Štěpánková a Ludvík double mistry Slovenska
Perfektní počasí, krásný les, zábavné tratě …. Otevřená mistrovství Slovenska a Český pohár měly všechno, co k pěknému víkendu potřebujeme. Na pomezí Bratislavy a Malých Karpat se sjeli bikeři šesti národností, aby bojovali o titul mistra Slovenska a po poměrně rovinaté sezoně si užili pořádných kopců.
Komplikovanější situace s parkováním v hlavním městě tentokrát nedovolila zorganizovat centrum závodu pěkně na jednom místě, jak jsme zvyklí. A tak se do centra závodu v amfiteátru v Knižkovej doline postupně závodníci sjížděli ze všech směrů s dostatečným časovým předstihem. Ke startovnímu koridoru to totiž bylo pořádný kus cesty do kopce, jak samotná cedulka s mračounem a nápisem „:( halfway” po cestě na start uznala. Tratě pak ale mohly začínat relativně po rovině a rovnou do mapově zajímavých částí lesa.
Tak pěkný middle, že mu odpustíme i posunutou kontrolu
Pro některé kategorie závod na middlu odstartoval detektivní zápletkou. „Z asfaltu odbočka doleva, přejedu jednu křižovatku rovně a na další už bude…“ Nic, nebylo tam nic kromě bandy zmatených cyklistů. Na požadavek „poradíš nám, prosím, kde jsme,” se nedalo odpovědět jinak než „sorry, teď teda fakt nevim, kluci, myslela jsem, že tady má být kontrola.” „Ta kontrola je špatně, je támhle o křižovatku vedle,“ odpověděli poučeně. „Aha, takže vlastně víte, kde jste,“ ujišťovala jsem se, než jsem se vydala směrem, kterým ukazovali. „Jo, aha, takže vlastně víme,“ pokývli hlavou a já jela orazit zatoulanou kontrolu s kódem 63.
Špatně roznesené byly dvě kontroly, některým kategoriím to zamíchalo závodem víc než jiným. Byla by ale škoda, kdyby právě tohle bylo to, co si z middlu odvezeme. Tratě byly totiž opravdu povedené a middle si závodníci užili. Hnízda kontrol v komplikovaných pasážích střídaly delší přejezdy s volbami, o kterých se dalo dlouze přemýšlet a zvažovat všechny aspekty – trail X asfalt, objížděčka se stoupáním na závěr X trailem přímo dolů, shučet kopec dolů a znovu stoupat X objet to s menším počtem vrstevnic.
„Les mě velmi mile překvapil. Cesty byly rychlé a ani ne tak strmé, jak to původně vypadalo z parametrů. Můj závod trochu vypadal, že se řídím heslem – je to sice dál, ale za to přes kopec, což jsem si ještě na konci potvrdila majstrštykem s dalšíma 3 eliťačkama, když jsme se společně vydrápaly na vyhlídku ke křížku, na které jsme vůbec být neměly,” popsala záludný závěr závodu ženské elity stříbrná medailistka Ewa Haltof. Výhled z Malé Baně si žádná z nich užít nestihla, samy sobě se vysmály a valily zase rychle dolů na pěšinku pod kopcem. Stejnou chybu udělala i vítězka závodu a mistryně Slovenska Martina Štěpánková: “Závod se mi moc líbil, myslím, že až na chybku na 18.k a váhavou jízdu na 20.k jsem jela dobrý závod, tak, jak jsem si ho naplánovala. Škoda toho šotka v podobě špatně umístěných kontrol (pro nás hned jednička), jinak krásný les i stavba.”
Pro mužskou elitu šotek zamíchal s kontrolami až ve druhém průjezdu oblastí, a tak oproti ženám, kterým jednoduše závod odstartoval na dvojce, bylo potřeba ve výsledcích vynechat dva postupy. Vítěze závodu jiný kód na kontrole nerozhodil: „Hodně jsme si užili různých singlíků. Občas jsem neviděl tečku pod listím, ke konci závodu jsem volil špatné volby a k tomu ještě chyboval, ale závod, výhledy i přírodu jsem si hodně užil. Jen letmo jsem si všimnul, že by na té kontrole měl být jiný kód, ale jak jsem si byl jistý, kde jsem, valil jsem prostě dál a plánoval to případně vyřešit v cíli,“ shrnul závod proudem myšlenek Vojtěch Ludvík, mistr Slovenska na middlu. Druhé místo obsadil Ádám Beöthy z Maďarska už na osmé kontrole. Od té doby ke stříbru nenechal nikoho přičuchnout a stejně tak si vedl Radek Laciga s bronzem.
Long přes šest údolí
Na long vedla o něco delší a o něco vyšší cesta než na middle. I přes zkušenost z předchozího dne měli závodníci s odhadem potřebného času na cestu na start problémy a leckdo přišel do koridoru jen tak tak nebo pozdě. Alespoň to ale zajistilo pořádné rozjetí před pořádným longem. Na číslech 36 kilometrů a 818 m převýšení se zastavilo měření závodu vítěze mužské elity Vojtěcha Ludvíka. Na zdolání mu stačilo 95 minut a 26 vteřin. „Jak je mým zvykem, vyjížděl jsem na start pozdě, takže jsem šel rovnou k mapám. Naštěstí jsem měl ještě asi půl minutky na hození mapy do mapníku a naplánování první kontroly. V závodě jsem často volil cestu po singlíku, což bylo zábavné, ale ne vždy se to vyplatilo. Trať byla velmi dobře postavená a nepříjemný kopec byl až ke konci trati. Dlouhá volba byla taky povedená. I přesto, že mám největší mapník na trhu, celá trať se tam nevešla. Mapa byla využitá od kraje ke kraji, takže jsem ji musel pořád otáčet a posouvat. To se moc často nestává,“ zhodnotil long Needy. Královská volba byla pro muže i pro ženy stejná, nabízela volbu sjet do údolí, valit po silnici a u oplocenky kolmo vzhůru po tečkách, nebo více méně držet výšku a jet o něco mapově komplikovanější cestou. Tečky kolmo na vrstevnice ke kontrole vypadaly hrozivě, ve výsledku to ale byla vcelku v pohodě jetelná cesta, takže postup údolím byl pravděpodobně rychlejší. Druhý se i tentokrát v mužích umístil Beöthy Ádám z Maďarska, který, než se s mapou srovnal, v úvodu přejel dvě odbočky. Od čtyřky už pokračoval čistě. Třetí stupínek obsadil David Chovanec, který nejvíce ztratil zbytečným sjezdem do údolí na sedmou kontrolu. „Kombinace rychlých cest a trailíků společně s nakonec celkem „jezdivými“ kopci se mi líbila. Nohám ani hlavě se sice už moc nechtělo, protože to byl můj poslední závod dlouhé sezóny, takže výkon nebyl nic extra, ale užito to bylo na 100 %,“ pochvaloval si svůj závěr sezony David.
„V neděli to byla moc hezká trať s množstvím voleb a singltracků. Ke konci to bylo trochu moc nahoru a dolů, ale asi jsem k tomu přispěla i svými volbami. U posledního údolí jsem raději než znovu sjíždět zvolila běh lesem podél jednosměrky,“ popsala zážitek z kopcovatého longu Martina Štěpánková, která i v neděli vystoupala na nejvyšší stupínek. Závod vyhrála s časem 97 minut a 18 vteřin. Na bednu ji doprovodily Anna Auermüllerová na stříbrné pozici a Emma Doubková na třetím místě. „Cíl pro mě zůstává vždycky stejný – nedisknout. Nohy tentokrát celkem potahaly a protože jsem pokazila jedničku, snažila jsem se smažit a nedělat blbiny,“ popsala recept na bronz Emma.
