MS 2007 v Novém Městě na Moravě je za námi...

Tím by se možná mohlo začít. Stručně řečeno – MS se pořadatelům opravdu hodně
povedlo. Po organizační stránce šlo vše jak mělo a většina závodníků (nejen
našich) tvrdila totéž co já – tedy že lépe uspořádané MS tu zatím nebylo.
Samozřejmě, pár chybek se tu a tam našlo, ale celkový dojem je výborný. Skvělá
shromaždiště – speaker, průběžné výsledky, přehledný dojezd, divácké úseky a
kontroly. Výborná péče o závodníky – ubytování, jídlo, informace – vše
probíhalo jak má. Určité výhrady byly k mapám – tisk byl výborný, Tyvek je
určitě matriál budoucnosti, ovšem občas prý chyběla nějaká ta cesta. A
samozřejmě taky klasifikace cest – ovšem to je věčný problém. Stačí slejvák,
traktor s kládama a všechno je jinak. Já jsem se do lesa bohužel nedostal ani
jednou, tak těžko hodnotit.

Úspěchy favoritů i velká překvapení.

MS potvrdilo rozšiřování světové špičky – mimo jiné to, že velký nástup Dánů v
loňském roce rozhodně nebylo nějaké přechodné vzedmutí. Dánsko se stalo teprve
8 zemí která má mezi svými reprezentanty mistra světa v MTBO. Hvězdou MS se pak
určitě stala Ruska Xenia Chernych – která získala dva tituly a přidala k tomu
dvě stříbra. Také nám dobře známa Rakušanka z Tesly Brno – Mischa Gigon si svou
sbírku medailí rozšířila hned o kompletní kolekci – zlato z klasiky, stříbro ze
sprintu a na závěr bronz ze štafety. Mezi muži přidal Tervala i Gritsan každý
po jednom titulu – oba teď mají už tři individuální, ovšem Mika má k tomu ještě
tři zlata ze štafet což z něj dělá jednoznačně nejúspěšnějšího závodníka MTBO v
historii.

Ale zazářili i další – Slovenka Hanka Bajtošová dokázala, že loňské
stříbro na middlu nebyla náhoda a s jistotou obhájila. A navíc přidala bronz ze
sprintu. Francouz Gillman zase jako jediný muž získal víc jak jednu
individuální medaili – dvě stříbra (sprint + middle) a výrazně se podílel i na
stříbru naší mužské štafety, když se v závěru dokázal odpoutat od Tomína a
zajistil Francouzům druhé zlato ze štafety v historii. Naopak Finská mužská
štafeta zůstala poprvé v historii bez medaile.

Sprint

Program MS zahajoval závod ve sprintu v areálu lyžařských tratí na Ochoze. Byla
to premiéra této trati na MS, premiérový TV přenos, premiérové vystoupení
některých našich reprezentantek na MS. Zkrátka takový premiérový den. Velkým
oříškem byla už nominace k závodu – mohli jet pouze 4 závodníci. Spritových
závodů zatím moc nebylo, a navíc byl každý úplně jiný, takže nebylo moc z čeho
vycházet. Do budoucna budu muset krom nominace na celé MS asi jasně stanovit
(minimálně sobě) nominační kritéria pro sprint.

Začínaly ženy a prakticky celý závod byla ve vedení Xenia Chernych, která
startovala hned na úvod. Tratí proletěla za 13:51 a na v cíli druhou Michaelu
Gigon najela solidních 36 vteřin. Naše reprezentantky podaly slušný výkon 12.
Renata, 14. Markéta, 15. Martina, 22. Míša. Bohužel žádná z nich neuletěla ve
výsledcích trochu nahoru.

Mužský závod byl o poznání vyrovnanější. Prvních 5 se vešlo do 24 vteřin. Také
mužský mistr sprintu Tornbjarne Gasbjerg startoval poměrně brzy a dlouho musel
v cíli čekat, jak to dopadne. Radek Laciga potvrdil, že mu krátké tratě sedí a
zůstal jen vteřinku za velkou bednou na 7. místě. 9. skončil Jarda a 12.
Tomíno. Pari ztratil necelé dvě minuty, což v nabitém a vyrovnaném závodě
stačilo jen na 29. místo.

Celkově sprint potvrdil to, co jsme od něj asi čekali. Byl to velmi rychlý
závod a kdo udělal chybu, měl po problému kam si pověsit medaili.

Middle

Od middlu už jsem čekal nějaký slušný výsledek. Kandidátů na něj bylo hned
několik a k mé velké radosti se očekávání naplnila. Závod se konal v okolí
Zubří, dojezd byl na louce u Zuberského rybníka a pěkně do kopce. Stejně jako na sprintu bylo celý den
ukrutné vedro, což se podepsalo na zdravotním stavu Radka, který si už na
startu stěžoval že celou noc nespal a že mu není dobře. Závod sice dokončil,
ale z cíle ho museli odnést. Po závodě si pak začal stěžovat i Mak a mě taky
nebylo zrovna dobře.

Dobře ale asi bylo Xenii, která opět pobila zbytek startovního pole o téměř
minutu. K naší velké radosti se ale závod skvěle vydařil také Markétě a byla z
toho první ženská individuální medaile pro české MTBO. Stříbro obhájila po
skvělém výkonu Hanka Bajtošová, která na trati dokázala dojet Caroline Finance
z Francie. Když už jsme u skvělých výkonů – Martinka dokázala ve svém druhém
závodě na MS dojet na sedmém místě, když porazila i trojnásobnou mistryni světa
z této distance Mischu Gigon. Po dlouhé době se tak na MS prosadila do desítky
jiná Češka než Markéta či Hanka. Další tři naše závodnice se poskládaly pěkně
okolo 20 místa – Míša 19., Renata 21., Bára 22. Evka je závodnice spíš pro
klasiku, navíc měla těsně před startem problém se zaseklým řetězem a tak to na
lepší než 33. místo nestačilo.

V mužském závodě triumfoval Mika Tervala a finišem připomínajícím jízdu motorky
si pro stříbro dojel Gillman. O pouhé 2 vteřiny za ním skončil ale Tomíno a
druhý bronz byl na cestě do Vrbna. Skvěle závod vyšel i Parimu, který dokončil
na 6. místě. Jarda skončil 8. ale moc spokojený se svým výkonem nebyl. Mak ve
svém prvním závodě na MS dojel 12, Lauič po problémech s kolem 21. Kládin se
závodem protrápil na 35. místo.

Také závod na middlu přinesl jednu novinku na MS – poprvé bylo hned několik
závodníků diskvalifikováno za jízdu na kole po lese, když si k tomuto účelu
vybrali kontrolu osazenou TV kamerou, fotografem a rozhodčím.

Middle také nejvíc ukázal, jak už je světová MTBO scéna obsáhlá. Do mužského
závodu odstartovalo celkem 110 závodníků. Startovní interval byl 2 minuty, 00 v
10 hodin ráno. S trochou matematiky (nebo pohledem do startovky) snadno
zjistíme, že poslední závodník startoval v 13:38, tedy po více než 3,5
hodinách. Pořadatelé naštěstí inteligentně rozdělili izolaci do startu a cíle,
tak nebylo nutné, aby ten kdo byl v 11 v cíli musel trávit další 2,5 hodiny v
opékacím zařízení, rafinovaně maskovaném za stan na louce. Zda to bude komise
MTBO IOF řešit zavedením kvalifikace i pro middle, či omezením počtu
startujících, nebo to nechají být, to zatím nevím. Ale předpokládám, že nejsem
sám, kdo si daného problému všimnul.

Klasika

Klasice samozřejmě už kvalifikace předcházela. Na rozdíl od loňska, ale naštěstí
nepřinesla žádná nepříjemná překvapení a všech 12 našich borců a borkyň,
postoupilo do hlavního pátečního závodu. Pouze Mak si před startem stěžoval na
žaludeční problémy, které se díky lékařskému zásahu podařilo zahnat. Nejvíc blbě tak
bylo mě, úterní úžeh byl znát. Ale přežili jsme to všichni a po volném dni
přišel páteční finálový závod.

Ten stejně jako kvalifikaci hostilo městečko
Svratka, a na místním fotbalovém stadionku vytvořili místní diváci, i
hostující orienťáci skutečně parádní divácký kotel. To, že dojíždí někdo z
našich, bylo poznat i bez speakera. Řada závodníků pak na vlastní kůži
zakusila, jak chutná denní chleba sportovních hvězd – dav malých sběratelů
podpisů probíhal prostorem shromaždiště a Češi byly samozřejmě nejvíc v kurzu.

Také průběh závodu byl z našeho pohledu velmi příjemný. Mezičasy na prvních
radio-kontrolách ovládali Pari, Tomíno a Borek. Jardovi sice úvod závodu moc
nevyšel, ale druhou půlku zaletěl parádně. Na jeho drtivý finiš tentokrát
nestačil ani Gillman. Suverénně si ovšem v závodě počínal Ruslan Gritsan, který
zatím na MS vyšel naprázdno a nějakou tu medaili prostě „potřeboval“. Na 4.
kontrole šel do čela, a už tam nikoho nepustil – měl celkem 5 nejrychlejších
mezičasů a na 13. kontrole navíc dojel také skvěle jedoucího Dána Pedersena a
jejich spolupráce ještě malinko navýšila už tak obrovský náskok na Jardu, který se mohl radovat z další individuální medaile ve své kariéře. Konec konců, bronz mu taky ještě chyběl.

Životní závod zajel Ctibor Podrábský – bohužel ani on se nevyhnul chybě a
cestou na 13 prohospodařil více než minutový náskok se kterým držel bronz. I
tak je ale jeho páté jeden z historicky nejlepších českých výsledků na klasice.
Pari (12.) vypadl z boje o medaile na 9. kontrole kde chyboval a už to
nedokázal sjet. Mak se dal po zdravotních problémech docela do pořádku a 14.
místem určitě nezklamal. Skvěle jedoucího Tomína (17.) zase zastavil defekt na
10. Také Lauič jel skvěle, ale na 9. kontrolu přišel problém se zaseklým
řetězem a bylo hotovo.

Mezi ženami se konečně titulu na klasice dočkala Mischa Gigon, která jako
jediná dokázala porazit Xenii a připsala si tak už své 4. zlato. Christine
Schaffner pak zkompletovala postupku (5. sprint, 4. middle) a získala konečně
bronz. O medaili opět jela Markéta, ale pár chybiček jí poslalo až na 8. místo.
Míša na tom byla na mezičasech ještě o něco lépe, ale pak jí zradila technika.
Levá klika udělala pápá a šlapání jednou nohou stačilo jen na 20. místo. Dobrý
výkon předvedly také Bára (16.) s Evkou (17.). Martinka si na klasice vybrala
slabší chvilku, ale na tuhle trať má ještě asi dost času. Renata měla asi
nejzávažnější defekt ze všech – utržený šaltr zaseknutý tak, že bylo potřeba
povolovat ho v polním svěráku (jeden chlapík dělá svěrák a druhý páčí sikovkama
co mu síla stačí). To zkrátka v lese neopravíte (a pokud úplně náhodou půjde
kolem dvojice chlapů ze sikovkama, stejně budete disk).

Kdo MS sledoval, patrně mu neunikla kauza „českého protestu“ – Jarda se na
chvilku ocitl na 4. a Borek na 6. místě. V celém problému šlo o to, kdo je
odpovědný za průběh startovní procedury – tedy za posouvání závodníka z
koridoru -3 až do koridoru -1. Podle názoru Jirky Urválka (národní kontrolor
IOF) to je starost pořadatele, podle nás (protest jsem podepisoval já a Hanka, ale obrovský kus práce na něm odvedl Smíšek)
je to problém závodníka. JURY rokovala skutečně dlouho – ukázalo se totiž, že
pravidla tento problém vůbec neřeší. Nakonec rozhodla protestu vyhovět a to
poměrem 3:0. Hlavním důvodem bylo, že šlo již o čtvrtý start stejným systémem a že
58 závodníků před Dánem odstartovalo toho dne bez problémů. Doporučila také, aby IOF
zařídila doplnění pravidel.

Štafety

celý program MS ukončily. Po výsledcích v předchozích závodech, se od obou
štafet očekával boj o medaile. Trochu dumání bylo už tradičně nad tím, jak
štafety poskládat dohromady. Zatímco v letech minulých, bylo více méně jasno o
ženské A štafetě, letos se to trochu obrátilo. Mužská A štafeta získala na ME
stříbro a nebyl důvod měnit „vítěznou“ sestavu. Navíc i druhá štafeta měla silné složení a klidně mohla jet také o medaili. Zato u žen nezůstal kámen na
kameni. Po delším uvažování, jsem se rozhodl opět trochu zariskovat a na první
úsek nasadit Martinku, která skvěle rozjela druhou štafetu v Itálii a i tady na
Vysočině jezdila výrazně lépe, než Míša. Na tu tak po mnoha letech místo v
první štafetě nezbylo.

V 8:40 ráno to vypuklo. První úseky ženských štafet zmizely v lese a nám
nezbylo než netrpělivě čekat na výsledky z prvního rádia. A taky na start mužů.
Už si nevzpomenu co přišlo dřív – ale myslím že to rádio. A zprávy byly skvělé
Martinka společně s Finkou Japinnen diktovaly tempo zbytku pole. Stejně to bylo
i po zbytek trati a vydrželo to tak až na předávku. Bára přijela ve druhé
skupině a poslala Evku do lesa na 11 místě.

Mezitím už byli v lese i muži a také Pari se na prvním úseku držel ve vedoucí
skupině, ta byla ovšem početnější než u žen. Nakonec předával osmý, ovšem v
těsném kontaktu. Kládin na 9. místě už přivezl dvojku se ztrátou necelých dvou
minut.

Také druhé úseky udržely naše štafety v boji o medaile. Jaryn měl nejrychlejší
čas na úseku, Mak šestý. A tak jela první štafeta mužů společně s Finy a
Francouzi na čele, stále o zlato. A dvojka to jistila kolem 6 místa. Renata
udržela druhé místo, i když zezadu už se dotahovaly Rusky a Rakušanky a také
Evka přivezla dvojku opět na 11 pozici.

Netrpělivě jsme opět čekali na zprávy z prvního rádia, protože hned za Markétou
vyráželi obě individuální mistryně světa. Věru tuhá konkurence. První Finsko,
druhé Rusko, třetí Rakousko. A co my? Pomalu začalo být jasné to co už asi
všichni vědí – Markéta měla defekt a než vyměnila bylo po nadějích na medaili.
Došlo tedy na to, co se často říká – že dvojka je stejně důležitá jako
jednička. Najednou bylo na Míše, aby zajistila českým barvám alespoň trochu
slušné umístění. Pátým časem na úseku se jí podařilo vytáhnout štafetu na 8
místo.

Veškeré medailové naděje tedy zůstaly na mužích. A tam hlásilo rádio o dost
optimističtější zprávy – Tomíno s Francouzem odpoutali Fina a nyní jedou na
čele s minutovým náskokem. Co čert nechtěl, při postupu na diváckou odpoutal
Francouz Gillman i Tomína, který zkusil zariskovat a rozhodnout závod už na
trati. I tak z toho byla skvělá stříbrná medaile. B štafetu finišoval Lauič,
který mocně dotahoval Švýcara Oklého. Bohužel v zápalu boje razil sběrku tak
rychle, až nezůstala v čipu.

Druhá štafeta mužů tedy disk ze sedmého místa. Asi bych mohl napsat „naštěstí“. Že to vypadá dost divně je mi jasné. Ovšem „díky“ tomu disknutí, nebylo nutné řešit další protest – tentokrát Dánský. Kládin si podle textu který jsem četl, počínal na startu zbytečně hrubě a nesportovně a svým kolem
poškodil přehazovačku na kole Dána Refslunda který tak do závodu vůbec
neodstartoval. Jak to opravdu bylo nevím – neviděl jsem to. Televizní záznam
také nic neukázal a ani na fotkách není nic vidět. Radek tvrdí, že si není ničeho vědom. Tak nebo tak, zůstalo u stížnosti na nesportovní chování, která asi nebyla nijak dál řešena. Radek
ale možná teď má mezi Dáni podobnou pověst, jako Xenia mezi našima holkama.

Konec zvonec

Po vyhlášení mužské klasiky a štafet bylo MS slavnostně ukončeno. I pan
místopředseda IOF říkal, že pořadatelé určili nové standardy pro pořádání MS a
myslím že to z jeho strany nebyla jen zdvořilostní fráze.

Na nás už krom závěrečného focení týmu čekal jen odpolední úklid a závěrečný
banket. Ten začal ve VIP prostorech hlavní tribuny, pokračoval ve velkém stanu
Bike Adventure a zakončen byl afterparty ve vinárně hotelu Ski. V neděli ráno
se někteří nezničitelní jedinci postavili na start BA, ovšem většina dala po
týdnu Novoměstskému areálu sbohem a vyrazila k domovu. Tam určitě zamířil i Dán
Gasbjerg na svém létajícím koberci.

Hodnocení českého týmu

Detailní zhodnocení celé sezony bude teprve následovat, ale jisté je, že máme
za sebou nejúspěšnější MS v historii českého MTBO. Tři individuální bronzy
Markéty, Tomína a Jardy a stříbro mužské štafety Pari, Jarda, Tomíno. Páté
místo Borka na klasice, šesté Pariho na middlu. Sedmé místo Martinky na middlu
a Kládina na Sprintu. Jarda v první desítce ve všech závodech MS. Závody tak
hodnotím jako vysoce povedené a chci všem reprezentantům poděkovat za
předvedené výkony.

Také bych rád poděkoval všem kteří se jim v tom snažili pomoct – Kubovi
Veškrnovi a Hance La Carbonara. Vláďovi „Tepnovi“ Žílovi a jeho firmě Astera
Design, hlavnímu partnerovi reprezentace společnosti Ness Czech s.r.o. a všem
dalším partnerům reprezentace, tedy firmám Procentrum, Estim, Autopilot a Ferdus.