Ze zákulisí juniorského mistrovství světa 2025

35. juniorské mistrovství světa v orientačním běhu hostila v termínu 27. 6. – 4. 7. severní Itálie. Pořadatelství se ujmula po 16 letech, kdy se běželo ve východní části Trentina, takže nedaleko od Baselgy di Piné, centra letošního šampionátu.

Obecné informace, výsledky s mezičasy, mapy s tratěmi a postupy jsou všeobecně známé, a proto se pokusím přiblížit něco málo ze zákulisí této vrcholné akce, ke které rok co rok směřuje úsilí těch nejlepších juniorů a starších dorostenců.

Vzhledem k tomu, že se v posledních letech koná JMS na konci školního roku, vyrážíme na akci raději o den dříve, než tomu bývalo kdysi, a to kvůli husté dopravě napříč Evropou. Máme tak na místě dopředu 2 dny, kdy se můžeme pohodlně nachystat na samotné závody. Ty byly vyplněny modelovými tréninky, nejprve ve čtvrtek na klasiku a v pátek dopoledne na sprint. Oba terény už jsme dobře znali z předchozích soustředění, a tak jsme se hlavně rozběhali a zjistili, jak je zpracovaná aktuální mapa. V podstatě se pro nás nevyskytnul žádný problém. Jen vegetace byla ve skutečnosti o stupeň hustší, a to hlavně z důvodu deštivého počasí v období těsně před JMS. V pátek odpoledne se pak všechny výpravy seřadily u jezera Serraia a vyrazili jsme společným asi 600 metrů dlouhým pochodem na náměstí v centru Baselgy di Piné, kde bylo JMS slavnostně zahájeno.

Závodní program šampionátu byl stejný jako loni, takže jsme zahájili v sobotu 28. 6. v 15:30 hod. sprintovými štafetami. Ráno jsme si dali už tradiční týmové BBA a po dřívějším obědě jsme se vydali do Levico Terme, kde tento závod proběhl. Zrovna na sprintové závody, které se oba konaly v nižší nadmořské výšce než lesní disciplíny, byly hlášeny dost vysoké teploty šplhající k 36°C, takže pro závodníky nic příjemného. Tratě v Levicu byly rychlé a určitě nižší technické náročnosti, než daný prostor nabízel. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že do prostoru v jednu chvíli vystartuje kolem 75 štafet a bezpečnost je zde na prvním místě tzn. že tratě by měly plynout v dopředném směru bez zbytečných vraceček a nabídnout možnost závodníkům se více rozptýlit do stran, čemuž pomohl začátek a cíl se závěrečným pytlíkem v parku. Přesto se pár voleb postupů objevilo a v kombinaci s vedrem zamotaly některým závodníkům hlavu. Naštěstí ne těm našim, kteří se od počátku usadili na čele závodu a neohroženě mířili za jednou z medailí, a to nejen áčková štafeta, ale i ta béčková, pro kterou tedy byli většími soupeři čeští závodníci z A štafety než ti ostatní. Pěkně bojovala i céčková štafeta, která byla složená pouze z dorosteneckých závodníků.

mistrovská štafeta: H. Vítková, D. Bolehovský, T. Urbánek, L. Dittrichová

Adam Zřídkaveselý vytáhl „béčkovou“ štafetu (V. Škáchová, T. Kučera, A. Zřídkaveselý, K. Štěpová) na 5. místo.

Naproti tomu individuální sprint už byl o něčem jiném a dopředu bylo jasné, že velkou šanci prosadit se nebudou mít jen kovaní sprinteři, ale i další technicky vybavení závodníci. Protože kromě plynulosti, bylo třeba zvládnout realizaci postupů v jednotvárné zástavbě ve stylu pravá-levá a také další rušivé prvky typu průběh arénou nebo mapotočka. Závod se odehrával v malebném městečku Cembra rozprostírajícím se nad strmými svahy a vinicemi. Vzhledem k omezenosti prostoru, tj. pod vesnicí svah, nad vesnicí svah, příjezd možný pouze po jedné silnici ze severovýchodu, se nám povedlo odhadnout možnosti tratí a závodníci věděli do čeho jdou.

Dan Bolehovský vybojoval první sprintovou medaili pro české juniory po 12 letech.

Lucka Dittrichová tímto závodem zkompletovala svoji sbírku medailí z JMS ze všech disciplín.

Posledním závodem před volným dnem byla klasická trať. Ta měla karanténu ve vesnici Civezzano ve sportovní hale a v parčíku vedle ní. Vesnice se nacházela pouze v 500 metrech, a tak i zde teplota v průběhu dne vystoupala přes 30 stupňů. Naštěstí samotný závod se běžel v rozsáhlém lesním prostoru planiny Gac, ve smíšeném a listnatém lese, který dobře chladil. Ačkoliv byla dopředu k dispozici téměř celá mapa, tak jsme byli hodně zvědavi, jak se pořadatelé postaví ke stavbě tratí a jakou část vůbec využijí. Ve značné části prostoru bylo hodně jam a prohlubní po důlní činnosti, které se nám nezdály vhodné k umístění kontrol, protože na trénincích jsme viděli, že jejich zmapování je místy náhodné. Naopak ve střední části prostoru se nacházel terén až skandinávského charakteru, o kterém jsme byli přesvědčeni, že pořadatelé využijí, ale nestalo se tak a na závodní mapě se vůbec neobjevil :-). Někteří hodnotili trať spíše jako jednodušší s častým využitím cest. Na druhou stranu odpovídala nárokům na tuto disciplínu a s několika techničtějšími pasážemi, kde bylo více kontrol a kratší postupy, se na ní dělaly chyby.

Dan Bolehovský korunoval svojí čtvrtou účast na JMS titulem mistra světa v té nejnáročnější disciplíně.

Už za druhou obhajobou se vydala na trať Lucka Dittrichová. Po dvou medailích ze sprintu, ale udělala tentokrát na trati větší chybu, a to jí odsunulo z medailových pozic. Nejlepší českou závodnicí tak byla na výborném 5. místě Viki Škáchová.

Volný den bývá všemi očekávaný. Závodníci (i trenéři) si mohou odpočinout od brzkého vstávání a na „minuty“ naplánovaného programu. Hlavním bodem dne byl pouze model na krátkou a štafety, který jsme navíc měli opravdu za domem. Část terénu byla moc pěkná se skalkami a borůvčím a části vévodily bažinky, vysoká tráva a nepříjemný podrost, který byl pak avizován i pro závěrečnou pasáž závodního prostoru pro obě disciplíny.

Ve středu jsme tedy opět vyrazili do akce. Karanténa, která poskytovala dostatek stínu, byla tentokrát jen pět minut od našeho ubytování. Na první pohled i tratě krátké trati by mohly být hodnoceny jako jednodušší. Jednak byl prostor protkaný hustou sítí cest a pěšin a také stavba byla značně ovlivněna biotopem, který se nacházel uprostřed prostoru. Na druhou stranu třeba jenom postup 8-9 u juniorů, který se na první pohled jeví jako jednoznačný, absolvovali jen naši závodníci několika způsoby. Problémy pak činily dohledávky srázů v prudkých svazích nebo v závěrečné bažinaté pasáži a náročnost obecně zvyšoval běh v hustém zavřeném lese.

Viki Škáchová si oproti loňskému roku polepšila a vybojovala titul juniorské mistryně světa. Lucka přišla o lepší umístění těsně před cílem, ale přesto vybojovala skvělý bronz. JMS se zúčastnila celkem 3x a na svém kontě má devět medailí.

Závěrečný den šampionátu patřil tradičně štafetám ve stejné aréně jako předešlá krátká trať. Kdyby nám někdo ráno řekl, co všechno zažijeme, tak neuvěříme. Letos se pořadatelům podařilo vymyslet arénu tak, že i my v karanténě jsme měli přehled o dění v závodě. Měli jsme vymezený prostor těsně po diváckém úseku, kde jsme mohli sledovat průběh závodníků, bylo částečně vidět na doběh i slyšet komentátora, který navíc komentoval tak, že ani náznakem nepřiblížil závodníkům, jak to v lese vypadá. V devět hodin se postavili na start nejprve štafety juniorů. Naše dva týmy nebylo vůbec jednoduché složit díky vyrovnanosti našich závodníků a dopředu jsme tušili, že obě štafety mohou běžet velmi podobně. Takovouto komfortní situaci jsme zažili snad poprvé. Áčková štafeta byla postavena na finiši Daníka Bolehovského a k němu jsme doplnili dva závodníky, u kterých jsme předpokládali, že jsou stabilní a unesou tlak první štafety. Naopak béčková štafeta byla přece jen trochu ušetřena již zmíněnému tlaku áčka a předpokládali jsme, že by tato situace mohla vyhovovat Adamu Zřídkaveselému, který je kvalitním rozbíhačem a tuto teorii následně potvrdil. Zároveň byla v této štafetě svěřena úloha finišmana Tomovi Kučerovi, který je velký srdcař, jeho výkony na JMS měly stoupající tendenci a na trati obvykle nechá vše. Složení holčičích štafet bylo jednoznačnější. Už loni běžela 2. úsek Viki Škáchová a 3. Lucka Dittrichová, a tak k nim zbývalo doplnit vhodnou rozbíhačku a na tuto pozici se v průběhu sezóny vykrystalizovala Háňa Vítková. I u druhé štafety nebylo moc o čem taktizovat, protože Viky Vyziblová ukázala jak na závěrečné přípravě, tak i na sprintovkách, že umí běhat v kontaktu, a i v lesních štafetách se jí to povedlo. Když pak na startu svého úseku Bára Strýčková slyšela, že naše áčko je bohužel diskvalifikováno, tak ze sebe vydala jednoznačně svůj nejlepší výkon celého mistrovství, předala pak Kačce Štěpové na 5. místě a ta zase jednou dostala šanci ukázat, jak skvělou finišmenkou je.

První medaile z JMS pro mladé závodníky P. Tomáška a E. Heczka, 4. medaile z tohoto JMS pro D. Bolehovského a jeho celkově 7. ze všech JMS.

Druhá štafeta juniorek (V. Vyziblová, B. Strýčková, K. Štěpová) potvrdila, že závod končí až v cíli a že se má bojovat až do konce.

Heroický výkon A. Zřídkaveselého, T. Urbánka a T. Kučery na medaili těsně nestačil.

Bohužel závod dívčích štafet sebou přinesl i dvě nestandardní situace, které se týkaly našeho týmu a které jsme museli už v tak dost vypjaté situaci řešit. První byla diskvalifikace našeho prvního úseku, kterému chyběla 6. kontrola. Jako trenéři v karanténě jsme neměli žádné bližší informace ohledně této situace, ale pak za námi přišel ředitel závodu společně s Kubou Šromem (trenérem mimo karanténu) a potvrdili, že situace je jednoznačná. Ani v jednom čipu není kontrola oražena a ani není žádný kamerový záznam, který by potvrdil Hánino proběhnutí kontrolou. Následně nás ředitel závodu požádal (nařídit nám to nemohl, pravidla to nevymezují), jestli bychom nemohli stáhnout Lucku ze závodu, aby z prvního místa neovlivnila průběh závodu, obzvlášť když se začalo ukazovat, že se na čelní pozice (velká bedna) pomalu dostává i naše béčko. Po domluvě s Luckou jsme tedy této žádosti vyhověli a Lucka pak následně za tento počin byla odměněna pořadateli cenou Fair play.

Druhá situace zaměstnala pořadatele až po doběhnutí štafet juniorek, kdy finští trenéři s podporou Maďarska, Francie a nás dali protest proti nesportovnímu chování týmu Švédska. Už všeobecně známá, a hlavně na kamerách zaznamenaná je situace, kdy finišmenka švédské štafety neorazila diváckou kontrolu a následně byla na konci povinného úseku fyzicky zastavena někým přímo ze švédského týmu a vrácena k oražení divácké kontroly. Tato situace nastala navíc poté, co během posledního úseku juniorů byl zřejmě švédským fanouškem vrácen na trať švédský finišmen, který zřejmě zazmatkoval a nedodržel správně povinný úsek. Může se zdát, že o mnoho nejde, ale pokud je na všech mítincích zdůrazňován všem účastníkům smysl pro fair-play, protože pravidla nejsou schopna postihnout všechny situace, které nastanou, tak pak je třeba se dle toho chovat. Co by totiž nastalo, kdyby závodnice nebyla upozorněna? Možná by byla disk a nebo by si to uvědomila třeba až na další kontrole a musela by se vracet mnohem delší úsek a už by se třeba jednalo o změnu ve výsledcích. Ačkoliv dovedu pochopit instinktivní počínání člena švédského týmu, který závodnici vrátil ke kontrole, aby předešli diskvalifikaci, tak si myslím, že se vytvořil precedens, kdy už příště nemůže být za takovéto jednání nikdo postižen. Pak tedy vyvstává otázka, zda by se nemělo jasně specifikovat, kde je vymahatelné pravidlo 26.2. Jestli pouze v terénu mimo arénu nebo právě i na diváckých úsecích při průběhu arénou.

Juniorský tým zažívá už tři roky za sebou velmi úspěšná mistrovství světa. Mohli bychom říct, že jsme závodili pro nás v přijatelných terénech, ale tento tým potvrdil například už ve sprintových štafetách jasnou fyzickou převahu, což vlastně potvrzují neustále se lepšící časy v dráhových testech. Na letošních nominačkách nám běželo 6 závodnic časy pod 10:50 a například Háňa Vítková úspěšně kombinuje OB s atletikou, kde si letos zaběhla osobák na 3 km a to 9:47. I v juniorech pak najdeme několik závodníků schopných běžet 3 km pod 9 minut a například Adam Zřídkaveselý běžel v zimě za 8:38. Dalším důvodem stoupající kvality našich mladých závodníků je jejich technická vybavenost, na které pracují se svými klubovými trenéry od útlých let, kdy mají možnost trénovat v rozmanitých terénech, a to i v cizině, a hlavně mají díky GPS možnost cenné zpětné vazby. Tyto dovednosti jsou pak následně rozvíjeny v jednotlivých TSM nebo na letních stacionárních kempech a obě tyto složky se ukazují jako důležitá část systému výchovy naší mládeže. To, že je náš systém funkční pak potvrzuje například to, že jsme schopni do týmu každoročně doplnit nové závodníky a ti se pak podílejí na výkonnosti celého týmu. Vždyť například JMS v Rumunsku před 2 lety pamatují už jen dva závodníci a loňské JMS v Plzni 8 závodníků, takže i letos jsme jeli se čtyřmi nováčky. Sílu týmu pak potvrzují nejen získané medaile, ale především vítězství v poháru národů, kam se počítá umístění 3 nejlepších závodníků a závodnic každého týmu a první štafety tzn., že každý člen našeho týmu do tohoto bodování alespoň jednou přispěl svým výkonem. Nicméně je potřeba dál makat, systém i nadále zdokonalovat a neusnout na vavřínech.

Vím, že to píšu každý rok, ale ani letos nevynechám :-). Díky moc všem závodníkům za příkladnou reprezentaci, týmovost, odhodlání a bojovnost. Díky moc realizačnímu týmu – Ivě, Kubovi, Martinovi a Máce za pomoc přímo na akci, ale i dalším členům realizáku, kteří se podílejí na celoroční přípravě. Díky moc všem osobním, klubovým a TSM trenérům, na jejichž práci pak navazuje fungování celé reprezentace a na závěr díky moc ČSOS za vytváření vhodných podmínek pro celoroční práci s naší mládeží.

Mějte fajn léto a otáčíme kormidla směr Karlskrona!

Košík