S Evženem Cigošem o Nadaci OB

V posledních letech se vždy na začátku roku objevují na webu ČSOS zprávy o tom, že Nadace orientačního běhu přidělila nadační příspěvky sportovním centrům dětí a sportovním centrům mládeže na jejich činnost. Předsedou správní rady Nadace OB a jejím zakladatelem je Evžen Cigoš, který je od roku 2017 i členem síně slávy Českého orienťáku. A právě s Evženem jsme si o jeho Nadaci i dalších věcech povídali.

Pro rok 2026 rozdělila Nadace orientačního běhu sportovním centrům mládeže celkem 600 tisíc korun, sportovním centrům dětí dokonce 800 tisíc. Byli v letošním roce uspokojeni všichni žadatelé?

Letos jsme v Nadaci poskytli příspěvky ve výši 1,4 milionu korun na podporu trenérské práce s dětmi a mládeží. Bylo podáno celkem 25 žádostí o přidělení grantů, a nakonec byli všichni žadatelé uspokojeni. Mohu říci, že jsme v Nadaci rádi za ten zájem a zároveň i za výsledky v trenérské práci s dětmi a mládeží v minulých letech.

V minulosti se stávalo, že někteří z žadatelů byli kvůli administrativním nedostatkům z dotačního řízení vyřazeni. V posledních letech se už tak neděje. Zlepšila se úroveň žádostí a závěrečných zpráv?

Obecně platí, že úroveň zpracování jednotlivých žádostí o granty se za uplynulé roky postupně zlepšila. Nyní je na stabilně dobré úrovni. Přispívá k tomu asi také okolnost, že každoročně vydávaná zadávací dokumentace pro výběr nejvhodnějších žádostí o granty zůstala stylisticky v podobě, kterou řešitelé už znají z předchozích let. Jednotliví řešitelé projektů si tak osvojili psaní žádosti o granty, což vedlo ke snížení počtu chyb.

Nadace OB vznikla v roce 1994. Co bylo impulsem pro její vznik?

Sport po sametové revoluci v listopadu 1989 procházel transformací vyvolanou společenskými proměnami. V tehdejším ČSTV se měnily zavedené způsoby financování a podpory sportu. Stav na začátku 90. let se z pohledu orientačního běhu dal charakterizovat slovy: Jak přežít a aktivovat práci desítek dobrovolných trenérů mládeže a dobrovolných funkcionářů zabezpečujících chod sportovních oddílů? Nadace si tento úkol vytýčila a začala na něm postupně pracovat.

Jaké je poslání Nadace?

Nadace má ve svých původních dokumentech zapsané dva hlavní okruhy působnosti:

a) Podpora a rozvoj orientačního běhu a dalších sportů nepomáhajících zvyšování fyzické kondice, regenerace organismu nebo jsou jinak zdraví prospěšné.

b) Ochrana a tvorba životního prostředí se zaměřením na přírodní prostory, které jsou uvedenými sporty využívány.

V průběhu působení nadace se z těchto oblastí vyprofilovaly dva hlavní programy podporující rozvoj tréninkové práce s dětmi a mládeží. V orienťácké komunitě jsou asi známé jako Sportovní centra dětí (SCM) ve věku 11 až 14 roků a Sportovní centra mládeže (SCD) ve věku 15 až 18 roků. Tato podpora se nám jeví jako nejefektivnější pomoc pro rozvoj orientačního běhu v Česku.

Od roku 2003 jste svými příspěvky začali podporovat sportovní centra dětí a od roku 2012 i sportovní centra mládeže. Máš spočítáno, kolik prostředků dala Nadace OB za ty roky na rozvoj orienťáku v Česku prostřednictvím nadačních příspěvků těmto střediskům?

V souhrnu od roku 2003 Nadace na oba hlavní programy týkající se trenérské práce s dětmi a mládeží vyčlenila něco přes 19 milionů Kč. Dá se říct, že vynakládané prostředky v jednotlivých letech se postupně zvyšují, což částečně eliminuje inflace, tj. dlouhodobý růst cenové hladiny zboží a služeb, který způsobuje pokles kupní síly peněz.

Odkud prostředky Nadace OB pochází? Jaké jsou zdroje Nadace, z kterých se tvoří nadační příspěvky pro střediska dětí a mládeže?

Hlavním zdrojem financí na činnost Nadace jsou výnosy z nadačního jmění zainvestované v různých typech investičních fondů. Dary do nadace jsou spíš marginálními příjmy. Největší nadační kapitál získala nadace zhruba mezi lety 2002 až 2004, kdy se Nadaci podařilo získat okolo 25 milionů Kč od vlády ČR prostřednictvím Fondu národního majetku. V současnosti máme v nadačním rejstříku zapsaný nadační kapitál ve výši přes 34 milionů Kč.

V Nadaci nejsi sám, kdo s Tebou spolupracuje v řízení Nadace?

Nadace je dlouhodobě spravována prostřednictvím správní a dozorčí rady, kde jsou většinou „staří“ orienťáci, kteří ještě v dobách socialismu, přišli studoval do Brna za éry Slávie VŠZ Brno (nyní VSK Mendelu Brno). Jsme kamarádi, které spojuje orientační běh. Jejich jména jsou veřejně přístupné na webu nadace nebo uvedená v nadačním rejstříku. A také současný člen správní rady Pavel Komárek byl jedním z takových studentů, který nás v rámci svého studia upozornil na výhody založení nadace a předal nám první znalosti jak na to.

Pojďme k jiné oblasti tvé činnosti – mapování? Když jsi byl uveden v roce 2017 do síně slávy českého OB, tak se uvádělo, že ses podílel na tvorbě více jak 200 map. To číslo se od té doby zvýšilo. Vedeš si statistiku, víš nynější číslo?  

Statistiku si nevedu. Samotného mně překvapilo to vysoké číslo přes 200 map. A dnes je to číslo už zase vyšší. Je to trochu zavádějící, protože vždy záleží na velikosti plochy, kterou jsem na jednotlivých mapových projektech, mapoval. Někdy byl můj díl zpracované mapy několik km2 veliký a někdy to mohly být zase menší plochy zhotovené mapy, například jen 0,5 km2. Asi by byl víc vypovídající součet km2 na všech mapách, na kterých se člověk zúčastnil. Ale to jsem si už vůbec nikdy dohromady nesčítal.

A v kolika zemích jsi mapoval?

Většinu map jsem dělal v Československu, respektive v Česku. Do roku 1989 do sametové revoluce se prakticky nedalo svobodně cestovat do západní a severní Evropy, až na výjimky. Později po roce 1989 jsem se zúčastňoval na mapování v Itálii, Španělsku, Francii, Rakousku, USA, Číně, Norsku, Slovinsku, Švédsku, Srbsku a Slovensku.

Mapování se za dobu, co mapy děláš, podstatně změnilo. Můžeš popsat, jak jsi mapoval na počátku své mapařské kariéry (pokud mě paměť neklame, tvou první mapou byla mapa Říčky z roku 1969) a jak mapuješ teď? 

Samotné mapování v terénu se až tolik nezměnilo. Pořád musíš v lese všechno prochodit a co nejpřesněji měřit a měřit… Dříve měřit krokováním, nyní dálkoměrem, respektive směrově měřit buzolou. Neuvěřitelný pokrok je však v mapových podkladech. Dříve jsme mapovali nad papírovými podklady ze Základního mapového díla ČR, kdežto nyní je k dispozici LIDAR, což je metoda dálkového měření vzdálenosti pomocí laserových paprsků z letadla. Ten nám naservíruje přesné vrstevnice, přesnou polohu cest, polohu vegetace a dalších detailů. Dost často řešíš, které detaily z Lidaru vyřadit, aby mapa zůstala ještě čitelná za běhu pro závodníky. Dneska už ale mapování není takové umění, jako to bylo například před 40 lety.

A moje první mapa Říčky 1969? To byla tehdy mapa bez použití zelené barvy na mapě. Tehdy jsem už mapoval hustníky, ale na mapě se jejich plochy ztvárňovaly vytečkováváním černými tečkami. Mapa se kreslila na astralónové folie černou tuší, pro každou barvu zvlášť (černá, hnědá, modrá žlutá, později zelená) a mapy se tiskly na Romayru v Geodézii. To byly velmi dobré ofsetové tiskařské stroje z ADASTu Adamov. O rok později, v roce 1970, jsem už mapu Říčky aktualizoval a byla vydána již se zelenou barvou pro hustníky. Tak, jak to už barevně známe dnes na mapách pro orienťáky.

Orienťák děláš od svých 13 letech. Jako dorostenec a junior ses pravidelně umisťoval v celostátním žebříčku a na mistrovství republiky na čelních místech. Když jsi přešel do kategorie dospělých, stal ses pevným článkem tehdejšího nejsilnějšího klubu VŠZ Brno. Získal jsi několik medailí na mistrovství republiky jednotlivců, ale největší úspěchy jsi slavil ve štafetách, kde ses v letech 1974 až 1979 podílel na pěti brněnských zlatých medailích. Jak na toto období vzpomínáš?

Měl jsem štěstí na výrazné osobnosti, na které jsem narazil ve svém mládí. Ve 13 letech to byl trenér Lojza Petr, který mě ve Slavoji – Tesle Brno naučil orienťáky a zasvětil do pořádání závodů. Tomu jsem velmi vděčný. Později byl velkou inspirací Zdeněk Lenhart, který k nám do Tesly přestoupil a byl výborným závodníkem a mapařem. Důležitým milníkem byl můj přestup do Slávie VŠZ, když jsem šel na vysokou školu. Slávie VŠZ byl vysokoškolský klub, který poskytoval sportovní stipendia studentům všech vysokých škol. Tehdy jsem byl v reprezentaci ČSSR, a dostával jsem během studia stipendium 500 Kč měsíčně. To byly na tehdejší dobu velmi dobré materiální podmínky a přitahovaly do tehdejší Slávie spoustu výborných kluků a holek. Z této klubové konkurence vzešly výborné výsledky jak v celostátních žebříčcích mužů a žen, tak i ve štafetách. Pamatuji si, že jsme výkonnostně byli na tom tehdy tak dobře, že se nám ve štafetách mužů dařilo pravidelně vyhrávat několikrát za sebou v letech 1974 až 1979 mistrovství ČSSR. Většinou to bylo v sestavě Lenhart, Telecký, Ticháček a Cigoš.

Připomeň nám, kteří borci se na tomto slavném období VŠZ Brno podíleli?

Brněnskou Slávií tehdy prošli reprezentanti Lenhart, Telecký, Ticháček, Cigoš, Šumbera, Mikan, Procházková – Ticháčková, Ropek, Wagnerová – Novotná, Hubáček Jarek, Vavrys, Hubáček Pepíno, Hlaváčová – Galíková, Novotný Radek, Pavelek, Nečas Rudolf, Hudečková – Potěšilová, Hlaváč, chvíli Kuchařová. Mezi tehdejšími slávisty byl také Radan Kamenický pozdější předseda ČSOS a spousta dalších jmen. Omlouvám se dalším, ale určitě jsem některé jména pravděpodobně opomenul. V tehdejší době bylo údobí, kdy v Elitě mužů běhala třetina závodníků ze Slávie.

Kdo Tě trenérsky v průběhu Tvé kariéry vedl?

Na začátku to byl trenérsky Lojza Petr. Později jsem si tréninkové plány dělal sám a korigoval to konzultacemi s Lenhartem, Ticháčkem a tehdejším repre trenérem Kohoutem.

V posledních letech se na startu závodů v OB objevuješ jen sporadicky, většinou už běháš jen H.S.H. Vysočina cup. Ale zaujalo mě, že jsi na MČR štafet na podzim 2025 běžel štafetu se svými bratry Petrem a Pavlem v kategorii H210. Jak sis to užil?  

Na Botasu (H.S.H. Vysočina Cup) je to většinou rodinná dovolená. Dělá mi radost běhat s vnoučaty fáborky a vidět, jak se snaží běžet co nejrychlejší a vyhrávat. Jinak si jdu občas zaběhat do lesa u Brna. No a s bráchy Petrem a Pavlem jsme spolu nikdy dřív neběželi štafety, protože jsou o 4 roky mladší (jsou dvojčata) a byli v jiných klubech než já. To nás nyní ve stáří svedlo k myšlence si zaběhnout rodinou štafetu na Veteraniádě, dokud nám všem ještě nohy ve zdraví slouží. Bylo to bezvadné.

A tradiční otázka na závěr. Co bys popřál českému orienťáku do dalších let?

Ať je nás pořád víc, kdo holdujeme orienťákům!

Děkuji za odpovědi, ale i za práci, kterou stále pro český OB děláš.