Z MS a JMS 2025 si čeští bikeři odváží 14 medailí

Když se řekne Polsko, nabízí se představa rovného terénu s dlouhými písčitými cestami a borovicovým lesem. Alespoň tak to vypadá podél dálnic, když zemí projíždíte do atraktivních terénů v pobaltí. Jakmile ale míjíte Varšavu, míjíte také jedny z nejzajímavějších terénů pro MTBO, co se dají najít. To se potvrdilo na letošním mistrovství světa, které vysoce předčilo očekávání v mnoha ohledech. Pohodlně se usaďte, tohle ohlédnutí bude, vzhledem k tolika úspěchům, o něco delší čtení.

Protože Varšava je od nás za bukem a netřeba se moc vzpamatovávat z cestování, reprezentace se na místě sjela v předvečer modelu. Tréninkovou mapu část výpravy již znala ze čtyřdenních závodů pořádaných měsíc před MS, ale i tak to byl model hodnotný. Znovu se nakalibrovat na místní terén a způsob mapování nikdy není na škodu a velikost modelové mapy zajistila tolik kalibrace, kolik bylo komu po chuti.

Sprint – mezi traily a zákopy

Na druhý den bylo na čase se pustit do práce. Před reprezentanty byl třídenní závodní blok začínající sprintem. Na severozápadě města se nachází vojenská akademie, jejíž sportovní zázemí poskytlo útočiště pro cílovou arénu. Přilehlý les je totiž pro sprint jako stvořený. Území používané k vojenským cvičením v kombinaci s vybudovanou sítí zábavných a komplikovaných trailů nabízí nepřeberně možností k chybám… chyby z rychlosti v jednodušší části, chyby z nepozornosti ve spleti cest, chyby z překouknutí se v mapě, chyby z tlaku prvního závodu nebo i klasické chyby „kam že jsem to vlastně chtěl jet?” na konci technicky náročnějšího trailu… stačí si vybrat.  Zajímavůstkou v tomto závodě byla speciální mapová značka pro zákopy, které akademie využívá pro cvičení.

Pro český tým začal šampionát pohádkově. Kryštof Bogar se do cíle dostal ze všech nejrychleji v čase 22:55 se solidním náskokem 1:14 na druhého Miiku Nurmi z Finska. Svými slovy jel tak trochu vabank. Ikdyž se fikání lesem v kroutících se trailech nabízí, ne každý si na něj troufne. Obzvláště v hustém porostu jako byl tady. Kryštofovi se to rozhodně vyplatilo. „Čtvrtou kontrolu jsem trochu přejel a pak jsem udělal nějaký špatný volby, ale to nebylo důležitý. Závod bych zhodnotil jako povedený,” dodal Kryštof. 1:59 ztratil na vítěze Vojtěch Ludvík, což mu vydalo na obsazení sedmé příčky. „Z dvojky jsem to bral po louce a zapadl sem tam do aspoň metr hlubokýho zákopu.” Ukázalo se, že rýha byla asi 30 cm hluboká, na to, aby opustil stroj, to ale bohatě stačilo. Na následujících kontrolách drobně chyboval a v průběhu trati ho potkal ještě jeden pád z kola.

V ženách bylo naše barvy také vidět na podiu. Lucie Nedomlelová si dojela pro svůj první diplom z MS v elitě. Se ztrátou 39 vteřin na vítězku Rusku Saarelu (FIN) obsadila pátou příčku. „Dnešní trať mi sedla. Nedalo se jet moc rychle, bylo to hodně mapově náročný, tak to bylo ideální. Bylo to hlavně o tom rozhodnout se pro něco a pak to rychle zrealizovat, než o vymýšlení nějakejch super voleb. Věděla jsem, že jedu docela čistě, ale i tak jsem nečekala, že to bude velká bedna.”

Další zlato ze sprintu si vyjela Adéla Ryglová v juniorkách. „Pár chybek tam bylo, ale jelo se mi vlastně dobře. Hned v první odbočce jsem odbočila blbě, ale pak už jsem se zkoncentrovala. Na konci bylo zásadní, když jsem z mapy vyčetla průchod skrz plot. Ten byl ale zavřený, tak jsem se musela vracet. Ale jinak v podstatě bez chyby. Umístěním jsem byla překvapená, protože směrné časy byly kratší.” Ve výsledku Adéla zvítězila o pouhé tři vteřiny. Pátou příčku v juniorkách obsadila Sofie Stránská, která na Adélu ztratila 24 vteřin. Juniorky svedly na předních příčkách nejtěsnější souboje. Prvních 7 děvčat se vešlo do 45 vteřin ztráty. Za to v juniorech měl +48 hned stříbrný medailista. Nejlepším českým závodníkem byl Antonín Svoboda, který na vítěze ztratil 2:24 a obsadil 8. místo.

Middle – plavba v moři pěšinek

Mapová obtížnost závodu ve sprintu byla takovou malou rozcvičkou oproti tomu, co na závodníky čekalo na middlu. Neobvykle velký prostor karantény o rozloze necelých 3 km čtverečních nabízel tréninkovou mapku, která zvěstovala, o čem tenhle závod bude. Množství cest v lese se zdvojnásobilo a jejich viditelnost klesla o polovinu. Neztratit se hraničilo s nemožností. Než se však v závodě najelo do záplavy pěšin, dostali závodníci šanci se trochu projet v mapově jednodušší části. V té obtížnější už to o rychlé jízdě vážně nebylo.

„Já bych dneska měla vyhrát. Titul z middlu je poslední, co mi chybí,” prohlásila Martina v karanténě. Protože startovala mezi posledními, v cíli už na potvrzení své tužby nemusela čekat moc dlouho. „Když se zpětně kouknu na tu mapu, tak nechápu, že jsem to vůbec objela,” hodnotila Martina mapovou obtížnost v cíli. Vstup do závodu nebyl úplně ideální, hned na jedničku udělala drobnou chybku a svůj závod tak začínala na 30. pozici. „Pak jsem se do toho dostala a když se najelo do té zamotané části, tak jsem sjela Rusku Saarelu (FIN) a Nikoline Splittorff (DEN), které startovaly 2 a 4 min předemnou. Všechny tři jsme pak bloudily na stejnou kontrolu (K18), ale holky jí našly o něco dřív než já. Rusku jsem pak ještě sjela. Na to, že by to mohlo klapnout, jsem si v lese moc nevěřila.” Od dvanácté kontroly už Martina i přes dvouminutovou chybu na K18 vedla až do cíle. Druhé Gabrielle Gustafsson (SWE) celkem ujela o 1:52.

Osudným se middle stal dominanci českých mužů posledních let. V tomto závodě nikdo z našich nevyhrál. První dvě příčky obsadili tři finští závodníci s Andre Hagou v čele. Další dva měli totožnou ztrátu na vítěze 58 vteřin. Nejlepšími českými muži byli Jan Hašek a Kryštof Bogar na 6. a 7. místě se ztrátami 1:18 a 1:22. TOP10 uzavíral Vojtěch Stránský se ztrátou 2:38. „Bylo to zábavný, těžký, ale zárověň když člověk volil dobrý volby, tak to bylo celkem jednoduchý. Věděl jsem, že jsem nedělal chyby, jen malý zaváhání maximálně třeba na 20 vteřin,” zhodnotil závod Jan Hašek.

Že vítězství ve sprintu nebyla náhoda, potvrdila Adéla Ryglová, která je, nutno dodat, věkem stále dorostenka. „Na jedničku jsem zase udělala chybu hned v první zatáčce jako včera. Jinak jsem pak jela hezky pomaličku a čistě.” Chybu dohnala mrknutím oka a závod vedla od třetí kontroly až do cíle. „V lese jsem se cítila dobře, ale překvapilo mě, že jsem vyhrála s takovým náskokem. V cíli byla velká úleva, že mám všechny kontroly, ale protože jsem startovala na začátku, tak jsem si na výsledek musela počkat.” Náskok 3:20 je opravdu impozantní časovou rezervou. Krásné výsledky si v těžkém terénu vyjely i Markéta Fišerová s Terezou Kadlecovou na 8. a 9. pozici.

Ani Jakub Račanský čistý závod nejel, i tak mu jeho výkon vynesl bronzovou medaili. Na vítěze Emila Koskinena (FIN) ztratil 3:22. „Začátek nic moc, prostředek hodně nic moc a konec celkem dobrý,” popsal průběh Jakub. Závod odstartoval originální, ale nevýhodnou volbou na jedničku, kterou se dostal až na 35. pozici. Ze zadních příček se mu začalo dařit pomalu dostávat až po páté kontrole. „Už jsem si říkal, že z toho dneska nic nebude, a díky tomu to pak asi v té mapově náročné části šlo docela dobře. Častokrát jsem se ocitl v širém lese a jel jsem jen tak na směr, tam jsem dost ztratil. Výsledkem jsem hodně překvapený,” zhodnotil Jakub. Na bronzovou pozici se precizním mapovým výkonem v závěru závodu dostal až tři kontroly před cílem. TOP10 výsledek si vyjel i Tomáš Zrník, který první desítku uzavírá se ztrátou 6:23.

Mass Start – závod končí až v cíli

Třetí závodní den se dostalo na fyzicky náročnější část programu. S mass startem šampionát opustil komplikované spleti pěšin a přesunul se na delší, širší, písčitější, ale stále mapově velmi zajímavou síť cest. Obtížnost závodu zvýšilo také počasí, letní teploty dosáhly svého týdenního vrcholu 32°C. Všechny kategorie začaly dostihovým závodem na první uzlovou kontrolu. Úvodní postup měřící téměř tři kilometry vzdušnou čarou balík závodníků celkem spolehlivě seřadil podle fyzické výkonnosti. Z uzlovky se pak závodníci rozprchli do trojkřídlého motýlka, jehož nejdelší okruh obsahoval dalšího motýlka. Po absolvování všech okruhů následovalo několik společných kontrol zpět do arény. Během nich stoupalo napětí, úsilí i rychlost závodníků a o pozice se bojovalo až do posledních centimetrů trati. 

Nejnapínavější dojezd čelní skupiny se odehrál v pánské elitě. Vláček na čele závodu měl hned devět cestujících, kteří do cíle dojeli ve 28 vteřinách. Nadějně to po několik posledních kontrol vypadalo pro domácího Bartosze Niebielskeho, který měl společně s Tomi Nykanenem (FIN) drobný náskok na zbytek skupiny, kterou vedl Vojtěch Ludvík s Andreasem Waldmannem (AUT). Dvě kontroly před cílem začal finální eliminační souboj. Andreas přišel o čelní pozici ve druhé skupině dvě kontroly před cílem, kde zapadl do hlubokého písku, musel z kola seskočit a dostat se na pevný břeh. Tím ho několik jezdců předjelo. Bartoszovi s Tomim zase začalo téct do bot, když prováhali přejezd lesem ke sběrce. Dostali se do hustšího lesa, kde ztráceli vteřiny hledáním místa, kde by se dalo alespoň přeběhnout, když už ne přejet na spodnější cestu. To nahrálo Vojtovi Ludvíkovi, který se hlubokému písku zvládl vyhnout a přejížděčku na správnou cestu chytl včas. Protože první dva muži měli drobný náskok, na sběrné kontrole se objevili všichni tři ze třech různých stran v jendu chvíli. Vojta měl nejlepší nájezdní rychlost, a tak od sběrky vyrazil do boje jako první. Zátáčka vpravo, vlevo a pak sprint na 160 m s dvěma odhodlanými cyklisty v zádech. K nadšení všech přihlížejících Čechů tento dojezd Vojta zvládl o 2 vteřiny rychleji než Tomi a 3 vteřiny rychleji než Bartek. Nejrychlejší muži na trati strávili hodinu a 21 minut. „Závod se mi líbil. Dělal jsem překvapivě docela dost chyb, ale očividně je tam dělalo hodně lidí. Některé volby jsem nevolil dobře a ztrácel tím třeba 40 vteřin. Na závěr jsme se tam s klukama sjeli a v závěrečné části se přeskakovali jako žabky. Dopadlo to dobře no,” popsal v cíli Vojta.

Do poloviny tratě se dařilo dobře i Kryštofovi Bogarovi s Jiřím Hradilem, svůj závod ale přerušili ve chvíli, kdy viděli závodnici z Francie, která nezvládala vysoké teploty. Společně s dalšími závodníky za pomoc obdrželi uznání na večerním vyhlášení.

Další povedený závod si připsala na účet i Lucie Nedomlelová v ženské elitě. Zopakovala své umístění ze sprintu a dojela si pro páté místo. „Výsledek je to nad očekávání. Většinu závodu jsem jela sama, takže jsem vůbec netušila, jak na tom jsem. Na poslední uzlovce jsem se sjela s Camillou Soegard (DEN) a Gabriellou Gustafsson (SWE), které nakonec dojely na druhém a třetím místě. Pak jsem ještě udělala chybu na 28. kontrole. Jela jsem s holkama v kontaktu, ale chtěla jsem být chytřejší… tím jsem ztratila dvě místa. To samozřejmě trošku zamrzí, ale celkově jsem mega spokojená,” popsala svůj závod Lucka. Velkou bednu uzavřela Martina Tichovská. „Na jedničku jsem si nestihla vůbec nic namapovat. Věděla jsem, že jedeme všechny na stejnou kontrolu, tak jsem se jen chtěla udržet na čele skupiny. Jelo se strašně ostrý tempo, což mi vzalo trochu sil. Naštěstí jsem mohla na první uzlovce vystoupit a trošku si vydechnout. Ale stejně to na mě trochu zanechalo následky, protože jsem tam pak vyrobila pár takových zaváhání. Asi tak tři chyby na minutu až minutu a půl v celém závodě. V závěru závodu jsem nezvolila ideálně delší postup, kde mě ještě předjela Ruska Saarela (FIN).” Vítězkou závodu se stala Nikoline Splittorff (DEN), která do cíle dojela s komfortním náskokem 3:21 na její týmovou kolegyni Camillu Soegard na druhém místě.

Pro třetí medaili do sbírky si na vyhlášení došla Adéla Ryglová v kategorii juniorek. Tentokrát měla stříbrnou barvu. „Dnešek se mi líbil. Do jedničky jsem byla brutálně zmatená. Na dlouhém postupu na společnou jedničku mi dalo hodně práce se při jízdě v balíku na mapě najít. Z jedničky až do jedenáctky jsem pak jela sama, až jsem si myslela, že mi natiskli špatnou mapu. Pak jsem naštěstí natrefila na Švýcarku, tak jsme to spolu dojely. Ale myslela jsem si, že jsem celou dobu úplně vzadu a že alespoň předjedu tu Švýcarku, když už nic. Před šampionátem jsem doufala alespoň v jednu medaili, takže jsem nesmírně spokojená.” Na vítězku Aino Kankaanpaa (FIN) Adéle chybělo 2:57, Švýcarku Malin Laru Roehl předjela o 3 vteřiny.

V juniorech Jakub Račanský potvrdil, že patří mezi nejlepší závodníky, a opět si došel pro bronzovou medaili. 13 vteřin mu scházelo na vítěze Augustina Leclera z Francie a 3 vteřiny na druhého Akseli Pesu z Finska. „Od začátku jsem jel defenzivněji a jak jsem přestal vidět lidi kolem sebe, tak jsem do toho šlápl a šlo to skvěle. Pár chybek a zaváhání tam bylo, ale nic velkýho. Závod jsem se snažil objet na jistotu, cítil jsem se dobře a na poslední uzlovce jsem začal tušit, že budu někde vepředu. Na konci mě trochu mrzela zbytečná chyba, kdy jsem místo pokračování rovně z předsběrky do cíle vjel zpátky do lesa. Chybu jsem si uvědomil až v půlce fikání. Než jsem se otočil, už jsem tam viděl projet Augustina s Akselim.” Závod se vydařil i Tomášovi Zrníkovi, který dojel na 6. pozici. „Závod jsem si velice užil. Pár menších chybek jsem udělal, ale užíval jsem si to celou dobu. Jakmile jsme podjeli dálnici nazpět, tak se začalo zvyšovat tempo a v balíku asi deseti lidí v závěru nastalo spoustu zvratů. I díky chybám ostatních a pádům v hlubokém písku jsem to dofinishoval na šesté místo.”

Long – hlavně stihnout svůj vlak

Po horkém dni volna se o několik málo stupňů ochladilo akorát včas na nejdelší z disciplín. Long se odehrál částečně v prostoru middlu a mass startu, ale kombinoval části terénu, které závodníci předchozí dny moc neprojezdili. Za to tentokrát je projezdili sem tam. Dlouhé postupy v některých kategoriích nabízely stále stejná řešení, a tak někteří ze závodníků přijížděli do cíle se slovy, že po tý jedný zatracený cestě jeli čtyřikrát tam a zpátky. Z tohoto pohledu se zdála být nejlépe postavená trať mužské elity.

Už tak pěkný závod byl ještě hezčí pro české družstvo. Svou dlouhodobou longovou formu na něm potvrdil Vojtěch Ludvík, když do cíle dorazil v čase 1:48:51, o tři minuty rychleji, než druhý Kryštof Bogar. Že na domácí šampionát poctivě natrénoval, potvrdil i Bartosz Niebielski na třetím místě, 46 vteřin za Kryštofem. „Dnešní závod byl super. Volba dlouhých postupů nebyla vůbec jednoduchá, člověk na nich vůbec nemohl vypnout hlavu, protože musel pořád mapovat. Takže šlo o to celej závod nevyjít z koncentrace. V lese mi to docela jelo a sbíral jsem jednoho závodníka za druhým. Na závěr jsem dojel Chláďu, který se se mnou udržel nejdýl,” popisoval svůj závod vítěz. Komplexnost závodu potvrdil Kryštof. „Bylo to náročný, muselo se pořád mapovat a pořád drtit roviny. Jednou jsem netrefil odbočku a musel jsem asi 300m jet po lese, ale vlastně to asi ani o ničem nerozhodlo, Needa jel fenomenálně. Moje taktika byla jet plynule a dojet až do cíle. Ono to zní blbě, ale když člověk udělá chybu po hodině a půl a ztratí motivaci, tak stejně musí dojet.” Pořadí tentokrát ovlivňovala i startovací vyjímka. Do závodu totiž závodníci vyráželi po dvou minutách místo tří, a tak se v lese tvořily vláčky závodníků častěji než obvykle. „Fyzicky jsem se po tom dni volna cítil dobře. Ze začátku jsem se nemohl vůbec koncentrovat a dělal jsem chyby z nepozornosti. Pak mě dojel Kryštof,” přidal Vojtěch Stránský, který v početném vláčku s Kryštofem jako strojvedoucím závod dokončil. Se ztrátou 7:20 obsadil 5. místo. Čtvrtým českým mužem na velké bedně byl Jan Hašek, ten byl v cíli o 12 vteřin pomaleji než Vojta S. a obsadil 6. místo. „Už na občerstvovačce jsem jel s Francouzem. Při rychlém průjezdu jsem si nezvládnul vzít bidon, aby mi Frantík neujel, a tak jsem jel druhou půlu závodu bez vody. Ale když jsem se ho zeptal, tak mi dal třikrát napít. Už před závodem jsme se bavili, že pojedeme spolu, když ho dojedu, což se mi povedlo na desítce.”

V ženském závodě z Češek nejlépe dojela Rozálie Kuchařová. Na vítězku Rusku Saarelu, která v lese strávila 1 hodinu a 33 minut, ztratila 6:48 a obsadila 11. pozici. „Udělala jsem chybu na sedmičku, tam jsem pak viděla Constance, Ursinu a Nicoline, tak jsem se jich chytla. Pak už jsem se snažila nevymejšlet originální volby, ale držet se s nima,” potvrdila častou tvorbu vláčků Róza.

Svůj první titul mistra světa si na longu vyjel Jakub Račanský. V čase 1:39:57 si s fantastickým náskokem 4:12 dojel pro zlato před Emilem Koskinenem z Finska. „Nohy držely, trať jsme měli trošku horší než chlapi. Čtyřikrát jsme tam jeli po úplně stejné cestě na dlouhých postupech. Musim ale říct, že to mi zrovna sedělo. Nohy byly to, co dneska rozhodovalo. Vyřešit tu dlouhou volbu poprvé bylo složitý, pak už bylo nejjednodušší jezdit nazpaměť,” popsal o něco slabší stavbu trati Jakub. TOP10 si s 8. místem vyjel v juniorech Tomáš Zrník, na Jakuba ztratil 8:25.

I juniorky zajely TOP10 výsledky. Nejlépe se umístila Sofie Stránská na 7. pozici se ztrátou 7:46. „Dnešní závod mi utíkal, do sedmé kontroly jsem jela čistě, pak jsem se v chybě potkala s Áďou, která mě z ní naštěstí vytáhla. Zbytek závodu jsme jely víceméně spolu, ale dělala jsem spoustu zbytečných chybek.” O 22 vteřin pomalejší byla v závodě Tereza Kadlecová, která se ve výsledkové listině zařadila hned za Sofii. TOP10 uzavřela Adéla Ryglová se ztrátou 11:14 na vítězku.

Štafety – zlatá tečka

Z programu zbýval jen jeden závod, ten nejnapínavější. Se štafetami se aréna naposledy přesunula severně od dosavadního prostoru, k vojenskému hipodromu. Bulletin zdůrazňoval písčité cesty rozbité koňskými kopyty a hustou síť velmi rychlých pěšin v severní části prostoru. Na úvod opět proběhl dostihový závod na mapový start, tentokrát, vzhledem k prostředí, téměř doslova. Ale ačkoli vyhrát 700 m dlouhý úsek na mapáč po závodišti je pěkné, ještě to není vyhraná štafeta, žeano.

V úvodní části tratí závodníci absolvovali několik kontrol v terénu podobném těm dosavadním, než se přesunuli do severní části za dunou. Tam byl naprosto placatý terén s užšími, ale nesrovnatelně rychlejšími cestami, kde za to čelo závodu pořádně vzalo. Kdo tempo neustál, vjel do chyby, aniž si všiml jak. Touhle částí terénu tratě projely tam a zpět a přes písečnou dunu zase zpátky na závodiště na diváckou kontrolu. Pytlík byl pro všechny stejný, což samozřejmě závodníci nevěděli. Vedl po otevřené louce a lesem, kde se technicky zdatnějším závodníkům vyplatilo nastavit azimut a drtit to lesem přímo.

Složení štafet:

ME
CZE1: Hašek, Ludvík, Bogar
CZE2: Stránský, Škoda, Hradil

WE
CZE1: Kamererová, Nedomlelová, Tichovská
CZE2: Kuchařová, Mulíčková, Kamarytová

M20
CZE1: Zrník, Tuma, Račanský
CZE2: Svoboda, Toloch, Polák

W20
CZE1: Kadlecová, Stránská, Ryglová A.
CZE2: Fišerová, Rypáčková, Ryglová B.

Ve všech kategoriích to byl závod napínavý až do konce. Jak Jan Hašek, tak Valerie Kamererová předávali elitní štafety CZE1 z prvního úseku na 6. pozici. Druhé úseky tudíž měly na práci hodně přeskakování. Vojtěch Ludvík dokázal ze zráty +4:11 za svůj úsek štafetu vytáhnout na 3. příčku a ztrátu 1:56 za prvními Finy. Lucie Nedomlelová vyrážela se ztrátou necelých dvou minut na první Finky, na předávku třetímu úseku dojela jako druhá se ztrátou 1:05 na v tu dobu vedoucí Dánky. Kryštof Bogar na třetím úseku mužské štafety závěr závodu dokázal zdramatizovat. Na divácké kontrole projížděl 9 vteřin před finskou štafetou. V závěrečném pytlíku pak proběhl dramatický souboj, kdy na Kryštofovi bylo udolat Fina na poslední rovině od předsběrky do cíle. Oba finishmani měli na závěrečné rovince co ukázat, ale Kryštof byl, pro naši radost, o vteřinu rychlejší. „Nakonec jsem si krásně zazávodil,” ohodnotil svůj napínavý úsek Kryštof. V ženské štafetě Martina dojela třetí úsek Dánek hned na druhé kontrole, kde vzala odvážný postup lesem, zatímco Dánka objížděla po cestě. „Věděla jsem, že za náma je velká mezera, takže můžu trochu zariskovat. Když jsem jí dojela, tak jsem si byla jistá, že mám psychickou převahu,” konstatovala po závodě. Na zbytku trati jí dokázala ujet o 1:23 a vybojovala tak závěrečné zlato.

Juniorkám se nepovedl první úsek. Tereza Kadlecová chybovala po divácké kontrole a předávala na 7. místě s poměrně velkou ztrátou 6:57 na první Finky. Sofie Stránská na druhém úseku pozici udržela. Další práce tak zbyla na Adélu Ryglovou. Ta začala místa stahovat jak korálky ze šňůrky a na divácké kontrole už projížděla na 3. místě. „V závěru jsem před sebou viděla jenom Litevku. V pytlíku ty cesty nebyly moc vidět, tak jsem jezdila všechno azimutem a když jsem přijížděla do cíle, viděla jsem, jak hrozně fandí Francouzi. Tak jsem se ohlédla a francouzská štafeta byla za mnou. Někde jsem je prostě objela.” Cílem, k úžasu nejen zbytku své štafety, projela na stříbrné pozici 1:36 za prvním Finskem.

Klučičí juniorská jednička na prvním úseku čelila technickým problémům. Tomáš Zrník měl defekt, který dokázal opravit, ale do cíle dorazil s velikou ztrátou přes půl hodiny. Nastal tedy čas, kdy musela zabrat česká dvojka. Antonín Svoboda z prvního úseku přijel na sedmé pozici se ztrátou 7:48. Eduard Toloch na druhém úseku pozici udržel, ale něco málo ke ztrátě přidal (+10:57). Tomáš Polák pak dokázal juniorskou CZE2 vytáhnout na pódiovou pátou příčku, třináct minut za zlatou Francií.

Ohlédnutí šéftrenéra Jiřího Vraného

Hodnotit účast na MS je v posledních letech velmi příjemná činnost. Samé superlativy. Ale to se neomrzí. Jsem rád, že tradiční opory se stále drží na špičce, že Kryštof získal další dvě zlaté a je nyní historicky nejúspěšnějším závodníkem MTBO na MS. Že Martina získala titul z middlu, který jí ještě chyběl. Že Vojta přidal další tři zlaté, což z něj dělá nejúspěšnějšího závodníka naší výpravy letos.

Když teda mluvíme o dospělých, protože medailová sbírka Adély a Jakuba v juniorech je také úctyhodná a mám z nich radost. No a zlatý double z dospělých štafet? To tu na MS ještě nebylo. Právě zlato štafety žen je pro mě asi největší a nejpříjemnější překvapení z letošního MS.

Závody se mi líbily i po organizační stránce. Byl to tak trochu návrat ke kořenům, nebo spíš k tomu o čem podle mě mají závody v MTBO být. Krásné terény, výborné mapy, zajímavé tratě. Že měli pořadatelé trochu volnější přístup k věcem kolem, že třeba nefungovaly GPS přenosy během závodu mi vlastně nevadilo. Protože o tom to podle mě až tolik není.

Odkazy k prohlédnutí:
IOF Live pro výsledky, mezičasy a GPS záznamy
YouTube IOF pro záznam živého vysílání
Facebook pořadatelů pro hromady krásných fotek

úvodní foto: MoonLine Media