Rozhovor s Tomášem Křivdou

Word Games v Číně skončily pro Tomáše Křivdu medailově. Vedle stříbra ze sprintu se výrazně podílel i na bronzové medaili ze sprintových štafet. Tedy ideální příležitost se ho zeptat na jeho pocity z Číny, ale i na další věci.

Word Games byly pro Tebe druhým vrcholem sezóny po mistrovství světa ve Finsku, které Ti především ze zdravotních důvodů nevyšlo tak, jak sis představoval. Pojďme se krátce vrátit ke světovému šampionátu. Co se stalo?
Celá letošní sezóna se začala hroutit brzy z jara, když jsem začal mít problémy s kyčlí po pražském půlmaratonu. Byl jsem skoro 2 měsíce z tréninku a vyhlídky k vrcholům roku nebyly moc dobré. Nakonec jsem se přeci jen dokázal dát dokupy a odcestovat do Finska s myšlenkami na závodění se světovou špičkou o dobré výsledky. Bohužel na mě v prvních dnech šampionátu skočila nejspíše nějaká viróza (s později makroskopickými nálezy krve v moči), se kterou jsem ještě důstojně ubojoval middle, ačkoliv jsem se už fyzicky cítil hrozně. Start do longu už byla zpětně určitě chyba, ale člověk stále doufal, že problém není tak vážný a bude schopný zaběhnout reprezentativní výsledek.

Ve Finsku se běžely lesní disciplíny, zbytek mezinárodní sezóny (WG, ME v Belgii) je čistě sprintový. Jak je těžké se s takovou změnou vyrovnat?
Myslím, že mám vcelku dobrý atletický základ ze zimy, který mi tyhle změny z lesa do města vždy výrazně ulehčuje. Větší problémy mívám spíše opačným směrem, kdy můj tréninkový objem v lese není asi vždy dostatečný a je to jedna z věcí, na kterou často upozorňuje i reprezentační trenér Honza Šedivý. To je aspekt, kterému budu muset do budoucna věnovat více pozornosti. Konkrétně letos je pro mě ale určitě nejnáročnější se s letním programem srovnat psychicky. Neustálé cestování a závodění bere hodně sil, a to nejen těch fyzických, a vydržet fungovat ve vysokém tempu od půlky června až do konce září je minimálně pro mě skoro nadlidský úkol. Obzvlášť, když jsou akce k sobě časově blízko a veškerý čas mezi nimi je potřeba věnovat specifické přípravě k nim, ať už fyzické, technické či teoretické. Závodník nemá moc prostoru si dát nějaké volnější období, kdy si trochu mentálně odpočine a zapracuje se zpátky do nějakého systematičtějšího tréninku před dalším závodem.

Pojďme k Číně. Na krátké trati jsi nedokončil. Popiš nám, co se stalo?
Obrovské horko, dusno, celý závod se běžel na přímém slunci… Těžko popisovat lidem, kteří se v těchto subtropických oblastech nikdy nepohybovali, natož nezkoušeli závodit ve vytrvalostních disciplínách. Věděli jsme, že závod nesmíme přepálit a cesta k úspěchu povede jen přes dobře rozvržené tempo už od startu. To se ale těžko provede, pokud s tím nemáte žádné zkušenosti. Takže i mě bohužel potkalo extrémní přehřátí organismu po přibližně půl hodině běhu. Do toho jsem ještě dostal nějaké žihadlo do oblasti krku/ramene. Před čtrnáctou kontrolou jsem musel začít přecházet do chůze, ale když se můj stav začal relativně rychle zhoršovat a začal jsem mít problémy se držet na nohou a vnímat okolí, tak jsem věděl, že mám problém. Z posledních zbytků sil jsem si u prvního stavení zavolal místní obyvatele o pomoc, kteří mě poskytli vodu a nějaké ovoce, které mně hodně pomohlo a asi po 20 minutách jsem byl schopný se postavit na nohy a dojít do arény.

Jak dlouho ti trvala rekonvalescence? 
Hodně mi pomohl volný den, který následoval po krátké trati. Snažil jsem se hlavně hodně hydratovat a jíst, a pak jsem už jen doufal, že tělo zvládne zregenerovat.

Po dnu volna se běžel sprint, který byl hodnocen řadou závodníků jako jeden z nejhezčích. Pro tebe to asi takové překvapení nebylo vzhledem k řadě tvých zkušeností ze závodů v Číně v rámci PWT. Je to tak?
Určitě předchozí výjezdy do Číny hrály svou roli. To může potvrdit i vítězný Michiels, který toho má v tamních terénech odzávoděno ještě mnohonásobně víc. Osobně jsem například v lednu šel dva mapové tréninky v Horti Expo parku ve městě Kunming, takže stejný typ areálu, ve kterém se teď konaly World Games, jen ten v Kunmingu byl z roku 1999. Představu, jak to v závodě bude vypadat, jsem ale měl určitě lepší než někteří konkurenti.

Vítězný Belgičan Yannick Michilels (mj. v Česku je registrován stejně jako ty v K.O.B. Ckoceň) získal rozhodující náskok na postupu mezi kontrolami 16 a 17, kde jsi ztratil 17 sekund. Co se tam stalo?
Při závodě jsem si téhle ztráty ani vědomý nebyl. Terén byl natolik spletitý, že jsem měl problémy hledat více variant mezi kontrolami, natož je mezi sebou porovnávat. Takže jsem bohužel na sedmnáctou kontrolu vybral výrazně horší volbu a ještě ji neideálně realizoval. Samozřejmě velká škoda, mohla z toho být radost zlatá, ale když se člověk podívá na mezičasy ostatních, tak je vidět, že se chybovalo opravdu hodně. Byl to možná nejtechničtější sprint, jaký jsem kdy běžel.

Vnímal jsi před závodem a při něm tlak, že na výsledku dost záleží celému svazu díky dotačním podmínkám Národní sportovní agentury?
Ne tím způsobem, že by na mě někdo přímo ze svazu tlačil a říkal mi, že musím udělat medaili. Samozřejmě jsem si ale byl vědom, o co běžíme, a jaký vliv případný (ne)úspěch může mít na další fungování Českého orienťáku. O to větší radost teď mám, když vím, že medaile pomohou nejen mně.

V cíli jsi měl obrovskou radost a já ti ještě jednou gratuluji. Ale pojďme ke sprintovým štafetám. Opět krásný závod. Souhlasíš?
Určitě ano. Jak po technické stránce, kdy se jednalo z mého pohledu asi o nejtechničtější a nejzajímavější tratě, které si ze sprintových štafet v posledních letech pamatuji, tak ale především z té výsledkové stránky. Udělat medaili ze šampionátu ve štafetě je pro celý tým skvělý.

Na druhém úseku předvedl Kuba Glonek skvělý výkon, který nás posunul na medailovou pozici. Ty jsi vybíhal třetí, předával druhý. Popiš nám průběh tvého úseku.
Začátek závodu jsem nakopl, abych seběhl vedoucí duo, se kterým jsem pak pokračoval několik minut a soustředil se na bezchybnou realizaci jednotlivých postupů. Se Švédem jsme pak trochu poutekli a já sám si později začal vytvářet drobný náskok na čele. V závěrečném pytlíku jsem se bohužel nevyvaroval chyby, kdy jsem si sice načetl celý postup až ke kontrole, ale pak jsem ho už po paměti nezvládl bezchybně realizovat a skončil v chybě, která mě stála cenné vteřiny a první místo na předávce.

Tereza Rauturier medailovou pozici na posledním úseku udržela. Jaká byla v týmu po další medaili nálada?
Nálada byla skvělá a za medaili jsem byl ohromně rád. Je to satisfakce nejen pro nás závodníky, ale celý tým a vedení svazu a velké povzbuzení k poctivé práci do dalších let nás všech.

Teď trochu odbočím. Jak se do nálady při závodech promítla tragédie italského závodníka Mattii Debertolise, který po kolapsu na krátké trati v nemocnici zemřel?
Nebylo jednoduché se soustředit na závodění, když Matia bojoval o život v nemocnici. V tu chvíli se zdá být veškeré závodění jako bezpředmětné. Když jsem se ráno před sprintem dozvěděl, že do Číny za ním dorazila jeho rodina, tak jsem věděl, že to nevypadá vůbec dobře, a bylo těžké se myšlenkami vrátit v karanténě zpátky k závodu, který nás čekal. Jeho tragická smrt nás všechny v den odletu hodně zasáhla a jen těžko si dovedu představit jak smutné a náročné období jeho nejbližší nyní prožívají.

Nechme Číny, pojďme k nastávajícímu Mistrovství Evropy v Belgii. Měl jsi čas na nějakou speciální přípravu na tento šampionát?
Abych byl upřímný, tak neměl. Doufám, že formu budu mít furt solidní, ale mentálně jsem si potřeboval po hodně těžké sezoně trochu oddechnout a chvíli řešit něco jiného než přípravu na závody nebo nějaké zdravotní trable. Vím, že se jedná o šampionát, kde jde o medaile, ale nejde mít jako top prioritu tři akce během 6 týdnů. I tak věřím, že do Belgie neodjíždím jen do počtu a prokážu příslušnost v širší světové špičce.

Předpokládám, že poběžíš všechny závody. Na který závod se nejvíc těšíš a v kterém závodě máš největší naději na úspěch?
Začínáme štafetou, kde se budeme určitě pokoušet zaskočit papírově silnější sestavy, které standardně berou medaile. Mým hlavním cílem ale bude individuální sprint, kde věřím v dobrý výsledek. Do závodů chci jít hlavně s čistou hlavou. Výsledek už mám z Číny, takže není třeba se stresovat nepovedenou sezónou a mohu se nechat překvapit, co ze sebe dokážu v Belgii vydolovat.

Ještě jednou gratuluji k oběma medailím v Číně a přeji ti i celé reprezentaci, abyste se z Belgie vraceli s pocitem dobře odvedené práce a potěšili tak celou orienťáckou veřejnost v Česku.
Děkuju

Foto: ČOV / Barbora Reichová