Pavlína Pecoldová, Jiří Mrkvička, Vratislav Polívka, Kristina Lindgren