Štěpánková a Ludvík mají další dva mistrovské tituly doma, MČR long a middle v Jabkenicích
Poslední jarní víkend roku panovaly tropické teploty. Nejlepší MTBO závodníci se sjeli v Jabkenicích, aby v těchto náročných podmínkách poměřili své síly na mistrovských tratích. Šampionáty na střední a dlouhé trati se odehrály v terénu, který naposledy hostil mistrovství světa v mass startu v roce 2023. Svatojiřský les se vyznačuje plochým reliéfem, pravoúhlou sítí šotolinových cest doplněnou o pomalejší spojnice vzniklé při lesních pracích. Průměrné rychlosti nejzdatnějších závodníků dosahovaly až 28 km/h.
Middle plný otoček
Teplotní skok byl na závodní víkend očekáván, těžko se na něj ale připravuje dopředu. Úmorné vedro tedy ovlivnilo všech 426 závodníků, kteří do sobotního závodu vystartovali. Kdo má vypilované otáčení u kontrol, měl při sobotním závodě neoddiskutovatelnou výhodu. Stavba tratí oplývala kontrolami “za zatáčkou“, ze kterých je potřeba se vždycky vrátit zpět, a provedla závodníky všemi čárkovanými a tečkovanými cestami, které tvořily nejkomplikovanější část sítě cest v prostoru.
„Na odjezdu od 7. kontroly jsem si nevšimla fáborků a nějak zmateně jsem tam pobíhala po lese. Ale koukala jsem, že jsme to tam přejely všechny,“ popsala svoji největší ztrátu na middlu vítězka ženské elity Martina Štěpánková. Na oné pasece bylo vedro jako v troubě, cesta hodně drncala a tak se dalo jen obtížně dočíst, že odbočka není až na konci paseky, ale v půlce. Fáborky při zemi bylo lehké přehlédnout. V první polovině trati dlouhé 14,4 km s 80 m převýšení, sváděla Martina virtuální soboj s Rozálií Kuchařovou. Po K12 ale začala postupně navyšovat svoji časovou rezervu až na 2:23 na druhou Markétu Mulíčkovou: „Byla to rubačka, ale docela pro mě, protože tam nebyl moc prostor pro chyby.” Markéta bronzové Róze ujela o 33 vteřin na posledních třech kontrolách.
Pánská elita jako jediná dostala na startu jednu oboustrannou a jednu jednostrannou mapu. Vojtěch Ludvík byl v mužích první na jedničce a o padesát minut později byl stále první i v cíli. Trať dlouhou 16,40 km se 110 m převýšení objel za 52 minut a 55 vteřin. Z vedoucí pozice ho nesundalo ani kroužení kolem K6, kde ztratil 25 vteřin běháním po lese. „Největší problém jsem měl s výměnami map, vždycky jsem si tam dal špatnou. Při první výměně jsem kvůli tomu i nestihl odbočit a musel jsem se vracet. Největší chybu jsem ale asi udělal na 6. kontrolu. Minul jsem odbočku a zatočil o jednu později. Naštěstí tam byly oplocenky, které mi pomohly rychle pochopit situaci. Chyba mě tak stála “jen“ 20 s,“ zreflektoval své ztráty vítěz. Vojtěch Stránský má největší ztrátu 22 vteřin na K4, kde zvolil pomalejší volbu. Na Ludvíka mu v cíli chyběla minuta a 17 vteřin.„ V sobotu jsem se uvařil už před závodem, takže to byl spíš boj o nějaký hladký průjezd na mapě a moc neztrácet fyzicky na Needyho, takže druhé místo bylo v tomhle ohledu super.“ Bronzovou medaili si vyjel Jan Hašek, který byl na jedničce na 31. pozici. Tuhle ztrátu pak ale vyrovnal sadou několika nejrychlejších postupů.
Tomáš Polák v juniorech zvítězil na stejné trati v podstatě stejným stylem jako Ludvík. Až na drobné zaváhání na K2, kde klesl na druhou příčku, vedl od jedničky do cíle. „Už z předpovědi jsem vycítil, že to nebude nic příjemného. Trať byla rovinatá a rychlá, což mi vyhovuje, ale to teplo ne. Jelo se mi zvláštně, celou dobu mi vlastně bylo chladno a necítil jsem se moc dobře, ale moc mapových chyb tam nebylo a nakonec to dopadlo prvním místem,“ popsal svůj 56 minut a 18 vteřin dlouhý souboj s vedrem vítěz. Na druhého Jaroslava Honnera si najel 4:50 a třetí Antonín Svoboda byl v lese ještě o 10 vteřin déle. O druhou a třetí pozici hoši soupeřili vyrovnaně. Oba měli rozvážnější úvod závodu a na svých pozicích se ustálili ve druhé polovině. V rozmezí jedné minuty se od sebe pohybovali celý závod. Mezi juniorkami svojí formu potvrdila Adéla Ryglová, která zvítězila s časovou rezervou 1:42 před stříbrnou Klárou Kurečkovou. Bronzovou pozici si vyjela mladší z Ryglovic sester – Beáta.
I v dorostenkách si vítězka najela rezervu minutu a dvě vteřiny. V čase 42:51 zvítězila Julie Veselá. Na trati dlouhé 10,2 km jela velmi vyrovnaný závod a největší ztrátu zaznamenala výběrem delší objížděčky. „Teplo vážně není nic pro mě. Řekla jsem si, že to nepojedu na krev, ale spíš čistě a v klidu. Ze začátku jsem jela přesně a rychle, ale na kontrole K15 jsem zvolila špatný postup, což byl můj velký zásek. I tak to ale stačilo na první místo, z čehož mám velkou radost.“ O druhou příčku bojovala většinu závodu Noemi La Carbonara. K16, čtyři kontroly před cílem, se ale vracela pro jistotu orazit znovu a tím ji předjela Šárka Rypáčková. Pro Noemi to znamenalo bronzovou medaili, takže ražení kontroly pro jistotu se vyplatilo. Šárka také jela vyrovnaný závod a na její účtence není horší než pátý nejrychlejší mezičas.
12,1 km absolvovali závodníci kategorie M17. V čase 45:17 na ní téměř čistým závodem zvítězil Vít Ouhrabka. „Už před startem jsem věděl, že to vedro bude problém. Od začátku jsem sice jel čistě, ale u K9 mi z horka začalo být špatně. Po K10 mi hodně pomohlo, že jsem v dálce viděl Martina Šafáře, kterého jsem na K17 dojel tím, že jsem přebíhal. Pak už jsem ale neměl moc sil a musel výrazně zvolnit. S Martinem jsem jel až do K20, kde mi sice odjel, ale do chyby a já už to z posledních sil dojel sám,“ popsal svůj závod nový mistr ČR. Svižně do závodu vystartoval Šimon Novák, který ale záhy na trati trochu zmatkoval a měl pak co dohánět. Sérií nejrychlejších postupů se ale dokázal vyhoupnout až na bronzovou příčku se ztrátou 3 minuty a 9 vteřin na vítěze a 3 vteřiny na stříbrného Kryštofa Horáka. Ten si pro druhé místo dojel vyrovnaným výkonem.
Slovo stavitele:
„Jsem rád, že se podařilo u většiny kategorií poměrně slušně trefit předpokládané časy vítězů/vítězek. Toto byl pro mě asi největší strašák, vzhledem ke specifickému charakteru terénu. Záměr vytvořit otáčením u kontrol nejen „technický“ prvek, ale také maximalizovat počet odboček na jednotlivých tratích potvrdil neoblíbenost tohoto způsobu řešení stavby tratí. Takže si mohu směle připsat bod v klasické Cimrmanovské soutěži „prošlapávání slepých cestiček“. Nicméně celkově jsem hrdý na výsledek, který se pořádajícímu tělesu EKP a DKP podařilo závodníkům během víkendu doručit, a už se těším na další příležitost ukázat naše pořadatelské kvality.“
Long, aneb nedění grilování
Přívalové deště, kterými hrozila předpověď počasí, Jabkenice obešly obloukem. I tak ale dokázalo večerní ochlazení okolní lesy trochu zchladit a na neděli pofukoval o maličko svěžejší vánek. Teploty však stále dosahovaly tropických hodnot, a tak organizátoři oproti původnímu plánu narychlo zřizovali občerstvovací stanici a závoz bidonů do lesa pro elitní kategorie. To ocenili všichni a především majitelé strojů, kde jedno místo pro košík zabírá tlumič. Někteří závodníci se nebáli vybavit camelbackem nebo využít jeden z mnoha rybníků na trati k rychlému osvěžení. Přece jenom 53 kilometrů, které najela pánská elita, je pořádný kus práce.
Zamknout pružení, zakousnout se do řidítek a následující necelé dvě hodiny se řítit po rovných cestách, co to dá. To byl ve zkratce recept na úspěšný long. Volby postupů byly zákeřné, celou dobu bylo nad čím přemýšlet, ale ve výsledku v nich většinou takový rozdíl nebyl, takže hlavně něco vybrat a čistě a hlavně rychle zrealizovat. První část závodu se odehrávala v nově domapované části prostoru. Jeho kvality ocenili někteří závodníci slovy “tam mohli postavit i ten včerejší middle.”
113:37, 115:35 a 117:29 jsou časy nejrychlejších mužů, kteří potvrdili své sobotní výsledky, a pro jabkenická jablíčka si na stupně došli ve stejném pořadí Ludvík, Stránský, Hašek. Pouhou vteřinu za Haškem dojel Jakub Račanský. „Na longu jsem se zamotal hned na jedničku, kde jsem kvůli ostrému úhlu křižovatky zvolil plynulejší, ale horší variantu zleva. Když jsem místem projížděl, dalo by se to projet bez větší ztráty rychlosti, ale vzhledem k tomu, že jsem víc než první kontrolu na startu nestihnul domapovat, jsem se raději držel plánu a začal závod hned 15 s ztrátou. U 4. kontroly jsem se trochu zamotal, pak jsem zvolil špatnou volbu na 8. a 13. kontrolu. Každá chyba na 10 s, ale ono se to nasčítá. Tesně před výměnou mapy jsem ztratil přes půl minuty tím, že jsem zaměnil průsek za cestu. Po 47 minutách jsme tak ještě s Rackym, Stránčičem a Hášou byli cca v půl minutě. K vítězství mi asi nejvíc pomohla dobrá volba na 25. kontrolu. Long mě hodně bavil, ke konci už ale síly dost chyběly,“ popsal svůj závod Ludvík. Vojtěch Stránský si mohl myslet i na titul. „V neděli se mi jelo líp, dokonce by to možná i na rozdíl od soboty v případě bezchybného závodu dalo i na titul, ale v té rychlosti jsem občas udělal nějaké zaváhání. Ke konci, ostatně asi jako u všech ostatních, už to byla spíš taková grilovaná než závodění. Celkově jsem si ale oba dny užil, protože mám rád rychlé terény a roviny.“
I v ženách jsme na vyhlášení slyšeli stejná jména, pouze s prohozeným druhým a třetím místem. V čase 99:08 zvítězila Martina Štěpánková. 103:03 trval závod stříbrné Rozálii Kuchařové a za 107:20 objela trať dlouhou 28,1 km Markéta Mulíčková. „ Kolem K11 to bylo zvláštní, stejně jako před třemi lety na MS. Závod to byl moc hezký, hlavně ta první část a celkově se mi stavba líbila více, než v sobotu. Na K17 jsem dojela Rózu, kousek jsem se za ní táhla a pak jsem jí na 21. kontrolu cukla, ona tam pak navíc odbočila někam do křoví,“ zhodnotila závod vítězka. Rozálie ve křoví ztratila 39 vteřin, na Martinu v cíli ztrácela 3:55. Markéta závod jela o 8 minut a 12 vteřin déle než Martina. “Moje taktika nasednout do vlaku se zkušeným strojvůdcem nevyšla. Vlak byl spíš rychlík a samotná lokomotiva k tomu. Jediná moje chyba bylo přejetí odbočky, ale myslím, že některé postupy šly zvolit lépe,“ popsala svůj taktický přístup třetí nejrychlejší žena.
V juniorkách většinu závodu tradičně vedla Adéla Ryglová. Na K15 ale zjevně přejela bludný kořen a ve spleti průseků se motala přes pět minut, než našla ten správný. Tím se propadla na třetí pozici se ztrátou 2:21 na v tu chvíli nejrychlejší Sofii Stránskou. Sofie si nabyté prvenství s přehledem udržela až do cíle a Adéla ještě několika posledními nejrychlejšími postupy stihla uhájit stříbrnou medaili. Pro třetí místo si v čase 87:51 dojela Markéta Fišerová. Na vítezství jí chyběly 4 minuty a 39 vteřin, na stříbro minuta a 23 vteřin.
Navzdory své averzi k teplu i při nedělním závodě Tomáš Polák potvrdil svou formu a dojel si pro druhý mistrovský titul v juniorské kategorii. „Tentokrát mi zima už nebyla a fyzicky to také ušlo. Párkrát jsem přejel nějakou cestu, ale nic strašného. Ke konci už byla cítit únava, ale nakonec to dopadlo opět skvěle. Po 39,95 kilometrech to zacinkalo zlatě. I když mi to horko nedělá úplně nejlépe, tak závody hodnotím velmi pozitivně a snad se mi podaří vyhrát i něco dalšího.“ Na druhého Lukáše tumu si Tomáš svým časem 88:47 najel 2:33. Třetímu Otakaru Tolochovi trvala trať s parametry 28.6 Km a 305 m převýšení 93:38
Dorostenci před sebou na startu měli 23 km s 235 m převýšení. Šimon Novák se po pomalejším úvodu, kde nejprve přehlédl odbočku a pak se zamotal ve vyjeté cestě, která cesta nebyla, propracoval až na první příčku. Trať zvládl objet v čase 81:53, o 2:19 rychleji než stříbrný Kryštof Horák a 4:30 před Vítem Ouhrabkou na třetí příčce.
V dorostenkách stupně obsadila stejná děvčata jako v sobotu. Barvy cenných kovů si ale holky proházely. Pro zlato si tentokrát dojela Šárka Rypáčková, která největší ztrátu 55 vteřin zaznamenala volbou přebíhačky na K12. „Závod se mi líbil, hlavně první půlka, protože bylo ještě chladno. Bylo fajn, že jsme měli dost voleb a bylo nad čím přemýšlet. Jednou jsem sice přebíhala a dost se mi to nevyplatilo, ale celkově se mi jelo překvapivě dobře,“ zhodnotila Šárka svůj vítězný závod. Na absolvování 19,2 km jí stačilo 77:36. Druhá Noemi La Carbonara byla v lese o 1:36 déle. Julie Veselá tentokrát vystoupila na bronzový stupínek se ztrátou 2:49. „Na K3 jsem spadla přes řídítka a ohnula je, takže zbytek závodu jsem dojela s křivými řídítky. Od té chvíle jsem zpomalovala a brzdila před každým kořínkem. Navíc se mi po pádu úplně zamkla vidlice a nepružila. Mrzelo mě to, ale řekla jsem si, že to nevzdám a i tak pojedu, jak nejlíp umím,“ vyplatil se bojovný přístup Julii.
Slovo stavitele:
„Můj dojem je, že se vydařil záměr mapově náročného začátku. Spousta lidí zastavovala už na mapovém startu nebo hned za ním bloudila. I v elitě bylo na začátku docela dost chyb. Na severu pak byly docela pestré volby. Na Liveloxu je občas pole roztažené přes půlku mapy. Vzhledem k rovinatému terénu to ale po zevrubném projití výsledků a postupů nepřineslo velké rozdíly.“
Slovo ředitelky závodu:
„Jsme moc rádi, že i v takovém horku dorazilo do Jabkenic tolik závodníků všech kategorií. Velkou výzvou pro nás bylo jak zajištění ubytování pro stále se zvětšující flotilu karavanů a obytných aut, tak nutnost popasovat se s rozmary počasí. To první se povedlo díky závodníkům, kteří se snažili dodržet naše pokyny, za což velmi děkujeme. To druhé díky skvělému pořadatelskému týmu a také ochotným jabkenickým fotbalistům, kteří zavlažovali nejen trávu, ale i malé a velké závodníky. Za sebe mám také radost, že se nám k večernímu kvízu povedlo přivést i účastníky juniorských kategorií, což jsme chtěli. Každopádně za povedený víkend patří dík všem pořadatelům z Kotlářky a Ekonomu. Pořádání s takovými lidmi je skvělý zážitek.“
Kolem a kolem tým EKP, DKP zvládl mistrovský víkend skvěle – vyhlášení výsledků dotažené do detailu s jablky pro vítěze, flexibilní zorganizování občerstvovaček i komplikované rozhodování, který průsek zakreslit jako cestu a který jako průsek, se vydařilo. A teď nastane neobvykle dlouhá letní pauza. Na další závody ČP se sejdeme 19. září v Bratislavě. Neznamená to ale, že se přes léto nebude nic dít. Následující sobotu startuje MTBO akademie, výpravu budeme mít na MTBO části slavného O-ringenu a v srpnu se uskuteční MTBO Kids Camp a taky budeme fandit našim reprezentantům na mistrovství světa ve švédské Moře. Týden před bratislavskými závody také proběhne mistrovství světa veteránů ve skotském Morayshiru, kde ukázky terénu vypadají obzvláště lákavě. Tak jezděte, fanděte a v září u sousedů.
A ještě jedna výzva na závěr. Několik termínů v závodním kalendáři pro rok 2027 stále čeká na své pořadatele. Proto vedení sekce MTBO vyhlašuje 2. kolo výběrového řízení na závody ČP a MČR MTBO 2027. Současně rovnou otevírá i 1. kolo VŘ pro sezónu 2028. Více se dočtete v tomto článku. A pokud doma máte zajímavý terén, chuť něco uspořádat a partu lidí, která do toho půjde s vámi, ozvěte se.
