Síň slávy: rozhovor s Jaroslavem Kačmarčíkem

Do síně slávy Českého orienťáku byl uveden Jaroslav Kačmarčík, kterému snad nikdo neřekne jinak než Kačor. Velmi úspěšný český reprezentant, který má ze štafet na mistrovství světa v OB a LOB celkem tři medaile a následně působil i jako trenér české reprezentace. Po přestávce se k českému týmu opět vrátil a v současném realizačním týmu působí jako asistent trenéra Jana Šedivého. Mnoho věcí ale udělal i pro rozvoj orienťáku ve světě. O tom všem jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.

Ahoj Kačore. S orienťákem jsi začal před více jak 60 lety v Třinci. Jak ses k tomuto sportu dostal?

Přes pionýrský tábor, kde byl vedoucím Ota Gavenda. Myslel jsem si, že je to hon na lišku s hledáním pokladů. Když pak byl nábor ve škole, tak jsem se přihlásil.

Už v dorostu jsi patřil ke špičce, byl jsi tehdy členem českého výběru s názvem „Družstvo mladých“. Jak na toto období vzpomínáš?

Člověk si vážil, že byl vybrán. Trenéry byli Mario Zdráhal a Pavel Mezihorák.

V době, kdy jsi byl na vrcholu slávy, se běhala jen klasika a štafety. Přesto jsi získal 12 titulů mistra tehdejšího Československa. Byl jsi dobrý hned po přechodu do dospělých. Kdo byl v té době Tvým největším soupeřem?

Největší změnu, kterou jsem si sám udělal, že jsem podstatně zvětšil trénink v zimě při přechodu do juniorů. Překvapil jsem tím celou chlapskou reprezentaci. Když jsem byl ve formě, nikdo na mě neměl. Největšími soupeři byli Pavel Ditrych, Robert Zdráhal a někteří další.

Už jako junior jsi ses stal členem dospělé reprezentace a ve 20 letech ses objevil na mistrovství světa. V kterém roce jsi to své první MS běžel a jak se Ti dařilo?

Do repre jsem se dostal v zimě 1973, to ještě byl v reprezentaci můj vzor Sváťa Galík, dále pak Beránek, Loveček a Jašek. Bylo mi ctí být v takové reprezentaci. 

Moje první Mistrovství světa tak bylo v roce 1974 v Dánsku. I přesto, že jsem vyhrál dva nominační závody a v dalších dvou jsem byl nejhůře třetí, jsem nedostal šanci běžet závod jednotlivců. Záměr trenéra Tomáše Kohouta (kterého pořád uznávám) byl jiný. Tak jsem si to v noci „probrečel“. Dostal jsem šanci ve štafetě na třetím úseku. Nakonec jsme byli pátí. 

Kolika světových šampionátů ses zúčastnil jako závodník?

Běžel jsem celkem na osmi MS – v letech 1974 až 1987.

Máš medaile ze štafet z MS v OB i LOB. Kterého umístění na MS si vážíš nejvíce?

Asi stříbra z roku 1983. Ne proto, že je to stříbro, ale proto, že i naše ženy byly ve štafetě druhé. Byla to osminásobná radost. 

Po skončení kariéry jsi působil jako trenér a měl jsi i jiné funkce. Traduje se o Tobě, že jsi absolvoval od své premiéry až dosud každý závod na klasice mistrovství světa. Je to pravda?

Chci zdůraznit, že jsem se zúčastnil mistrovství světa od roku 1972 nepřetržitě dosud v různých pozicích. A našel jsem si zábavu v tom, že jsem si zaběhl klasiku – buď jako závodník nebo po mistrovském závodě. Absolvoval jsem tak klasiky z MS 1968 až 2021. Pak už to nešlo, MS 2023 ve Švýcarsku jsem tušil, že už asi nedám a tím jsem ukončil svou vlastní tradici.

Působils jako trenér české reprezentace, i když jsi v té době už žil ve Švédsku. Nebyl to problém?

Byl a nebyl to problém. Spíše to vadilo jiným, mě to stalo čas a peníze. Repre jsem nešidil. Bylo by to na dlouhé povídání.

Trénoval jsi i italskou reprezentaci. Jaký byl rozdíl ve vedení českého a italského repre?

Rozdíl byl v tom, že neměli v té době žádný systém. Začal jsem vše „budovat“ prakticky od nuly, ale jsem se svou prací spokojen. 

V posledních letech jsi se jako asistent vrátil k české reprezentaci. Jaké výsledky Ti v poslední době udělaly největší radost?

Tomáš Křivda – to je asi ta největší radost. Když teď vyhrál ve Švýcarsku sprint Světového poháru, tak jsem měl velkou radost a věřil jsem, že vyhraje i celkově! Nevyšlo to, ale už patří do úzké světové špičky, i když měl tento rok zdravotní problém. 

Byl jsi jedním z vůdčích osobností Park Word Tour, která na přelomu století přispěla k rozvoji sprintu a zařazení této disciplíny na program hlavních světových závodů. Jak na to vzpomínáš?

Pracovní skupina PWT byl asi nejlepší „koktejl“ lidí, kteří se sešli a pracovali společně. Pořád se snažím držet prapor a logo PWT v povědomí lidí. Všechny ostatní odnože PWT využívají dobrý zvuk PWT. PWT byla značka, která hodně pomohla k rozvoji OB v zemích, kde byl potenciál – třeba u nás v Česku, v Rakousku, Maďarsku, na Ukrajině…

Nyní se do programu MS, ME i SP dostal knock-out sprint. Jak se Ti líbí tento druh orienťáku?

Těžko říci – líbí i nelíbí. Záleží na prostoru, ve kterém závod je. 

Poměrně dlouhou dobu se věnuješ „vývozu“ orienťáku do exotických zemí. Jak to děláš? Daří se Ti to?

Snažím se propagovat orienťák v jiných zemích. Všechny ale exotické nejsou. Jsem nekompromisní, ale každá nová země musí využívat své vlastní podmínky. Nemohou jen kopírovat ostatní vyspělé orienťácké země. Je to krásná, ale současně složitá práce. Dalo by se o ní dlouze diskutovat.  

Do historie světového orienťáku ses zapsal i tím, že jsi připravil dvě rozsáhlé publikace – Memories of the Winners a Made for loving it. Obě jsou stále k dostání v Obchůdku Českého orienťáku. Jak se ti na těchto knihách pracovalo?

Slůvko připravil je správné, protože nejsem spisovatel. Mám všechny potřebné materiály, a tak jsem to dal dohromady. První byla PWT kniha, kterou jsem dělal ve svém volném čase, aby všichni věděli, co PWT pro rozvoj orienťáku udělalo. Vedení IOF v té době spíše kritizovalo naši práci. Tím se ztratilo se asi 10 let, kdy se mohl orienťák celosvětově více rozvíjet.

Dokážeš porovnat to, co se v orienťáku za dobu Tvého působení změnilo? A je to k lepšímu či k horšímu?

Porovnat dokážu, ale možná jsem z generace, kterou mladí „neradi“ poslouchají, protože jsem závodil v úplně jiných podmínkách, než jsou zvyklí teď. Vše je o přístupu, sebekázni atd. Nezměnil se trénink – musí být tvrdý a ne každý ho zvládne. Změnil se přístup a ne všichni pochopili, že reprezentovat je něco víc. Že by měli být příkladem všem. Odpovědí na tuto otázku by bylo několik hodin polemiky.

A na závěr: Co bys popřál českému OB do dalších let?

Zdraví, odpovědnost a výdrž!

Děkuji za tvé odpovědi.