Mery Podrábská: Děti u nás mají ty nejlepší učitele

Mery, působíš v oddíle Slavia Liberec orienteering jako trenérka, pořádáš závody pro děti, sama běháš. Jak ses k orientačnímu běhu sama dostala a co Tě na něm nejvíc baví?

Vybavuji si v devíti letech velkou náborovou akci v Základní škole v Luhačovicích, kde se obří respirium naplnilo žáky a paní Tomajová popisovala orientační běh. S mojí kamarádkou jsme musely všechno vyzkoušet. Tak jsme k Dovedným rukou, baletu, včelařském kroužku, sportovním hrám, atletice nacpaly i orienťák. A byla to dobrá volba. Po mapových trénincích jsem zpocená a od bláta dobíhala na balet. Postupem let ostatní zájmy přebil orienťák. Za mé nastavení směrem k tomuto sportu vděčím především Libemu Slezákovi. Ten – jakožto velký srdcař – orienťáku dal hrozně moc a ukázal nám, nejen těm z luhačovického oddílu, jak se s ním dá projít životem až do veteránů. Baví mě, že každý závod je nová challenge. Je milé zdravit se a povídat si se všemi kamarády, co za ta léta mám.

Jakého svého výsledku (nebo výsledku svěřenců) si nejvíc ceníš?

Už 14 let se starám i o žáky v SCD (sportovní centrum dětí) Ještědské oblasti. Vždy mě potěší, když náš žákovský tým má medaili. A třeba vloni na mistrovství štafet a klubů bylo moc fajn, že v osmičlenném žákovském týmu Ještědské oblasti, který byl stříbrný, bylo pět mých svěřenců z libereckého oddílu VLI. No, a co se týče mých úspěchů, povedlo se mi dvakrát nominovat se na JMS. Nejvíc mě potěšilo vítězství na Oringenu v kategorii D20.

To jsi byla úspěšná závodnice. Snažíš se své závodnické zkušenosti předávat už žákům, nebo tam je to podle Tebe spíš ještě o hře, všestrannosti a budování lásky ke sportu?

No tam záleží, o koho jde. Těm novým, kteří do oddílu přijdou třeba v 9–10 letech, dávám základy, ale těm starším, kteří už třeba běhají DH14, už se snažím předávat zkušenosti i s mentální přípravou na závod, zdůrazňuji význam regenerace a strečinku. Ale samozřejmě, že třeba Michal Horáček nebo Bohdana Heczková za sebou mají mnohem delší reprezentační kariéru a poradí víc.

Jak dlouho se věnuješ trénování dětí a jak to u vás v Liberci funguje?

Ve VLI se žákům věnuju 22 let. Máme několik tréninkových skupin od nejmenších dětí kolem 2 let po veterány. Dalo by se to věkově rozdělit na 2–6 let, 7–10, 11–14, 15–99 let. Úterní mapové tréninky jsou společné pro celý klub. V zimě se scházíme podle tréninkových skupin v tělocvičně. Dorost a dospělí mají společné běžecké tréninky téměř každý den. Této skupině se věnuje Bohdana Heczková a Hezi. Hlavním trenérem je Honza Šebelka, který obstarává především speciální atletické tréninky pro žáky a dorost s dospělými. V zimě chodí žáci na běžky. Techniku s nimi trénoval léta Honza Pecka, později i Michal Horáček a Michal Matějů. Děti mají ty nejlepší učitele. Společné mapové tréninky koordinuje Martin Janata pro spřátelené oddíly VLI, TJN, CHA, LLI. Je moc fajn chodit na atletiku s Terkou Rauturier a koukat, jak jí to jde. Přestup Terky, Maxe, Adélky, Aničky, Matouše do našeho klubu je opravdu velká výzva pro stávající členy.

Co děti podle Tebe na orienťáku nejvíc baví?

Kromě úspěchů je to radost z orienťáku. Pocit, že někam patříš. Že máš trenéra, kamarády, partu. Ale taky klubový dres, overal a další.

Máš pocit, že se práce s dětmi změnila a dnešní děti vyžadují jiný přístup? Že potřebují třeba víc motivovat?

Velmi pokročily technologie, které se v OB používají. Třeba fix a porovnávání postupů vystřídal Livelox. Tep neměří trenér prsty na krku, ale máme na to hodinky a další a další. No a co se týče té motivace, tam nemám pocit, že by děti, které máme ve skupině nebo dokonce v SCD, nebyly motivované. Baví je to, jsou rádi venku, mají zde kamarády a snaží se. Já se je snažím motivovat k tomu, aby závodily nejen v individuálních závodech, ale aby měly za cíl i to, že se dostanou do oblastního výběru a poběží na mistrovství oblastních výběrů žactva.

Kromě trénování dětí se věnuješ i pořádání. Předchozí dva roky jsi byla hlavní organizátorkou Republikového festivalu žactva, které bylo (minimálně z mého pohledu diváka, trenéra a rodiče) skvělé a i děti si to chválily. Jak moc důležité podle Tebe je, aby se i žáci setkávali na takových akcích a co by si z nich měly děti odnést?

Republikový festival žactva je velmi vydařený nápad. Děti se setkají na akci, kde se porovnají nejen v ryze orienťáckých disciplínách, ale i v jemu blízkých. Letos se sejdeme ve Zlíně a věřím, že to bude zase pěkná akce. Držím Radku Vintrovi a jeho týmu pěsti.

Jak se Ty se svými svěřenci těšíte na letošní sezonu a co pro vás v ní bude nejdůležitější?

Samozřejmě je pro nás opět velká výzva mistrovství oblastních výběrů žactva. Východočechy je těžké porazit, ale už se nám to ale jednou povedlo. Takže se historie klidně může zopakovat. Chci poděkovat všem trenérům, kteří se žákům v Ještědské oblasti věnovali. Za ty roky jich bylo nespočet. Děkuji Vráťovi, že to spolu takhle pěkně vedeme. Fanděte nám!