Vojtěch Ludvík: Na první individuální zlato z MS jsem si musel dlouho počkat
Vojto, skvělá sezóna, moc gratuluju k absolutnímu vítězství v SP – poprvé po řadě druhých míst, a k titulům na MS i ME. Jak jsi se sezonu spokojený a jak ji celkově hodnotíš?
Díky moc, musím říct, že sezona se opravdu povedla, i když prostor na zlepšení tam furt ještě je. To vítězství v celkovém pořadí SP bylo skvělou třešničkou na dortu, sám jsem byl překvapený, když jsem se podíval do historie, kolikrát jsem byl v celkovém pořadí SP v předchozích letech druhý (celkem čtyřikrát). Častokrát se přede mě dostal teamový kolega Kryštof Bogar, letos mi to ale sedlo víc než jemu.
Medaile sis odvezl jak z MS v Polsku, tak i z ME v Litvě a ze SP v Bulharsku. Které terény jsi ocenil nejvíc a proč?
Nejvíc jsem asi ocenil terény v Litvě a v Polsku, možná ty v Polsku o trochu víc, protože to byly rychlejší lesy s menším převýšením, což mi letos vyhovovalo. V Litvě to byl příjemný návrat do mých studentských let, kdy jsem ve Vilniusu, kde se jelo letos ME, jeden semestr studoval. Měl jsem celkem ponětí o tom, jak by terény mohly vypadat, ale stejně jsem značně chyboval. Škoda, že jsme letos neměli tolik času před šampionátem, abychom tam přijeli třeba o týden dřív a trochu se na ty místní terény aklimatizovali. To se nám podařilo před MS v Polsku, kdy jsme v sousedních terénech udělali soustředění asi měsíc před šampionátem a věřím, že to bylo značným přínosem.
Jakého vítězství v této sezóně si nejvíc ceníš?
Rozhodně si nejvíc cením toho hromaďáku z MS, protože měl všechno, i to štěstíčko. Bylo na něm krásně vidět, že v MTBO není nic jisté a že každý dokáže dělat chyby. A i taktika a nějaký pracování s rizikem letos hrálo roli, byl to extrémně zábavný závod, hlavně těch posledních 20 minut. Nakonec se po 80 minutách závodu se stalo, že jsme se na sběrce potkali 3 ve stejné vteřině a ještě k tomu každý z jiného směru. To bylo fakt neskutečný. Měl jsem na ten závod i kameru, takže jsme z toho udělali video na YouTube, ten dojezd jsem už viděl snad padesátkrát. Nevěděl jsem úplně, o kolikáté místo finišuju, ale podle lidí, co byli okolo, se dalo očekávat, že to minimálně o velkou bednu je.
Přes všechny Tvé úspěchy – je nějaký závod v sezoně, který považuješ za nepovedený?
No, pro mě každé z letošních kol SP mělo své nepovedené závody, ale absolutně nejméně se mi letos povedl middle na MS, tam jsem to silně nezvládal a i jízda lesem, která se mi obvykle vyplácela, mě na této trati strašně ztrestala. V Polsku se totiž může (narozdíl od ČR) jezdit lesem, což přidává do závodu víc náhody, než je běžné, protože průběžný les může být úplně čistý, nebo může mít na zemi klacky či spadané stromy. To mapový klíč pro MTBO nerozlišuje, ten řeší hlavně rychlost jízdy po cestách. Kromě tohoto jsem během toho závodu udělal i solidní počet velkých chyb. Všichni jsme se shodli na tom, že to byl mapově velmi obtížný závod, ale mohl jsem se alespoň nějakým těm chybám vyvarovat. Byl to pro mě nejhorší závod za posledních cca 5 let.
Jaká je Tvoje nejoblíbenější disciplína?
No, po letošním roce bych skoro řekl, že mass start, protože mě letos opravdu bavil, ale spíš to bude middle a sprint, protože je tam nejvíce proměnných a jsou to individuální závody, kdy je to hlavně o výkonu jednotlivce. Kromě samotných voleb člověk řeší i otáčení na kontrolách (plynulost), často jede technicky na hraně svých možností. Na těchto distancích hrají roli i detaily, kterými se dá případně zachránit i středně velká chyba. Taky se tady nejčastěji dostávám do flow, kdy všechno do sebe zapadá a člověk jede jako štika.
Na rozdíl od klasického orientačního běhu se při MTBO občas musí řešit i nějaké technické problémy. Potýkáš se s nimi v závodě často? A pokud ano, s čím nejčastěji?
Už jsem toho na trati zažil dost (smích). Kromě píchlého kola a přervaného řetězu taky ohnutý převodník, povolenou kazetu, zajíždějící sedlovku, urvaný ventilek (letošní novinka). Baví mě, kolik se toho dá opravit na trati, když má člověk nějaké nářadí a umí improvizovat. Letos jsem třeba urval ventilek, vyměnil jsem ho na trati (měl jsem náhradní s sebou) a podařilo se mi i pumpičkou nahodit bezdušák, takže jsem po závodě na kolo nemusel ani sáhnout. Ale asi nejzábavnější bylo, když se mi na MS ve štafetách při skvěle rozjetém závodě ohnul převodník. Nakonec se mi ho jakž takž podařilo po pár minutách kamenem celkem narovnat a s omezením převodů dojet do cíle a předat štafetu, která nakonec skončila na třetí příčce.
Jaké téma se mezi bajkery letos hodně řešilo a proč?
Letos bylo několik situací, kdy by se hodilo mít s sebou nějaké zařízení na zavolání pomoci. Čas od času prostě k takovým situacím dochází, ať už je to alergická reakce na hmyz nebo srážka s jiným závodníkem. Telefon s sebou do lesa vozit nesmíme, a proto jsme letos vedli debaty o tom, že by GPSky, které dostáváme od pořadatelů, mohly mít nějaké SOS tlačítko pro případy nouze.
Jaké máš plány do další sezony?
Jako každý rok velmi kvalitní přípravu na silničkách během cyklo kempů v Portugalsku a Španělsku, kam se chystáme na dva měsíce. Pak nějaká mapová soustředění, SP v Maďarsku, ME v Portugalsku a zakončit to ve Švédsku, kde bych se rád pár týdnů připravoval na vrchol sezony, kterým bude MS ve švédské Moře. Závěr sezony bych rád strávil i bez mapy na nějakých MTB maratonech, ale uvidíme, jak to dopadne. A nebo naopak s mapou na běhacích akcích.
Na jih Evropy jezdíte s partnerkou Valerií přes zimu celkem pravidelně a evidentně Ti to svědčí 😊 Chystáš se zařadit do přípravy něco nového, co by Tě ještě posunulo?
Rád bych někdy přidal i vysokohorské soustředění, aby člověk nabral krvinky, ale na to musí být čas a vzhledem k tomu, že je celá sezona dost posunutá dopředu, to asi nevyjde. Takže asi největší specialitou by mohl být – pokud vše dobře dopadne – až měsíc ve Švédsku, kde bych si zvykal na místní terény a styl mapování. A taky doufám, že se nám konečně podaří dostavět obytná dodávka, abychom tu příští zimu už celou mohli být na jihu.
Zařazuješ přes zimu i jiné sporty? Co Ty a běžky nebo klasický běh?
Já a běžky nic moc, nemám styl a po chvíli mě dost bolí lokty. Ale běhám rád. Vždycky to pro mě byla volba číslo jedna přes zimu, když jsem v Čechách. Je to časově efektivnější a dá se to snáze dělat i za tmy. Často to teda spojuju i s venčením psů. Když se snažím jít trochu rychleji, musím je prostě pustit a pak na ně počkat. Vůbec se jim nechce nic víc než klusat (smích).
Máš nějaké zkušenosti s klasickým orientačním během? A kdy a jak jsi začal jezdit MTBO?
Ano, z klasického orienťáku jsem vzešel, k MTBO jsem se dostal až cca ve 14 letech. O to víc jsem se do toho ale obul. Začalo to lokálnějším závodem, pak ČP a o tři roky později jsem už byl s juniorskou repre na svém prvním MS, ze kterého jsem si odvezl stříbrnou medaili na middlu. MTBO jsem dával čím dál víc a poznával s ním celou Evropu. Na první individuální zlato z MS jsem si ale musel počkat ještě dalších 7 let – to už bylo v elitní kategorii. A byla taky na middlu.
Jak bys popsal hlavní rozdíly mezi OB a MTBO?
Podle mě je největším rozdílem styl mapování. V OB se dá vždycky od kontroly vyběhnout na směr a domyslet konkrétní volbu později. To v MTBO nejde, tam člověk musí vědět, kudy chce jet, obzvláště pokud se nesmí fikat lesem. Navíc se často mapuje ještě o kontrolu dál, protože otáčet se u kontroly je ztráta času – obzvláště se SIAC AIR v režimu 1,5 m. V OB jsou výrazně těžší dohledávky, je ale mnohem snazší mapovat za běhu. Při MTBO hraje občas solidní roli technika jízdy na kole, hlavně z kopce, kde se dá dost ztratit. Rád se mimo sezonu podívám na OB závody oblastního charakteru a skoro při každém závodě narazím na místo, kterému úplně nerozumím tak jako mapař. To se mi v MTBO tak často nestává (smích).
Kromě sprintu máš mistrovské tituly ze všech disciplín. Máš na svém seznamu ještě něco, čeho bys rád dosáhl? Třeba zrovna ten sprint? Anebo se raději soustředíš na delší tratě?
Tyjo, dobrá otázka. Zlato ze sprintu by bylo určitě super. Delší tratě mi jdou, ale už mě občas nebaví být v lese tak dlouho, poslední dobou si užívám spíš ty kratší a živější distance. MTBO mě hodně baví, a tak asi největší cíl je to zvládnout dál dělat na vrcholové úrovni a cestovat s ním po Evropě (úsměv). No a až dostavíme dodávku, chceme využít volnosti, která se pojí se životem v autě, přejíždět mezi závody a připravovat se na ně s předstihem v dané lokalitě. Zároveň bych MTBO rád někam posunul – zlepšil ho. S Val máme profil O-Van na YouTube, kde se snažíme ten náš sport a životní styl trochu přiblížit a případně ukázat, jak se to dá dělat. Je to docela dost práce, ale ohlasy máme zatím pozitivní. Bavíme se o všem otevřeně a věřím, že to může pomoct závodníkům ke zlepšení. Každý si stejně nakonec musí najít tu svoji cestu. No a jinak doufám, že bude někdy MS v Austrálii, tam bych se fakt moc rád podíval (smích).
