Reprezentační rok Tomáše Křivdy
Povedená zimní příprava
Tomáš strávil velkou část zimní přípravy v nadmořské výšce. Již na konci loňského roku se vydal do Číny do hornaté provincie Jün-nan, kde se kromě objemového tréninku v nadmořské výšce kolem 1 900 metrů nad mořem věnoval i tréninku na nadcházející světové hry a absolvoval sérii závodů Park World Tour.
Ze soustředění v Číně se přemístil do keňského Itenu, který je takovou mekkou pro přípravu atletů a jiných vytrvalců v zimních měsících a pro Tomáše již tradičním místem předsezónní přípravy. Strávil zde téměř dva měsíce a v rámci přípravy se poměřil s keňskými běžci na jejich šampionátu v běhu do vrchu a v krosovém závodě. Pobyt v Keni přerušil koncem února prvním soustředěním s reprezentačními kolegy v portugalském Aguiar da Beira, odkud se ještě na pár týdnů vrátil do Itenu.
Pražský půlmaraton jako test před sezonou
Po návratu z Keni se na začátku dubna postavil na start tradičního otvíráku silniční sezony – Pražského půlmaratonu. Při své premiéře na této trati si vedl skvěle, celý závod běžel spolu s Patrikem Vebrem – závodníkem, který se o 14 dní později stal mistrem ČR na této distanci a který mu utekl až v závěrečných 200 metrech. Tomáš tak doběhl s 2vteřinovým odstupem na druhém místě mezi Čechy a ve skvělém čase 1:05:42. „Začal jsem spíš defenzivně a asi i díky tomu se mi celý závod běželo fakt skvěle a na žádnou krizi nedošlo. Zároveň si myslím, že jsem měl na to v závodě běžet i celkově rychlejší čas,“ komentoval Tomáš svůj půlmaratonský debut. Další den ještě v rámci „výklusu“ po půlmaratonu absolvoval přebor Prahy ve sprintu.
Jak se ale ve sportu, a zvlášť v tom vrcholovém, občas stává, místo toho, aby se následně naplno vrhl do přípravy směrem k vrcholu sezony – mistrovství světa ve Finsku, začal se potýkat se zraněním, které ho trápilo prakticky celé jaro. Závodní dres oblékl až na prvním kole světového poháru ve švédském Idre. Tam podle vlastních slov předvedl jen průměrné výkony, které ale vzhledem ke zranění byly mnohem víc, než v co mohl v předcházejících týdnech doufat. Věřil, že na plánovaný vrchol sezóny, mistrovství světa, bude připraven již v plné síle.
Zdravotní problémy na MS ve Finsku
Na světovém šampionátu, který hostilo finské Kuopio, se ale nesešlo vše tak, jak by pro top výsledek mělo. Ať už to způsobil výpadek z tréninku na jaře, probíhající lehká viróza či kombinace obojího, Tomáš se šampionátem protrápil. Umístění ve druhé desítce na krátké trati (16.) a ve 4. desítce na klasice (39.), na kterou ze zdravotních důvodů původně ani nechtěl nastoupit, byla určitě daleko za očekáváním reprezentanta, který na předchozím šampionátu bral na klasice 4. místo.
Obrat sezóny na světových hrách
Po mistrovství světa měli reprezentanti několik týdnů na zotavení a na to, aby se naladili na sprintovou část sezóny. Před odletem na světové hry se Tomáš ještě zúčastnil domácího šampionátu v knock-out sprintu, kde se mu nakonec podařilo získat zlato. „Knock-out sprint vždycky bolí, ale nemyslím si, že by mě někdy v Česku závod bolel víc než tento,“ hodnotil novopečený mistr republiky průběh napínavého finále. Povedený závod ale jako by předznamenával obrat v Tomášově sezóně…
Krátce nato odjela čtveřice našich reprezentantů včetně Tomáše na světové hry do Číny. Akce, která je ekvivalentem olympijských her pro neolympijské sporty, byla u nás hodně sledovaná a doufali jsme, že na ní byli čeští orientační běžci budou vidět.
Do výsledků úvodního middlu se promítly náročné podmínky – extrémní horko a trať vedoucí zejména v kukuřičných polích, kde se nebylo před sluncem kam schovat. V důsledku toho řada běžců závod ani nedokončila, mezi nimi také tři ze čtyř našich reprezentantů včetně Tomáše.
Karta se začala obracet v dalším závodě světových her – ve sprintu. Po skvělé teoretické přípravě českého týmu se hned dva naši reprezentanti drželi ze začátku závodu na vedoucích pozicích. Tomáš dokonce v půli trati chvíli i vedl, nakonec po menším zaváhání doběhl na vynikajícím druhém místě, kterým ještě o jednu příčku lepšil svůj výsledek z předchozích světových her z USA. Když v závěrečných sprintových štafetách přispěl svým výkonem na třetím úseku k bronzu českého týmu, mohl odjíždět z Číny spokojený, stejně jako celý český tým.
Bramborové mistrovství Evropy
Na úspěšné vlně pak pokračoval na mistrovství Evropy v Belgii. Český tým na něm získal několik umístění těsně za pódiem, čímž dokázal, že právem patří mezi evropskou špičku. Hned na úvod skončila česká štafeta v dramatickém závodě sprintových štafet 4. Tomáš pak přidal stejnou příčku v knock-out sprintu, disciplíně, v níž se tolik silný necítí. „Před závodem by mě ani nenapadlo, že bych mohl pomýšlet na finále. Zpětně při analýze vidím drobnosti, které mně mohly pomoci být k medaili ve finále o trochu blíž, ale to jsou už jen spekulace. Ničeho nelituji a nic bych v ten den neudělal jinak,“ komentoval svůj výkon Tomáš. V závěrečném sprintu se pak projevila únava z náročného programu a doběhl 17.
Domácí závody před závěrečným kolem SP
Před vrcholem domácí sezony si Tom otestoval svoji formu v závodě Birrell Grand Prix, kde zaběhl osobní rekord na 10 km. Čas pod 30 minut (29:38) dával tušit, že je ve skvělé formě.
To potvrdil o týden později na mistrovství republiky na klasice. Byl to pro něj první závod v domácích terénech na této distanci od světového poháru v roce 2023, a opět úspěšný. Na tratích ve Vizovických vrších se mu podařilo zvítězit s téměř 4minutovým náskokem a získat po dvou letech opět titul mistra republiky na královské distanci. „S výkonem na klasice jsem spokojený a jsem rád, že mám letos titul z nejkratší i nejdelší disciplíny,“ komentoval Tomáš svůj úspěch na domácí scéně.
Švýcarská třešnička na dortu
Závěrečné kolo světového poháru přineslo spoustu radosti celému českému týmu. Hned v prvním závodě – sprintu, se Tomášovi podařilo stabilním výkonem bez většího zaváhání doběhnout si pro vítězství. „Doufal jsem, že jdu dobrý závod, ale nemyslel jsem si, že běžím na vítězství,“ radoval se v cíli Tomáš, který svým vítězstvím navázal na první místa Vojty Krále a Miloše Nykodýma z let 2017, 2018 a 2019. V napínavém závodě smíšených štafet pak ještě přispěl k 5. místu českého týmu.
V závěrečném knock-out sprintu postoupil ze čtvrtfinále, v semifinále se ale trochu zasekl na farstovací metodě self-choice a postupovým sítem neprošel. „Se sedmým místem jsem spokojený, i když jsem mohl semifinále zvládnout lépe,“ prohlásil po závodě. Co bylo ale důležitější, stabilní výkony ho vynesly na konečné 3. místo v celkovém hodnocení, a Tomáš se tak jako vůbec první český závodník dostal mezi trojici nejlepších v celkovém pořadí světového poháru. Lepší zakončení letošní reprezentační sezony bychom si snad ani nemohli přát.
Úvodní foto: ČOV / Barbora Reichová
