České MTBO má ze Švédska medaili z každého závodu
Medaile z každého závodu se povedla vybojovat českému týmu na mistrovství světa v MTBO 2026. Tentokrát mají na medailové sbírce lví podíl juniorky a junioři. Zvolené terény měly všechno – komplikovanou síť cest, prudké výjezdy, krásnou přírodu, písčité pasáže, komplikovaný reliéf. Po organizační stránce také vše běželo jako na drátkách a program byl se čtyřmi závody a odpočinkovým dnem uprostřed pěkně vyvážený. Příjemnou skutečností tohoto šampionátu bylo jedno centrum pro všechny čtyři závody. První dva měly cílovou arénu vzdálenou kilometr a půl od event centra v Mora kempu. Druhé dva závody se dojížděly přímo u centra. Karanténa byla pro všechny čtyři závody přímo v kempu, a tak se celá akce nesla v příjemném tempu bez bláznivého přejíždění auty tam a zpět.
Překvapivě fyzický middle
Navzdory očekávání byl middle vcelku fyzický závod. Snad je to tím, že mají Švédi rádi ve věcech pořádek a strukturu. Začalo se tedy pár mapovými kontrolami hned za startem, pak si pěkně zavařit mozek poměrně dlouhou fyzickou částí a na závěr opět v extra husté síti pěšin cestou do cíle. Potenciál komplikovaného terénu v okolí nových lyžařských tratí si stavitelé šetřili až na další program. Na rychlých pěšinkách bylo potřeba udržet umapovatelné tempo a koukat pod kola. Nejeden závodník se proletěl přes řidítka vinou malého pařízku schovaného v borůvčí. I když při závodě zrovna moc času na obdivování přírody není, parádní severská krajina zážitek ze závodů umocnila. Trailíky mezi borůvčím střídaly mechy všech odstínů zelené a trsy zralých brusinek lákaly k občerstvení jedince, kteří odstoupili ze závodu. Z našich elitních jezdců nejvíce zabodoval Vojtěch Ludvík, který s časem 51:38 a ztrátou jedné minuty a 49 vteřin na vítěze Samuela Pokalu (FIN), dokázal vybojovat šesté místo. “Nezačal jsem moc dobře, hned na jedničku jsem nechal půl minuty, myslel jsem, že má být kontrola o trochu jinde. Pak to celkem šlo, ale chyběla mi flow a celkově to byl docela boj. Fyzicky jsem neměl pocit, že bych byl v těch jednoduchých pasážích nijak silný, ale podle mezičasů to bylo v pohodě. Často jsem se musel zastavovat, abych něco domapoval. Nebyla to rozhodně špatná taktika, ale když to člověk udělá 5x za závod, už se to nasčítá.”
Mezi juniory se naši hoši seřadili pěkně za sebou. Do TOP 10 se dostali Tomáš Polák na páté příčce, následovaný Lukášem Tumou na šestém místě a Tomášem Zrníkem na osmé pozici. “I když vím, že švédský terén mi moc nesedí, sám sebe jsem celkem překvapil a nedělal jsem tolik chyb. Fyzicky to taky nebylo špatné a vzniklo z toho krásné 5. místo,“ zhodnotil svůj závod Tomáš Polák.
Hvězdou úvodního závodu se stala Adéla Ryglová, která vybojovala titul juniorské mistryně světa. “Na middle jsem jela s tím, že se jedu hlavně pořádně rozmapovat před dalšími závody. Při přípravě jsem očekávala, že celý závod bude mapově mnohem složitější. Nakonec první část trati byla hodně fyzická, což mě lehce rozhodilo, a mapa byla celkově lehčí, než jsem předpokládala. Mně se nějakým zázrakem i přes nějaké ty chybky a pády podařilo zajet slušný výsledek, který mi stačil na první místo. I v juniorkách se další dvě závodnice dostaly do TOP 10. Klára Kurečková zahájila šampionát na deváté pozici a Sofie Stránská dojela osmá. “Do závodu jsem šla s tím, že chci trošku držet nohy na uzdě a spíš si musím hlídat mapu. Celý závod jsem jela tak na 75% svých sil, ale ani tak se mi nepodařilo zajet mapově čistý závod. Chyby dohromady asi za 3,5 minuty, takže výsledek nebyl úplně podle mých představ. Ale zároveň přesně takhle si představuju krásný závod: příroda nádherná, trailíky, krásné lesy,” okomentovala úvodní závod Sofie.
Podél Vassalopetu tam a zpět
Long byl opravdový zážitek. Už parametry trati mužů, které přesahovaly padesát kilometrů, napovídaly mnoho o tom, jak bude závod vypadat. Pořadatelé zajistili, že až do půl čtvrté po kolejích protínajících závodní prostor žádný vlak nepojede, a tak i ti nejpomalejší závodníci měli limit jasný. Na první pohled náročné volby, které ve výsledku byly velmi vyrovnané, prokládaly dlouhé úseky po rovných šotolinových cestách, sem tam projížděčka hlubokým pískem nebo trailíky hustníkem. Nestandardní vsuvkou byla možnost využít krátký úsek kolejí k přesunu mezi pěšinami. Na první pohled jednoduchý úkol zamotal hlavu nejednomu elitnímu závodníkovi. Například Andy Waldmann nastoupil na koleje a nejspíš s písní “jsi lokomotiva, která se řítí tmou” v hlavě prosvištěl jako Railjet Express několik set metrů až ke kontrole. Vyneslo mu to asi zajímavý zážitek a diskvalifikaci ze závodu. Vojtovi Ludvíkovi se jeho šňůru titulů krále longu letos obhájit nepodařilo. Nejlépe z Čechů se závod na třech mapách vydařil Vojtovi Stránskému, který dojel na 7. pozici se ztrátou 5 minut a 9 vteřin na vítěze Samuela Pokalu (FIN), který závod objel v čase 1:49:53. Vojta Ludvík byl ještě o šest vteřin za Vojtou S. a obsadil osmou příčku. V ženách zajela nejlepší výsledek Rozálie Kuchařová. Po většinu závodu bojovala o TOP10. Přejetí odbočky čtyři kontroly před cílem jí ale stálo dvě minuty a pět míst. Za posledních deset minut závodu to ještě zvládla vytáhnout na 14. pozici.
Medaili pro český tým ve druhém závodě zajistila Sofie Stránská v juniorkách. Se ztrátou 52 vteřin si dojela pro stříbrnou medaili za vítězkou Malin Lara Roehrl (SUI). “Snažila jsem se do toho jít s klidnou hlavou a byla jsem připravená tam dát maximum. Fyzicky jsem se cítila moc fajn a i mapově to nebylo tak špatné. Výsledkem jsem byla velmi mile překvapená. Určitě ho beru všema deseti.” Adéla Ryglová měla závod rozjetý fenomenálně, nakonec Sofii doprovodila na pódium na šesté příčce. “Long byl závod, kterého jsem se obávala nejvíce. Fyzicky si totiž tolik nevěřím a spíše spoléhám na mapu. Tentokrát mě bohužel nezklamala mapa ani nohy, ale počítání čísel. Po otočce mapy jsem totiž vyjela směrem ke K9, ale po chvíli jsem se stočila na K11 a pokračovala ke K10. Díky tomuto přepočítání jsem nabrala takových 6 minutek navíc, díky kterým jsem přišla o úžasný výsledek, jelikož má ztráta na první místo byla něco přes 3 minuty.” Klára Kurečková dojela na místě sedmém. Do TOP 10 se na devátém místě započítala i Tereza Kadlecová. I Lukáš Tuma se v juniorech podíval na podium, a to z páté pozice.
Long v juniorech nejlépe sedl Lukášovi Tumovi. Až do předsběrky se držel na bronzové pozici. Dvě místa ho na devatenácté kontrole stálo přejetí výjezdu na písčitý kopeček a pomalejší volba na sběrku. Do cíle dorazil na pátém místě s časem 1:30:15, čtyři a půl minuty za vítězem.
Stříbro pro Kryštofa
“Sprint se už určitě pojede v těch cestičkách u tratí,” běželo všem hlavou, než dostali na startu mapu do ruky. Pak zjistili, že se stavitel cestičkám zcela vyhl. To ale rozhodně neznamenalo mapově jednoduché tratě. Využity byly naopak prochozené pěšinky blízko zástavby tak, že se les a urbanizace průběžně střídaly. Na některé kontroly se volilo mezi tečkou bažinou a delším postupem po asfaltu, někdy bylo potřeba zkrotit tempo a doťukat si odbočky v lesíku a pak nasadit zběsilé tempo na dlouhé přejížděčce, ale zvládnout při tom otočku mapy. Ve třetím závodě se i dospělá část reprezentace dočkala medailového úspěchu. Stříbrnou pozici obsadil Kryštof Bogar. Byl to velice napínavý souboj Kryštofa, Tomiho Nykanena(FIN), Noah Riedera (SUI) a Andreho Hagy (FIN). V úvodní části v areálu kolem školy se Kryštof dostal bezpečně do vedení. Následně svůj náskok ztratil na trojúhelníčku cest kam najel tak, že se musel otáčet. Volbu tečky, nebo asfalt zvolil správně a valil to po asfaltu. Následné kontroly ve spleti pěšin jel kontrolovaně a pár jezdců mu trochu cuklo. Na poslední mapově obtížnější kontrole se vyeliminoval Andre Haga, Tomi naopak cukl a Kryštof sváděl imaginární souboj s Noah Riederem. Rozhodující byla předposlední kontrola za stadionem, kam Kryštof zvolil plynulejší volbu a Noah se u ní musel otáčet. Následně to ještě Švýcar Kryštofovi pojistil malou chybou v závěrečném lesíku před sběrkou. Druhé místo obsadil se ztrátou devíti vteřin na Tomiho Nykanena, Noah na vítěze ztratil vteřin 17.
V ženách se nejvíce dařilo Lucii Nedomlelové, pro kterou to byl třetí MTBO závod po dlouhé pauze kvůli zranění. Zvládla odjet vyrovnaný výkon s pouhým jedním přejetím odbočky, což jí vyneslo krásné patnácté místo. Z juniorských kategorií se nejlépe dařilo Tomášovi Zrníkovi. Čistým závodem si vysloužil sedmou pozici ve výsledkové listině. Tomáš Polák i Klára Kurečková ve sprintu uzavřeli TOP10.
Týmové souboje
Na štafety to konečně vyšlo. “Myslel jsem, že takhle bude vypadat ten middle,“ znělo v cíli posledního závodu. Potenciál komplikovaného terénu byl konečně využit naplno. Stíhat mapovat tak rychle, jak dovolovaly jet příjemné trailíky borůvčím, byl opravdový kumšt. “Levá pravá…..druhá nebo třetí odbočka v hustníku doleva, záleží, jestli budou vidět tečky. A pak to bude buď na kopci, nebo v díře…takové detaily už se z třesoucího se mapníku a komplikovaného reliéfu vyčíst nedají – prostě tam jsou nějaké vrstevnice.” 35 minut poctivé mapařinky, pak rychlý přesun k aréně na diváckou, objet jezero a šup na předávku. To byla v kostce poslední zkouška letošního šampionátu. A že to bylo zase drama.
Obě mužské štafety zahájily závod fenomenálně. Jan Hašek za CZE 1 předával Vojtovi Ludvíkovi na čtvrté pozici se ztrátou 31 vteřin, Jiří Hradil za CZE 2 Jakubovi Račanskému na deváté pozici o necelou minutku později. “Většinu mého úseku jsem se pohyboval v kontaktu s čelem závodu, společně s Honzou Haškem. Bohužel pár kontrol před cílem jsem si popletl mostky přes řeku, odbočil na špatnou cestu a ztratil cca minutu. I tak to ovšem stačilo na to, abychom díky Jakubovi s Vojtou mohli dál bojovat o pěkné umístění,” shrnul první úsek Jiří. Vojta L. v průběhu druhého úseku dokázal jedno místo stáhnout, Jakub poskočil dopředu o místa čtyři. “Terén už jsme si vyzkoušeli na middlu i longu, takže jsem věděl, kde si zpomalit a kde se to dá rvát. Zároveň to Chláďa přivezl v parádní pozici a když jsem viděl, že se mi daří stahovat borce přede mnou, tak jsem chytil pěkné flow, které mi vydrželo skoro až na diváckou,” popsal svůj výkon Jakub. Na poslední úseky vyrazili Kryštof Bogar a Vojtěch Stránský pouhých 8 vteřin za sebou na třetí a páté pozici. Až do postupu na šestou kontrolu se drželi při sobě, pak ale Kryštofa poslal k zemi jeden ze zmíněných pařízků. Kryštof se notnou chvíli sbíral. Boj o co nejlepší pozici byl tedy rázem na Vojtovi S. za CZE2. Vojtovi se bohužel mapově nedařilo a příliš mnoho chyb ho stálo cenné pozice. Na rozdíl od vedoucí finské jedničky ale dorazil do cíle se všemi terčíky, a tak se naši muži podívali na pódium na šestém místě. Kryštof závod dokončil na deváté pozici.
V ženách za CZE1 vyrazila do boje jako první Rozálie Kuchařová. První polovinu závodu se držela s vedoucím balíkem, pak ale přišlo několik mapových chybek a první skupina jí pláchla. Lucii Nedomlelové předala na sedmé pozici, tři minutky za vedoucí Francií. Lucka na svém úseku odvedla slušnou práci a sedmou příčku udržela. Ewa Haltof také jela pěkně, ale s pár zaváháními podlehla silnému výkonu Gabriele Andrasiuniene z Litvy a štafetu dovezla do cíle na osmé pozici. V celkových výsledcích se nakonec ještě o jedno místo posunuly vyškrtnutím národnostně smíšené štafety.
I v juniorkách byl závod napínavý. Klára Kurečková rozjela štafetu velmi dobře a předávala v kontaktu s balíkem za finskou štafetou, které se povedlo vybudovat náskok. Sofie svou práci odvedla dobře, využila mapových zaváhání Finky a z lesa se vrátila na čelní pozici. Adéla na třetím úseku bojovala především s finskou štafetou. Zvládla ale ustát tlak souboje o titul a závěrečné kontroly promapovala výrazně lépe. “Holčiny mi štafetu rozjely úplně parádně. Klárka dojela s minimální ztrátou a Sofi mi předávala na prvním místě v kontaktu s Finkami. Já pak jela skoro celý závod v kontaktu s Finkou Fanni Perala, kterou jsem ke konci trati nechala v mapově složitější části. Dojížděla jsem ale se zklamáním, protože jsem si po chybě v pytlíku myslela, že mě předjela Švédka Signe. O to větší pak byly oslavy v cíli, kde mě holky vyvedly z omylu,” popsala napínavý průběh Adéla. Do cíle dojela pro zlato s náskokem padesáti vteřin. Finům závěrečný den nepřál ani jejich juniorky nenavštívily všechny správné kontroly a přišly tedy i o stříbro.
Za to naši junioři si pro stříbro dojeli úspěšně. Lukáš Tuma si na prvním úseku vedl dobře. Ještě na třinácté kontrole byl na čelní pozici. Pak ale nechytl správný sjezd do údolí a na předávku se dostavil na třetím místě s minutovou ztrátou na vedoucí dvojici a jednou diskvalifikovanou finskou štafetou. Tomáš Zrník se na druhém úseku s italským závodníkem nepáral a smáznul ho hned na úvodních kontrolách. Vedoucí dvojice Finů však nasadila zběsilé tempo a svůj náskok navýšili na 3:25. Úkol pro Tomáše Poláka byl tak především udržet pozici a kontrolovat kódy. “Na štafetách všichni víme, že máme velkou šanci na medaili. Já jel na třetím úseku osamocen na 3. místě za dvěma finskými štafetami. Stačilo jen neudělat chybu a udržet to místo. Snažil jsem se dohnat soupeře, ale neúspěšně. Neudělal jsem žádné chyby až na pár malých drobností na konci a dokončil závod na skvělém druhém místě,” zhodnotil Tomáš. Cíl proťal s pohodlným náskokem čtyř a půl minuty na třetí Švédy a ztrátou necelých pěti minut na vítěznou finskou štafetu.
Závěr světového poháru
I přes to, že se Vojtovi Ludvíkovi na MS nepodařilo vybojovat přední příčky, ve světovém poháru se udržel na stupních vítězů. Dva nepovedené závody, v jeho případě long a sprint, se vyškrtly a v pořadí zůstal druhý za Hannesem Hnilicou z Rakouska, kterému švédské terény také cenné kovy nepřinesly. Na osmé příčce se umístil Kryštof Bogar a dvanácté místo obsadil Jan Hašek. V ženách si patnáctou příčku vyjela Rozálie Kuchařová. Ve světovém poháru týmů, do kterého se počítají smíšené štafety z Almeidy a štafety v Moře, jsme se tentokrát umístili na šestém místě.
Úvodní foto: Lukáš Faltejsek
Výsledky, odkazy na Livelox a ostatní na IOF Live centrum
