SP a MS U23 Bulharsko
Mapově jednodušší a rychlé tratě odstartovaly závěrečné kolo světového poháru MTBO 2025 v bulharské Yagodě. Zatímco doma už byl ve vzduchu cítit podzim, zářiové počasí v Bulharsku události přálo a přineslo příjemné letní teploty něco málo nad 20 stupňů a slunce nad hlavou. Den jako dělaný na sprintové klání. Vesnice Yagoda nedaleko města Stará Zagora nepřekypuje zajímavostmi. Je to obyčejná usedlost na úpatí menšího pohoří. Stavitel tentokrát ani nezvolil variantu švábů pro zpestření prostoru, a tak bylo základem úspěchu do toho šlapat co to dá. Pár kontrol pod kopcem na rozjetí, pak vyšlápnout kopec nahoru, sjezd zpátky do vesnice, ještě jednou nahoru a downhillem do cíle. Tak by se zhruba daly shrnout obě tratě.
Úspěchy v mistrovské kategorii U23 na sebe nenechaly čekat. Lucie Nedomlelová si ve sprintu vyjela bronzovou medaili. “Dva dny před závodem jsem začala bojovat s nějakým nachlazením, takže fyzicky jsem se cítila hrozně. Do toho jsem na trati musela bojovat s nejedním psem 😀 Ale dobré volby a čisté postupy to naštěstí zachránily.” V elitní kategorii s takovým výkonem Lucka dojela na 10. pozici. Místo hned pod stupni vítězů v kategorii do 23 let obsadila Rozálie Kuchařová a Markéta Mulíčková uzavřela rozšířené podium. “Sprint mě bavil, ale na osmičce jsem zvolila špatnou volbu a nechala jsem tam asi 30-40 vteřin. Do kopce na osmičku mě pěkně navíc prohnal jeden pes. Ostatně psi nás proháněli skoro při všech závodech,” popsala zážitky z Bulharska Róza. Nejkratší sirku si v tomto závodě vytáhla Valerie Kamererová, pro kterou závod skončil ve druhém sjezdu. “Byla to hloupá souhra okolností. Na konci sjezdu se odbočovalo na štěrku. Čekala jsem zradu, a tak jsem si vycvakávala nohu. V tu chvíli mi to ustřelilo. Noha se mi musela nešťastně srolovat pod kolo. Že to neni dobrý jsem věděla hned. Chvíli jsem se snažila někoho dovolat a pak viděla, jak se ke mě blíží auto domorodců. Pak už se tam začala shlukovat spousta lidí, ale jediný anglicky mluvící (včetně posádky sanitky) byl Flurin Schnyder ze Švýcarska, který byl prvním eliťákem, co jel okolo. Takže jazyková bariéra byla vskutku zábavná. Výlet skončil v lokální nemocnici, kde mi kotník vrátili do správného směru. Tím příběh neskončil, ale další kroky musely počkat až na české doktory po návratu domů.”
Z českých mužů v rychlém závodě nejlépe uspěl Vojtěch Ludvík. “Sprint jsem začal v klidu, na sedmičku jsem to bohužel vzal o cestu dřív, což jsem si celkem hned uvědomil, ale myslel jsem, že je to v mapě propojený i tudy a že neztratím tolik, jako kdybych se otočil. Při druhém pohledu do mapy jsem si už nepropojené cesty všimnul a otočil se, bohužel jsem tím ztratil 30s. Rozhodující dlouhou volbu na 9 jsem zvolil správně, cestou na 10 jsem v hloučku lidí viděl Val. Mávala na mě, ať pokračuju dál. Lidí už tam bylo dost. Nakonec z toho bylo překvapivý 3. místo. No a místo flowers jsme jeli s Val do nemocnice.”
Long
Ani na závod v longu slunce nepolevilo, ale narozdíl od předchozího dne již tak vysokou fyzickou obtížnost ještě vygradovalo. Při pohledu na mapu si asi málo kdo řekne: “tak to bych si chtěl zajet taky”. Již od pohledu vypadá trať vedoucí nahoru a ještě výš velice náročně. Náš mistr dlouhých disciplín, Vojtěch Ludvík, ovšem dokázal excelovat i v takovém závodě. “Long začal dobře, ale velmi špatná volba na 5. kontrolu mě stála hodně sil a morálu. Nastoupal jsem o téměř 100 výškových metrů navíc a ztratil 2.5 minuty. Výjezdy byly fyzicky extrémně náročné. Pár kontrol před cílem se mi podařilo udělat fail-safe volbu s fikačkou, která když by nešla realizovat, stála by mě tak 5-10s. Realizovat šla, a tak jsem na postupu na kluky získal půl minuty, což mě z průběžného třetího místa vyhodilo na první pozici , která se mi už do cíle podařila udržet.”
I v ženách budeme mluvit o stejném jméně jako ve sprintu. Tentokrát ale o dva stupínky výš s kovem nejcenějším. Lucie Nedomlelová vyhrála v morálním souboji se sebou sama a v kategorii do 23 let si na večerním vyhlášení poslechla národní hymnu. “Do závodu jsem šla s tím, že to možná nedojedu vzhledem k nemoci. První mapa utekla docela dobře, ale když jsem viděla tu druhou, tak jsem myslela, že to nemám šanci objet. Nakonec jsem se kousla a řekla si, že to prostě dojedu a ono to nějak dopadne. Že bych mohla vyhrát mě ani ve snu nenapadlo.” V dámské elitě jí tento výkon vynesl také velice solidní sedmou příčku. Druhou bramborovou medaili si v kategorii U23 odvezla Rozálie Kuchařová. “Long byl pořádně výživný. Už od startu bylo vedro a hned na druhou kontrolu jsem udělala chybuna 3,5 minuty. Pak další chyba a zároveň i špatná volba na pátou kontrolu, která mě stála asi minutu. Po deváté kontrole jsem se ale konečně znovu rozjela a už to šlo lépe.”
Štafety
“Alespoň jedna štafeta musí dojet do 14. místa abysme vyhráli celkový pohár týmů… a tolik štafet ani nestartuje,” rozdal úkoly šéfternér v předvečer závodu. Nedomlelová, Ludvík, Bogar sestavili CZE1, Kuchařová, Stránský, Hašek a Haltof, Hasman, Mulíčková pak obsadili další dva týmy.
Závod probíhal v rozšířeném prostoru sprintu. Několik rozjezdových farst na úpatí vystřídal nemilosrdný výjezd 200 výškových metrů na dvou kilometrovém postupu bez možnosti volby. “Kryštof to vyjel, ale byl možná jedinej.” “Málem jsem tam vypustil duši, ale stejně jsem dostal bídu,” hodnotili obtížnost stoupání závodníci po dojezdu. Z vrcholku následovalo několik kontrol sjezdem zpět do vesnice a závěrečný pytlík v terénu známém z pátečního závodu.
Nerozlučná dvojka Róza s Luckou se na prvním úseku držely pospolu až na předávku. “Nechaly jsem tam všechno a zázrakem se udržely v kontaktu s holkama vepředu,” shodly se holky po závodě. Předávaly tři a půl minuty za čelem závodu, ale jenom minutu a půl za první ženou. Čtyři první štafety v cíli totiž postavily na první úseky muže.
Vojtové na druhých úsecích vyrazili do boje. “Ten den jsem byl suveréně nejslabším článkem já. Lucka to rozjela pěkně v kontaktu s teamy, které měly na prvním úseku holku a nebyly z Dánska. Já se postupně propadal. Nejprve špatnou volbou, pak jsem se nachytal na chybějící cestu v mapě (+2:15) a hned na další kontrolu jsem zvolil výrazně delší volbu (+2:00). To, co všichni (snad kromě Rakušáků) nechtěli, se stalo skutečností – téměř celé převýšení na trati jsme měli na jednom postupu. Tam se mi konečně začalo jet nějak normálě a ve sjezdu jsem sjel hned 4 teamy. Nakonec jsem do cíle dojel na velmi podobné pozici, ale ztrátu jsem prodloužil o 3.5 minuty. Kryštůfek se snažil dělat zázraky, ale na bednu se mu to už vytáhnout nepodařilo.” Zhodnotil svůj úsek Ludvík. Stránský na něj měl většinu závodu náskok, v kontrolách ve sjezdu ale zvolil odvážnou volbu lesem, kde nějaký čas ztratil a Ludvík ho zase dojel. Třetím úsekům předávali opět společně.
Kryštof byl se svým výkonem na třetím úseku spokojený, na medili to ale vytáhnout nešlo. “Jel jsem v celku bez mapových chyb. Velký kopec na trati aktuálně nebyl můj šálek kávy a něco jsem tam ztratil. Žádný zázrak se nekonal a do cíle jsem to dovezl víceméně tak, jak mi to rozjeli Needy s Luckou.”
Dlouhodobé soutěže
Vyhlídky týmu v dlouhodobých soutěžích byly už před posledními závody slibné a favorité si své pozice dokázali udržet. Vojtěch Ludvík zvítězil ve světovém poháru s 557 body před Kryštofem Bogarem s 369 body. “Mám radost, že se mi po několika druhých místech (2018, 2022, 2023, 2024) v celkovém pořadí světového poháru podařilo podívat na jeho vrchol,” okomentoval svůj triumf Vojta. Na třetí místo se dostal Fabiano Bettega (ITA). V ženském poháru Camilla Soegaard (DEN) přeskočila Gabrielu Gustaffson (SWE), kterou odsunula na čtvrté místo. Martina Štěpánková i přes neúčast v Bulharsku zůstala na páté příčce a Lucie Nedomlelová si svými výkony o stupínek polepšila a obsadila čtrnácté místo. V poháru kategorie U23 uhájila Lucka Nedomlelová třetí příčku, zatímco Iris Aurora Pecorari (ITA) přeskočila Tildu Palm (SWE) a vystoupala na stupínek nejvyšší. V mužích do 23 let zvítězil Hannes Hnilica (AUT).
Sezonu jsme zakončili pohledem na českou vlajku vlající na prvním místě soutěže týmů. Naši největší soupeři z Finska obsadili stříbrnou pozici a na třetí místo vystoupali velmi hrdí závodníci Francie, kteří byli na podiu v této soutěži naposledy v roce 2017.
Ohlédnutí šéftrenéra
Finálové závody SP a MS U23 hostilo Bulharsko už v roce 2022 a i letos to v režii stejného klubu byly velmi příjemné závody. Všechno bylo tak nějak menší než na MS a tak nějak víc na pohodu. Myslím, že do Bulharska se rádi vrátíme, pokud budou něco pořádat. Zajímavých terénů je tam ještě víc než hodně.
Výsledkově to byl v našem podání takový mix, Na někom už bylo znát, že sezona je dlouhá a nejde mít top formu 5 měsíců v kuse. Skvělé jsou medaile Vojty Ludvíka i Lucky Nedomlelové v U23. A pak tu máme celkové hodnocení SP s prvním Vojtou a druhým Kryštofem, Martinou na pátém místě (navzdory vynechání Bulharska) a Luckou na třetím v SP U23. Prvenství v poháru národů už je jen takové potvrzení toho, že tenhle tým šlape a má silu. Tak snad nám to ještě pár sezon vydrží.
Po delší době došlo také na návštěvu nemocnice, ale naštěstí mohla s námi nakonec Val odletět domů a pokračovat v léčení až tady. Všichni doufáme, že se po operaci ke sportování bude moc brzy vrátit.
