Miloš Nykodým: Dost mi pomohlo sundat ze sebe ten tlak reprezentanta
Miloši, blíží se konec sezóny, která je pro Tebe první mimo reprezentaci. Jaká byla v kostce?
V podstatě je to druhá sezóna mimo reprezentaci, už loni jsem tam figuroval jen na papíře. Už druhým rokem chodím do práce, to byla největší změna. Na to jak málo poslední dobou běhám, byla sezóna dost úspěšná, jen se mi nepodařilo získat žádnou medaili z MČR. Dvě čtvrtá místa v nočním a na longu jsou celkem fajn, ale třeba se ještě poštěstí.
S tím, že nejezdíš na soustředění a zahraniční akce, se Ti otevřelo spousta časového prostoru. Jak jsi jej využil? Koukala jsem, že jsi začal hodně jezdit na kole…
Už přes rok pracuji v cyklo bussinesu a k tomu jízda na kole neodmyslitelně patří. Beru kolo jako oddech, dopravní prostředek i kvalitní trénink, který nezatěžuje klouby. Letos poprvé za dlouhou dobu mě při běhu nic nebolí a to přisuzuji cyklistice. Jinak času moc nepřibylo, jen jsem víc doma.
I když to tedy letos na domácích šampionátech necinklo, stále patříš mezi naše nejlepší a reprezentantům směle konkuruješ. Trénuješ stejně podobně jako v uplynulých letech, nebo jsi něco změnil?
Hodinově mám natrénováno víc než v dobách mé největší slávy, ale kvalitou tréninků určitě ne. Běh spadl na 30 % toho, na co jsem byl zvyklý, a cyklistika vyskočila na 500 %. Moje závodní motivace zůstala u orienťáku. Hlavními cíli byla 10mila, Jukola a pak domácí šampionáty a Český pohár. Myslím si, že mi dost pomohlo sundat ze sebe tlak toho reprezentanta, který tam je pro výsledky. Celkem mi vadily narážky na to, že jsem ještě nic nezaběhl a podobné. Teď už nemám svazovou podporu a všem může být úplně jedno, jestli mi to běhá, nebo ne. Tahle svoboda je skvělá. Vlastně můžu jen překvapit.
Zapojuješ se nějak do přípravy mladších – ať již jako trenér nebo jako podpora, sparing při tréninku, konzultant?
Dva roky dozadu jsem byl prvním placeným klubovým „trenérem“ v ČR, dokud ostatním trenérům nezačalo vadit, že jsem jediný placený. V té době byl čas věnovat se ostatním přirozený. Teď když chodím na plný úvazek do práce, nemám čas se věnovat celé skupině/oddílu. Pro radu či rozbor trati si ale může dojít kdokoliv. Pro sparing na trénink jsem chodil spíš já za nimi, než že by oni potřebovali mě.
Co říkáš na letošní medailové úspěchy na MS v Itálii i na domácím kole SP? Medaile po dlouhých letech, kdy k tomu třeba bylo blízko, po spoustě skvělých umístění těsně pod pódiem…
Z MS jsem byl dost překvapený. Čekal jsem, že už by to tam Tomovi už mohlo ustřelit na medaili, ale Lucka mega překvapila. Knock-out sprint je spíš taková nepředvídatelná hra, jak řekla Simona Aebersold. Terce ale sedí a po několika letech ťukání na dveře je rozrazila dokořán. O mně se ví, že jsem odpůrce této disciplíny. Ale úspěch je to bezesporu veliký. Na domácím SP jsem nečekal tolik skvělých umístění. Tratě jsem v březnu probíhal a myslel jsem si, že to našim nebude tolik sedět. Tomovo vítězství mi udělalo obrovskou radost.
A co říkáš na právě proběhlé ME v Litvě? Naši byli medaili opravdu blízko, ale to se ve sportu prostě stává…. Jak by se Ti líbilo v takových terénech závodit?
Byl jsem úplně přilepený k obrazovce. Moc jsem to klukům po těch výkonech, co předvedli, přál. Chybělo prostě trošku toho sportovního štěstíčka. S klukama jsme to měli dost podobné na MS2018 v Lotyšsku jen o kousek vedle. Kubátík s Vojckem jistě pamatují.
Nechybí Ti někdy reprezentace a účast na zahraničních závodech?
Ani ne, srovnal jsem se s ukončením dobře. Mně stačí prohánět mládež v nižší lize. Nepotřebuju se připravovat na specifický terén půl roku. Nedej bože na terén, který se mi nelíbí, jako je třeba Litva nebo maďarské pekelné vedro…Teď si můžu vybírat. Ale viděl jsem, že MS 2031 bude v rakouských Alpách… 🙂
Takže návrat do repre jsi ještě úplně nezavrhl?
To byl takový vtip na to, že v horských terénech mi to vždy běhalo dobře. Těžko říct, kde se sportovně udržím. Pět let je strašně dlouhá doba.
Do konce letošní sezóny už domácích šampionátů chybí „jen“ štafety a družstva. Jaké tam máte s klubem ambice a jak se na závod těšíš?
Loni jsem se pro zranění nemohl účastnit, tak se na tento svátek našeho sportu moc těším. Po posledním kole ČPŠ můžeme mít ty nejvyšší ambice myslím. Dvakrát první v cíli v mužích (navíc v sobotu B čtvrté) a holky taky urvaly jedno druhé místo. To i směrem k družstvu vypadá moc dobře.
A co plánuješ dál – starty na krosech, nebo třeba opět mistrovství v horském OB?
Teď už se zase po cyklosezóně těším, že začnu více běhat (smích) v offseasonu. A s Pavlem Brlicou se opět chystáme postavit na start HROBu. Jestli poběžím i nějaké brněnské krosy, to zatím nevím.
Foto: Petr Kadeřávek, Jiří Čech, Jiří Kostka, Janis Ligats
