Akademici hledali řešení pod Ještědem

Zatímco v italském Janově slavně cinkaly medaile, v Janově nad Nisou, nedaleko současného libereckého bydliště novopečené mistryně světa Terky Rauturier, se vášnivě fandilo. O potlesk se tu starali nejen dorostenci, ale stylově i akademici, kteří letošní letní akademii OB využili pro přípravu na prázdninové akademické MS v Portugalsku.

Aktuální trendy a silně sprintová povaha blížícího se studentského mundialu (akademického MS) se navíc propsaly i do programu akce, která tak dramatickému dění v Itálii vzdáleně tematicky sekundovala. Pět tréninkových dní na severu Čech nabídlo hned čtyři sprintové fáze a u českého Janova tak bylo možné obratem uplatnit televizní inspiraci z Janova italského.

Každý kemp mívá svou atmosféru a často i přidanou hodnotu – pro pestrou skupinu dorostenců od účastníků MEDu po ty, kteří by se tam za pár let chtěli třeba také podívat, jí tentokrát mohla představovat právě cenná možnost soužití a porovnání s akademickým výběrem. Ale ani akademici nepřišli zkrátka, a to díky přítomnosti Lucky Semíkové a Kuby Chaloupského, členů reprezentačního áčka, kteří pomohli nastavit laťku do výšek, ke kterým je už potřeba místy trochu zvednout zrak.

Letní akademie, to zdaleka nejsou jen sprinty, ale samozřejmě i krásný lesní orienťák v terénech, které začínají hned na zápraží. Jizerky, balvany… Hodně, vlastně až moc informací na mapě. Jak na to? Od kamene ke kameni, nebo to pustit na risk?

Ani jedno, ani druhé. Řešením je paradoxně „řešení“. Jeho aktivní hledání, učení se dopředného plánování a zjednodušování situací s využitím kvalitně nacvičených základních technik a chytrého výběru objektů pro navázání očního kontaktu. Při večerním rozboru „sešupů“, neboli seběhů tak například vyplynulo, že na redukované mapě by se nám řešení náročných kamenitých postupů možná jevilo mnohem jasněji. Jedna z indicií jak na to?

Vysoká technická náročnost navíc obvykle hodně rozevírá časové rozestupy. Zatímco Kuba Chaloupský zvládl oběhnout všechny tři seběhové tratě stabilně a řešil drobnosti, jiní hodně ztráceli. Zřejmě i mnohem víc, než kdyby se jednalo o důležitý závod. Proč?

Značné rozdíly mezi úspěšností orientace v závodě a v tréninku mohou signalizovat převážně intuitivní navigaci, u které úspěšnost závisí na momentálním rozpoložení a koncentraci, která je v tréninku obvykle přirozeně nižší. Takový přístup je ale křehký a má své limity – ze své podstaty nemůže vést k plné kontrole nad výkonem a nedá se dál systematicky rozvíjet. Navigace se dá kontrolovat a dál stabilizovat, jen pokud je aktivní a vědomá. Úžasně k tomu pomáhá třeba vnitřní rozhovor sama se sebou – kladení otázek a hledání jasných odpovědí. Souvisle po celé trati. Co dělám teď? Co chci vidět? A co udělám, až to uvidím? Nutnost vyjádřit si věci slovně, jasně, vnáší do orientace úplně jinou míru přesnosti a provázanosti a velmi omezuje neinformované běhání na risk. Co to třeba v letních závodech vyzkoušet?

Potřeba plánovat a hledat řešení navíc vůbec není téma jenom pro elitní úroveň. Krátký příběh o cestě na další kontrolu už můžou zvládat i ti nejmenší špunti. Až vyrostou, budou mít tendenci hledat informace a řešit.

Ale zpátky do prázdninového módu. Norský model dětského sportování získává stále víc na popularitě a míčové hry jsou jeho významnou přirozenou součástí. V televizi navíc právě běží nejen orienťácké, ale i to fotbalové MS… Dokážete si tipnout, který z akademiků dribluje skoro jako Lamine Yamal?

Jestli ne, nevadí. Přijeďte se třeba právě i na to podívat za rok na další letní orienťáckou akademii dorostu, která je šancí jak kvalitně potrénovat, poznat vrstevníky z jiných klubů a něco nového pochytit.