Velkolepé zakončení sezony – Ludvík a Štěpánková obhájili prvenství v poháru, Stadion Nový Bor slaví zlato z družstev!

Pravidelná síť cest, písek, parádní počasí, palba jako blázen a to čtyřikrát dokola. To byl prodloužený víkend, kterým bajkeři zakončili vydařenou sezonu 2026. 

V týdnu před událostí trochu sprchlo, aby se písečné cesty trochu zrychlily a na víkend vysvitlo slunce, abychom si mohli to zakončení pořádně vychutnat. Prostě ideální podmínky. Když to tak shrneme, letos nám slunce dopřálo a ani jeden závod ČP neproběhl v deštivém počasí. 

„Byl to opravdu bafíkovský záhul – 5 závodů ve 3 dnech. Kvůli čistění lesa s lesáky od popadaných stromů jsme v září ztratili závěrečné 3 týdny finálních příprav. V posledním týdnu před tiskem jsme prováděli domapování náhradního rozšířeného prostoru, posuny a předělání tratí sprintu a týmů. Prostor oblastního závodu jsme byli rovněž nuceni přesunout do zcela nového prostoru. Tedy opět revize mapy, nové tratě,…

Dali jsme si velké cíle, které jsme chtěli v co největší míře dodržet. Museli jsme ve finále i při závodech silně improvizovat a vypustit některé finalizace. I s mapou jsme již neměli čas na detailní vymazlení. Tak snad se závody i tak líbily a budete se těšit na další MTBO sezónu,“ popsal boj se závěrem příprav ředitel závodu. 

Mass start nebo maraton?

Kdo jiný než samotný přeborník v mass startech by měl mít na starosti jeho stavbu. Jiří Hradil se ujal zahajovacího závodu. Kilometr a půl dostihové rovinky na mapový start výstižně uvedl celý víkend. Byla to šance nastoupit balíku a zmizet v dáli. I když s tím mizením to nebylo jen tak, viditelnost na perfektně rovných cestách byla opravdu dobrá. Ani po projetí mapovým startem se balík nerozdělil. Nápad zmást závodníky tím, že dělicí metodu v mapě pojedou všichni ve stejném pořadí, asi nikoho nezmátl, ale alespoň bylo o čem mluvit v cíli. „Hele, viděl jsi někoho jet ten úvodní motýlek naopak? Já ne.” 

Martina Štěpánková se svým úmyslem urvat to hned cestou na mapáč netajila už na startu. Prvních pár set metrů vedla čelo balíku, pak se k ní probojovala Adéla Ryglová a společně vzaly čáru. „Uvisela jsem s ní první křídlo motýlka, pak mi začala ujíždět,” hlásila Áďa v cíli. Trať dlouhou 34 kilometrů s převýšením 260 metrů dokončila na druhém místě. Na dohled jí většinu trati měla Anna Auermüllerová, která skončila třetí.

I v mužích se čelo závodu utrhlo už na začátku. Vedení si průběžně střídali členové trojice Stránský, Račanský, Ludvík až do chvíle, kdy se Ludvík odpojil na jinou farstu a osamocen malinko polevil v nastoleném tempu. Pak už vedoucí dvojici nedohnal.„Roviny mi vždy seděly, sedí a sedět budou. V té rychlosti i na snadných postupech člověk snadno ztratí koncentraci a chybuje. Pořadatelé z toho terénu už lepší závodění vytáhnout nemohli,“ shrnul víkend na Moravské Sahaře Vojta Stránský, který se v mass startu umístil na druhém místě 22 vteřin za Jakubem Račanským.

Trochu si zamapovat a pak palba do cíle

Snad z představy, jak náročný bude den druhý, proběhl první večer ve velmi poklidném duchu. Při představě zakousnout se do řidítek a valit to po rovných cestách, co se dá, kemp utichl poměrně brzy, aby v neděli ráno mohli být první závodníci na startovní čáře v devět třicet. První polovina tratí provedla závodníky středně komplikovanou sítí cest s využitím jednosměrných pěšin, které volby postupů trochu okořenily. Zároveň se na mnohých místech vyplatilo vzít kolo na ramena a ke kontrole přeběhnout. Ve druhé polovině se stavitel snažil závodníky co nejrychleji nasměrovat do cíle terénem, který už si dostatečně užili předchozí den. 

Na nedělní den přijeli “na otočku“ doplnit startovní pole elity i sourozenci Hnilicovi z Rakouska, pro které byly závody součástí rakouského poháru. „Měli jsme to sem jenom hodinku a půl,“ hlásili přívětivé umístění akce. Hvězdami Middlu se stali Vojtěch Stránský a Martina Štěpánková. I přes chybu na K5 a K8 zvládl Vojta urvat nejrychlejší čas o 5 vteřin před druhým Hannesem Hnilicou. Vojta Ludvík na ně ztratil tři a půl minuty. O druhé místo za Martinou v ženách bojovaly Ewa Haltof a Adéla Ryglová. Každá k závodu zvolila jiný přístup. Ewa brala přebíhačky, Adéla se držela cest, obě chybovaly v úvodu závodu – „Už na startu mě tak moc zaujal postup z K2 na K3 po jednosměrce v opačném směru, než by se mi líbilo, až jsem zapomněla řešit postup na K2 a jela ne úplně ideálně,“ popsala Ewa příčinu své pomalejší volby, Adéla zase nechytla tečky z jednosměrky ke K3 a musela jet dlouhou objížděčku. Na předsběrku najížděla Adéla první, chybně ale odbočila, a než se vrátila, tak od kontroly vyrážela o něco málo za Ewou. Dokázala však nasadit takové tempo, že v cíli byla o čtyři vteřiny dříve. 

Sprint na konec

„Závěrečný sprint letošní sezony byl fakt krásný a moc jsem si ho užila. I když to správné flow tomu dost chybělo. I v cíli bylo sprint napínavé sledovat, jak se tam s holkama skládáme doslova po vteřinkách!“ vyzdvihla vyrovnanost v ženské elitě Ewa Haltof. Po startu se najelo do skromné oblasti prochozených pěšinek u vesnice, následoval průjezd vsí a sportovním areálem. Přejezdem po loukách pod vedením se závodníci dostali do další spleti pěšinek v hustším lese u sousední vesnice, kde se sledem rychlých kontrol otočili a mířili směrem k aréně. Na závěr efektní přejezd po mostku nad bažinou pro fotografa a šupem do cíle. 

Za 20 minut a 21 vteřin měl vítěz mužské elity hotovo. „Bylo to parádní, každé 3 kontroly byl terén o něco jinačí. Konečně se mi podařilo nedělat velké chyby a jet slušnej závod. Cestu pod nešťastně umístěným kódem na mapě jsem odtušil, takže tam jsem naštěstí nic neztratil. Nejvíc se mi líbil ten lesík mezi discgolfem a Ratíškovicema,“ zhodnotil svůj nejpovedenější závod víkendu Vojta Ludvík. Ztrátu 47 vteřin na něj nastřádal Hannes Hnilica. Nejvíce ho potrápila K5 umístěná v lesní rideable area, kterou přejel až na paseku za ní. Vojta Stránský posbíral ještě o sedm vteřinek více a umístil se na bronzové pozici. V ženách nemusíme vítězku hádat. Po 19 minutách a 45 vteřinách v lese se jí stala Martina Štěpánková. Ostatní závodnice svůj čas pod 20 minut nestáhly. Adéla Ryglová na druhém místě trať zvládla v čase 20:21 a Lucie Nedomlelová v čase 20:30. „Byla jsem ráda za roviny, ale ten písek občas uměl potrápit. Sprint mě bavil, protože si člověk fakt musel pohlídat i mapu, aby to všechno v tom tempu stíhal, na rozdíl od massáku, kde to byl spíš maraton než orienťák,“ vyzdvihla nejmapovější závod bronzová medailistka. 

Sezona zakončena

Sprintem však nedělní program nekončil. Stále bylo potřeba oficiálně zakončit sezonu se vší parádou. Se setměním došlo k vyhlášení celkového pořadí Českého poháru. 

15 vítězství ze 17 závodů – takovou bilancí si zajistila prvenství v dlouhodobé soutěži Martina Štěpánková. Druhé místo si zajistila juniorka Adéla Ryglová, následovaná Ewou Haltof na bronzové pozici. Čtvrté místo si vyjezdila  posledním rokem juniorka Klára Kurečková a do TOP 6 se dále seřadily Vendula Musilová a Marie Kamarytová. V mužích si poměrně těsně první místo udržel Vojtěch Ludvík, na paty mu šlapal Vojtěch Stránský na druhém místě. Bronz si vysloužil Jakub Račanský. Bramborovou pozici obsadil David Chovanec, pátý i přes neúčast na posledních dvou víkendech skončil Jan Vacek a velkou bednu uzavřel Radek Laciga.

Když byly trofeje rozdány, předseda se ujal zakončovacího proslovu. Pak teprve mohlo dojít na hromadný warm-up před družstvy s kapelou Helemese. „Snažili jsme se navázat na vyhlášené bajkerské večírky, které již bohužel skomírají. Večírek končil až ke 4 hodině. Doufáme, že se to povedlo,“ prozradil záměr ředitel závodu. K dokreslení obrazu snad nejlépe poslouží záznam z deníku výčepního:

Ze Zlína jsem přivezl 11 sudů (660 piv/ 360 limo) a dva dvojchlaďáky (4 pípy) V sobotu se pilo střídmě a při nedělní ranní inventuře to vypadalo, že pár plných sudů povezu i zpět. Neděle přinesla úplně jiný obrázek:

- od dojetí odp. závodů a vyhlášení výsledků do cca půlnoci, kdy přestala hrát kapela, teklo pivo i burčák proudem a brzy bylo zřejmé, že zlínské zásoby stačit nebudou

- Aktivoval jsem předem dohodnutý záložní plán a z Kyjovského pivovaru přivezl pět sudů

-S příchodem kapely nabrala výtoč exponenciální charakter a algoritmy hlídající spotřebu začaly opět varovat před vyschnutím pípy

-Toto kritické reputační riziko bylo odvráceno dalším výjezdem do pivovaru (resp. přilehlého hotelu s malým skladem) a přemístěním posledních zbývajících pěti sudů do Vacenovic

-Do půl druhé ráno se všechno kyjovské pivo (480 piv) vypilo, s ukončením koncertu něco po půlnoci začaly davy u výčepu výrazně řídnout

-Před druhou hodinou ráno jsem vytočil posledních cca 6-8 piv z posledního kyjovského sudu, dal je na bar zdarma k dispozici pozdějším příchozím, vypnul pípy, odrazil sudy a výčep zavřel

O nejlepší družstvo

Sotva si někteří stihli jít lehnout, už bylo na čase vyzvednout si kolo z úschovny, otřít ranní rosu z mapníku a postavit se na start prestižního závodu družstev. Závod to byl ve všech kategoriích napínavý. Pár těžších kontrol na úvod, pak roztočit kladiva na dobře známých pravoúhlých cestách, domapovat si pár kontrol před diváckou a závěr ve sprintovém terénu v kombinaci s některými vcelku rozdílnými farstami zajistily zajímavý závod jak z pohledu závodníka, tak diváka.

Titul v kategorii M/W40 obhájil Sporticus

Ve veteránech chtěl zvítězit Sporticus. Družstvo USK Praha ale bylo připraveno bojovat. „V posledních letech jsme většinou získávali v družstvech výhodu nad našimi největšími konkurenty, USK Praha, na prvních úsecích. Letos to bylo překvapivě naopak – první dva naše úseky (Mirek a Markéta Kalinovi) zajeli sice svůj standard, ale závodníci USK jeli skvěle (Vojta Hora, Míša Lacigová). Po dvou úsecích měli náskok 2,5 minuty. Snad to mohlo být i rozdílnými farstami. Stahovat jsme začali až od třetího úseku – Petr Hvězdář o minutku stáhnul Pavla Müllera, poté nastoupila Iva Mědílková proti Markétě Jiráskové a celé se to otočilo, najednou jsme měli náskok 2 minuty – Martinovi Štěňhovi stačil zajet jeho běžný výkon a bylo to tam,“ popsal průběh Mirek Kalina. „Já jen dodám, že jsem měl na paměti loňská družstva, kdy jsem myslel, jaký mám náskok, a přitom byl Kládin kousek,“ prozradil svůj závodní mindset finishman Sporticusu. „Letos jsme si před startem říkali, že už to asi nevyjde, o to to bylo sladší vítězství. Navíc jsme mohli sledovat i náš druhý veteránský tým, který byl taky docela dlouho v boji o medaile, a hlavně naše dvě dorostenecká družstva, která nám udělala obrovskou radost a kategorii MW17 zcela ovládla.

Závodníci Sporticusu převzali velení v dorostu

„Je škoda, že ostatní týmy neměly dostatek závodníků, proto nemohly sestavit tak dobrá družstva a nezávodilo se až do poslední chvíle. Ale celkově se nám výkon i mapa všem v rámci možností povedly a závod jsme si užili,“ zhodnotila výkon svého vítězného družstva Lisa Kalinová. Do závodu na prvním úseku vyslali Vojtu Bednaříka, který na předávku dorazil jako třetí se ztrátou 2:18 na vedoucího Radima Rypáčka za Sporticus 2. Mezi nimi ještě předávala Beáta Ryglová za Teslu Brno se ztrátou 1:59. Na druhém úseku spolu soupeřily sestry Kalinovy a za Teslu do lesa vyrazila Zuzana Kurečková. Lisa K. stáhla ztrátu na Ellu K. na polovinu, ale stále byl ve vedení Sporticus 2. Na třetí místo se na druhém úseku probojovala Berta Mrázková za Hradec Králové. Po třetím úseku se do vedení dostal Sporticus 1. Druhý tým předával se ztrátou dvou minut a na třetím místě se stále držel Hradec Králové. Od té chvíle jednička Sporticusu nabírala na náskoku a jejich finishman Šimon Novák dovezl štafetu do cíle deset minut před dvojkou. O třetím místě rozhodl až pátý úsek. Noemi La Carbonara za Teslu a Michaela Jedličková za Hradec předávaly štafetu v rámci deseti vteřin. Julie Veselá, hostující v Tesle, měla ale silnější finish než o šest let mladší Metoděj Wohanka, závodící za Hradec. Cílovou čáru Julie přejela o necelých sedm minut dříve.

Velice napínavé boje v elitě

V kategorii dospělých obhajovala titul Tesla Brno. Se silnou sestavou současných a bývalých reprezentantů v týmu se na startovní rošt postavil Martin Štěpánek. O přední pozice byli připraveni bojovat i členové družstva KOS Slavia Plzeň s Tomášem Kamarytem na prvním úseku, kteří loni vybojovali stříbrnou medaili.  Závodníci Jičína obhajující bronz postavili na startovní čáru Lukáše Tumu. Ani jeden z vyjmenovaných favoritů se z prvního úseku nevrátil na čele. Předávku málem nestihla Romana Škodová, kterou rychlost jejího manžela na prvním úseku lehce zaskočila. Jakub Škoda dorazil s třicetivteřinovým náskokem na Lukáše Tumu a minutou a půl na Tomáše Kamaryta. 

Na druhém úseku se pořadí razantně promíchalo. Romča za Slavii Liberec přejela odbočku v pravidelné síti cest a musela tak obkroužit celý blok navíc, čímž ztratila svůj náskok na Marušku Kamarytovou z Plzně. Na druhý úsek vyrazila také Anna Auermüllerová, které podzimní část sezony vyloženě sedla a pro svoje družstvo do toho hodlala dát všechno. Ztrátu 3 minuty a 20 vteřin Matyáše Ludvíka na prvním úseku proměnila ve ztrátu 57 vteřin na Marušku Kamarytovou, která na předávku dorazila první. Romča Kubínová předávala společně s Aničkou. 

Ani z třetího úseku se nikdo nevrátil na stejné pozici, jako odjel. Že je na čase převzít vedení se rozhodl Martin Tišnovský za Teslu Brno. Do lesa vyrážel z šestého místa se ztrátou 1:30. Na divácké kontrole už vedl. V patách mu byl Tomáš Polák, hostující ve Stadionu Nový Bor, následován Otakarem Tolochem, hostujícím v Jičíně. Na čtvrté úseky tak vyrážela Martina Štěpánková za Teslu Brno s náskokem asi minuty na Valerii Kamererovou za Stadion Nový Bor. Rozálie Kuchařová vyrážela na třetím místě o další necelé tři minuty později. „Martinku jsem viděla na těch rovinách, já byla na kontrole a její helma se leskla v dáli na druhé straně lesa. V cíli mi pak Jaryn bral mapu a řiká, že jsme první, že Tesla je disk,“ popsala Val, jak Stadion k vedení přišel. Třetí úsek brněnského družstva neměl v čipu všechny terčíky, kontrola ve vracečce mu zřejmě nepípla. Vojtěch Ludvík tak vyrazil do lesa už s vědomím, že Jakub Račanský před ním jede “jenom aby si zazávodil“. Vojtěch Stránský by potřeboval Needyho porazit o tři minuty na trati dlouhé v průměru půl hodiny, aby dovezl Jičínu zlato. Oba Vojtové ale jeli čistý závod a do cíle dorazili ve stejném pořadí jako vyjeli. Vojta Ludvík dovezl Stadionu Nový Bor zlato. Vojta Stránský za SC Jičín přejel cílovou čáru na druhém místě 3:18 za vítězi. O třetí místo bojovali Hradec s Libercem. Adéla Červená za Hradec a Adélka Bogarová za Liberec předávaly svým finishmanům v rozmezí dvaceti vteřin, takže to nakonec byl souboj mezi Lukášem Chmelařem a Františkem Bogarem. Ze začátku to vypadalo, že dojde na opravdu těsný finish, pak ale rozhodlo farstování. Zatímco na Lukáše zbyla nejkratší farsta osmé kontroly, Duk musel navštívit tu vzdálenější. Hradec si tak mohl dojít pro bronzové medaile jako třetí nejrychlejší tým a první nejrychlejší tým bez hostujících členů. 

Pro rekapitulaci: 

Elita

1. místo – TJ Stadion Nový Bor – Matyáš Ludvík, Anna Auermüllerová, Tomáš Polák, Valerie Kamererová, Vojtěch Ludvík
2. místo – SC Jičín – Lukáš Tuma, Markéta Drobníková, Otakar Toloch, Rozálie Kuchařová, Vojtěch Stránský
3. místo – MTBO Hradec Králové – Adam Černík, Lucie Nedomlelová, Zdeněk Šabatka, Adéla Červená, Lukáš Chmelař

M/W40: 

1. místo – Sporticus team – Miroslav Kalina, Markéta Kalinová, Petr Hvězdář, Iva Mědílková, Martin Štěňha
2. místo – USK Praha – Vojtěch Hora, Michaela Lacigová, Pavel Müller, Markéta Jirásková, Radek Laciga
3. místo – KOS TJ Tesla Brno – Jaroslav Rygl, Hana La Carbonara, Radek Polášek, Markéta Uhnavá, David Schwab

Dorostenci:

1. místo – Sporticus team – Vojtěch Bednařík, Lisa Kalinová, Vít Ouhrabka, Šárka Rypáčková, Šimon Novák
2. místo – Sporticus team – Radim Rypáček, Ella Kalinová, Jana Akrmanová, Bára Ouhrabková, Prokop Zýka
3. místo – KOS TJ Tesla Brno – Beáta Ryglová, Zuzana Kurečková, Matyáš Malý, Noemi La Carbonara, Julie Veselá

Fotografie od pořadatelů najdete zde.

Fotografie Aničky Auermullerové tady.

Při závěrečných pondělních týmech dělala záznam kabelová TV Slovácko. Odkaz bude na stránkách oddílu.