Správným směrem s Ondřejem Pavlů

Hostem nejnovější epizody podcastu Správným směrem je tentokrát běžec, který u orientačního běhu začínal, ale postupně se přes něj dostal k horským ultramaratonům. V podcastu se dozvíte, co Ondrovi orienťák dal nejen do běhání v horách, ale i obecně do života, ale třeba i to, jak na ultra trénovat, když bydlíte v Praze, co se může hodit do povinné výbavy a čím se může orienťák trailovými závody inspirovat.

Jak se Ondra k běhání a později k orientačnímu běhu dostal? „Vlastně náhodou. Máma byla na kurzu s mamkou Beťáka. No a o pár týdnů později jsme už byli na mapovém tréninku dobřichovického klubu,“ popisuje Ondra své orienťácké začátky. Orientační běh dělal vlastně vždy souběžně s atletikou. „Třeba jsem běžel štafety a sprint v Opavě a odtamtud jsme s tátou jeli do Vítkovic, abych si zaběhl limit na MČR na 3 000 metrů,“ vzpomíná a dodává, že to ještě k tomu běžel v trailových botách, protože si zapomněl tretry. Co Ondrovi dal orientační běh dal? „Sportovně určitě průpravu v terénu a to, že se člověk nebojí běžet z kopce, ale dal mi toho hlavně moc do života a z toho čerpám dodnes.“

V podcastu přijde řeč i na Austrálii, kam se Odra vydal studovat se svojí tehdejší přítelkyní, dnes manželkou. „Já jsem chtěl do Německa, ona do Austrálie, tak jsme jeli do Austrálie,“ popisuje s úsměvem, proč se za studiem vydali až na druhou stranu zeměkoule. Co mu pobyt v Austrálii dal do života? „Asi nejvíc nějaký work-life balance. Australani nežijí, aby pracovali, ale pracují, aby žili. A to se snažím držet i tady.“

Vysvětluje taky, jak se právě v Austrálii dostal k ultra běhům, jak díky tomu poznal Sydney a okolí lépe než většina místních a podělil se i o zajímavou historku ze svého prvního ultra závodu.

Ultra se věnuje i další část podcastu, kde se dozvíme o tom, co si Ondra balí do povinné výbavy, proč si při závodě pouští hudbu a jaká mu nejvíc pomohla. Na co myslí, když běží ultra v horách a je na stomílové trati kolem 28 hodin? Co je při ultra důležité, aby je člověk zdárně dokončil? A kolik ultra závodů ročně Ondra absolvuje? „Závodím spíš míň, ale když už, aspoň se do toho můžu pořádně opřít.“

Proč je podle Ondry takový boom v ultra a co českým závodům chybí, aby se staly světovými? Co by si orientační běh mohl vzít z trailového běhání? A čím je orienťák jedinečný? „Orienťák je skvělá věc, jak úplně vypnout. Když si jdeš na 60 minut zaběhat, pořád u toho na něco myslíš, ale v orienťáku jsi prostě celou dobu v přítomnosti,“ říká na závěr.

Celou epizodu poslouchej už teď na Spotify i YouTube Českého orienťáku. Přejeme příjemný poslech!