Jak si oba užili první letošní start v reprezentačním dresu, jaké mají dojmy ze svých výkonů a na co se ještě chtějí zaměřit v posledních dvou týdnech před mistrovstvím světa ve Finsku?

Vojta: Jsem rád, že jsem zase oblékl reprezentační dres

Vojto, jaký byl Tvůj návrat na reprezentační akci po dlouhé době?

Nejedná se o doslovný návrat do týmu, protože součástí reprezentace jsem byl pořád. Mou účast na hlavních akcích sezóny v posledních letech vždy zhatilo nějaké zranění, byť příprava na sezónu probíhala vždy standardně. Jsou to téměř 2 roky, kdy jsem naposledy oblékl reprezentační dres. Samotné závodění se ale zase tak rychle nezapomíná, takže letos v Idre jsem neměl problém naskočit zpět do rozjetého vlaku. Reprezentovat a být součástí týmu je samozřejmě velká čest, ale hlavně to pro mě znamená, že jsem zůstal zdravý a nezraněný, a toho si vážím nejvíc.

Jak první letošní akci hodnotíš celkově?

Srovnávat se se skandinávskými závodníky je v tomhle terénu velmi obtížné. Kdo dlouhodobě nežije na severu a nemá místní běh v terénu a navigaci zarytou pod kůži, bude svým soupeřům akorát koukat na záda. Trenér by si od týmu představoval lepší výsledky, ale myslím, že umístění v druhé desítce s potenciálem do top10 jsou slušné výkony v dané situaci. Někteří možná odjížděli zklamaní, ale jsou to zkušenosti, které třeba do příště přetaví v cenný úspěch.

Jak se Ti líbily terény a který závod byl z Tvého pohledu nejzajímavější?

Idre fjäll nabízí naprosto úžasnou orieťáckou výzvu. Nádherný les s rozmanitými pasážemi od rychlých terénů po téměř neběhatelné kamenité svahy, technické pasáže se sníženou viditelností nebo např. otevřené louky nad hranicí lesa. Každá část vyžaduje jiné nároky na navigaci a taktiku, a zážitek je pak opravdu hodně pestrý. Celkově musím říct, že se mi terény líbily moc a rád se tam někdy vrátím. Nejzajímavějším závodem byl pro mě long, který byl terénově nejrozmanitější.

Jak jsi spokojený se svými výkony a z jakého výsledku máš největší radost?

Z navigačního hlediska jsem bohužel nezvládl úplně dobře ani long, ani middle. Na obou závodech jsem udělal hloupé chyby, a to mě zpětně mrzí. Fyzicky to ale nebylo v obou individuálních startech špatné. Na middlu jsem dokonce místy pocítil lehkou esenci let minulých, kdy jsem byl schopen velmi agresivního pojetí běhu. Štafety se mi docela povedly, až na chybu na první farstě. Největší radost mám z longu, protože jsem ho doběhl bez křečí a i v poslední pasáži jsem zůstal velmi aktivní.

Denisa: Na světovém poháru mě potěšily všechny mé výsledky

Deniso, jak jsi spokojená se svými výkony na světovém poháru a z jakého výsledku máš největší radost?

Vezmu to od konce. Nedokážu asi říct, ze kterého výsledku mám největší radost, protože upřímně řečeno mě potěšily úplně všechny. Velkou radost mám hlavně proto, že to ode mě byly výsledkově stabilní výkony. Bohužel na každé disciplíně jsem se dopustila několika chyb, a tak chyběl kousek k té úplné spokojenosti. Fyzicky jsem se cítila nejlépe na middlu.

Ano, vedla sis skvěle na middlu i na klasice, která byla opravdu fyzicky náročná. Bylo to pro Tebe náročnější fyzicky, nebo mapově?

Byla jsem připravená, že to zadarmo rozhodně nebude. Z toho důvodu jsem hned na začátku zvolila jednodušší obíhačku po cestě, což se mi určitě vyplatilo. Bohužel jsem se pak nevyvarovala několika chyb, které pramenily v první části z nedostatečné sebedůvěry a v druhé půli z lajdáctví a přicházející únavy. Necítila jsem se na konci nějak extra špatně, ale rozhodně musím přiznat, že jsem ztrácela mentální síly bojovat s terénem a na 100 % plánovat postupy, a tak nějak spíš doplula do cíle…

Jak hodnotíš týmový výsledek ve štafetách? Běžely jste opravdu vyrovnaně a medaile vám nakonec utekla jen těšně….

Průběh i výsledek byly velmi potěšující a ukázalo nám to, že jsme schopné bojovat o přední pozice. Dařilo se nám držet krok s nejlepšími zeměmi, i když každá z nás by si tam jistě našla prostor pro zlepšení. Takže o to větší motivaci máme směrem k MS, kde to samozřejmě bude velmi těžké, jelikož většina týmů totiž na SP nestartovala v plné sestavě.

Když jsem nervózní, připomenu si, že orienťák je zábava…

Na co se zaměříte v závěrečné části přípravy směrem k mistrovství světa?

D: V prvé řadě je to řádný odpočinek po náročném programu SP. Pak bude následovat několik kratších tréninků zacílených na kvalitu a těsně před MS pak ještě pár mapových fází na závěrečné zapracování.

V: V zimní přípravě jsem cílil na middle a štafety, ale nominační závody dopadly tak, že nastoupím do longu. Je to sice opak mého očekávání, ale samozřejmě se pokusím předvést svůj nejlepší možný výkon. Teď se zaměřím se hlavně na odpočinek, regeneraci a kvalitní stravu. Intenzivních tréninků bude jen pár a budu v nich ladit longové tempo v terénu.

Pomáhá vám, když jste na závodech společně, podporujete se navzájem? Nebo vás to naopak spíš znervózňuje a soustředíte se každý i na toho druhého?

D: Myslím, že po těch letech jsme si byli schopni najít balanc, takže se podporujeme, ale zároveň soustředíme i na vlastní výkon.

V: Oba víme, kdy je vhodné dopřát druhému klid a kdy můžeme trávit čas spolu. Samozřejmě se podporujeme, jak jen to jde.

Kdo bývá před závodem víc nervózní a jak s tím pracujete?

D: Obecně nebývám moc nervózní při individuálních závodech, za to při štafetách ano. Pak přichází na řadu Vojta a snaží se mě uklidnit.

V: Víc nervózní je určitě Denča. Mně se to taky občas nevyhne, ale po letech závodění už vím, že si stačí připomenout, že orienťák je zábava, a nervozita zmizí.

Jste oba velmi zkušení, co se vám po závodě osvědčuje jako nejlepší regenerace a jak vypadají teď vaše dny těsně po závodě?

D: Za mě je to na prvním místě kvalitní spánek a strava. Pak přichází na řadu sauna, masáž, strečink, lymfatické kalhoty a drbání kocoura na gauči (smích). Jelikož jsme oba ale pracující lidé, často k tomu ještě doháníme pracovní resty.

V: Nejlepší regenerací je pro mě dobrý a dlouhý spánek a vlastně nedoplním nic jiného než už napsala Denča, protože máme oba ty stejné možnosti.

Použité fotografie: Erling Thisted / IOF, Tero Marjamäki