S Tomášem Křivdou po sezóně 2025 a před sezónou 2026
V polovině srpna vyšel na webu Český orienťák s Tebou rozhovor, který hodnotil právě proběhlé, pro Tebe úspěšné Světové hry (World Games). V závěru jsi říkal, že se těšíš na Mistrovství Evropy, kde jsi nakonec získal dvě čtvrtá místa ze smíšené štafety a KO sprintu (na webu už také byl rozhovor). Jak probíhala příprava na šampionát?
Čína mě fakt hodně mentálně vyšťavila a zároveň jsme tam byli mimo závody skoro bez tréninku, protože jakýkoliv čas venku v extrémně teplém klimatu znamenal jen extra únavu. Věděl jsem, že to směrem k ME nebude ideální, ale World Games byly priorita č. 1., tak jsem trochu počítal s tím, že to bude v Belgii trochu o náhodě, jestli bude forma nebo ne. Po návratu jsem se teda spíš snažil dostat zpátky do nějakého běžeckého režimu a mimo klusání jsem šel dva lehčí udržovací intervalové tréninky a pak závěrečné ladící intervaly v Praze spolu s Gloňou a Martinem, kdy jsem se asi poprvé cítil opět celkem při chuti. Říkal jsem si, že do závodů půjdu spíš ale bez velkých ambicí a nebudu se dávat pod zbytečný tlak. Po příjezdu do Belgie jsem ještě stihl dát tři sprinty na mapě a šlo se závodit.
Říkal jsi, že hlavním cílem měl být individuální sprint, kde věříš v dobrý výsledek. Nakonec z toho bylo umístění ve druhé desítce. Projevila se únava z předchozích startů?
Do nějaké míry asi ano. Trať byla poměrně technicky náročná se spoustou voleb, takže každá malá nerozhodnost hrála roli. Od startu mi to vůbec nesedlo a nedokázal jsem být ani trochu plynulý a hromadil drobné technické zaváhání. Do toho asi ani nohy už nebyly tak dobré jak v KO sprintu a k tomu všemu mi trochu zlobil žaludek. V mnoha ohledech to tedy bylo daleko od ideálu, ale i tak s ohledem na úspěšné předchozí dva závody si myslím, že 17. místo bylo ještě relativně pěkné a byl jsem rád, že českou vlaječku podržel hodně vysoko Gloňa.
Jaká byla příprava po skončení Mistrovství Evropy? Absolvoval jsi nějaké atletické závody, ale i MČR na klasice. Nenarušilo to sprintové zaměření druhé poloviny sezóny?
Chtěl jsem zužitkovat dobré rozpoložení a zaběhnout si po pár letech opět silniční desítku. Tréninkově se už nic moc speciálního nestíhalo. Klusání, ve středu jeden ladící trénink a další klusání ve zbytku týdne a v sobotu pak tedy v Praze Birell Grand Prix za 29:38. Z času jsem měl celkem radost, ale myslím, že s trochou přípravy a v lepším závodě budu schopný běžet podstatně rychleji. Tak snad se třeba během tréninku na nadcházející sezónu vyskytne příležitost.
Potom ale “bohužel” přišel čas vyřešit zdravotní problémy, které mě limitovaly už na MS a vyžadovaly si plánované volno. Takže jsem byl tři dny úplně bez pohybu a pak se jen snažil nějak rozhýbat, abych na MČR na klasice v kopcích nebyl úplně mimo. Jeden intervalový trénink v kopcích a jeden delší volný běh v okolí Nového Města nad Metují (doporučujiJ) a k tomu nějaké klusání a evidentně to zafungovalo. Asi i díky poměrně univerzálnímu tréninku v průběhu roku mi nedělá větší potíže přeskakovat mezi disciplínami, i když se třeba v daný moment soustředím na kratší závody. Klasiku jsem si fakt užil. Longy v Česku jsou myslím moje celkem silná disciplína, a ačkoliv jsem jich v posledních letech moc neběžel, tak to bylo fakt super a doufám, že jsem se tím trochu naladil na tu další, které mě bude nejspíš čekat příští léto ve Vyšším Brodě.
Následovalo pár volnějších dní a několik závěrečných rozvojových tréninků před sprintem v rámci ČP, který se vyvedl maximálně a dodal mi trochu sebevědomí, že bych na tom mohl být dobře, a odjezdem na kemp směrem k MS 2026 s reprezentací, které sloužilo i jako závěrečná příprava na finále SP.
Závěr Světového poháru Tě zastihl ve skvělé formě. V úvodním sprintu jsi patřil k širšímu okruhu favoritů, ale že vyhraješ, čekal málokdo. Jak jsi prožíval svůj vítězný závod?
Párkrát se mi povedlo už běžet podobně, ale nikdy se mi to nepodařilo dotáhnout až do úplného konce. Samozřejmě, že ty rozdíly mezi závodníky jsou strašně malinké a hodně záleží, jak to zrovna sedne i soupeřům a stejně dobrý výkon nemusí vždy stačit na vítězství. Já jsem ale tratí opravdu proběhl technicky skvěle. Ani zpětně jsem žádné chyby neodhalil, takže snad jen pár lehce horších voleb. I fyzicky to bylo evidentně dobré. Při závodě jsem si pořád říkal, že na to musím tlačit trochu víc. A ač se na trati daly dělat chyby a postupy nabízely vždy alespoň nějaké základní volby zleva, zprava, tak to bylo hodně fyzické a věděl jsem, že kluci jako Tuomas Heikkila, Matthias Kyburz nebo Yannick Michiels budou nesmírně silní. O to větší jsem pak cíli měl samozřejmě radost, že to konečně vyšlo až na nejvyšší stupínek a mohl jsem si poprvé v životě říct, že nikdo nebyl v závodě lepší. Když jsem dobíhal a slyšel jsem, že jdu do vedení, tak jsem věděl, že to bude hodně dobré. Hned po doběhu jsem viděl i na tvářích Šédi a kluků z týmu, že vítězství dost věří a fakt by to mohlo stačit a naštěstí jsem nemusel čekat ani tak dlouho, než doběhli kluci, co startovali za mnou, a bylo to potvrzený. Doufám, že na další vítězství nebudu čekat moc dlouho, zvyknout by se na to dalo.
Před posledním knock-out sprintem jsi byl v průběžném hodnocení Světového poháru druhý s minimálním odstupem za prvním. Projevilo se to ve Tvé motivaci v závěrečném závodě?
Před sprintem to bylo celé ještě dost otevřené a věděl jsem, že můžu velice snadno a rychle při horších výkonech propadnout někam na konec top 10, tak jsem to moc neřešil. Po sprintu, když už bylo očekávatelné, že top 6 bych mohl udržet a dostal jsem se i do boje o celkové vítězství, tak to na mě celkem dolehlo. Začal jsem si trochu počítat, kdo může vyběhnout kolik bodů a kam poskočit. Věděl jsem, že k vítězství by musel ale člověk dojít v KO sprintu hodně daleko a zopakovat třeba alespoň výsledek z Belgie a ani to by nemuselo stačit. Vše hodně záleželo na tom, jak si budou dařit soupeři. Hodně jsem ale toužil po medaili za top 3. Tušil jsem, že moc Čechům se to nepoštěstilo, ale bohužel ani tento výsledek nebyl předem vůbec jistý. Bylo zřejmé, že to bude chtít alespoň postup do semifinále a pak možná něco navíc k tomu, což už měl být výsledek, který byl minulé roky určitě můj nadstandard. Poslední dobou, když už vím, že mi jde v závodech o nejvyšší příčky, tak bývám hodně nervózní, ale kdybych to porovnal s tím, co jsem prožíval od pátečního sprintu po KO sprint v neděli, tak se to asi ani nedá.
Když jsem pak konečně doběhl ve čtvrtfinále na postupové příčce a zjistil, že všichni adepti na celkový SP postoupili také a vlastně tím nedošlo k žádnému vývoji, tak jsem myslel, že to se mnou už asi fakt sekneL. Furt nebylo nic jasné. V semifinále jsem pak měl přímý souboj s Kasperem, který mi ale nedal šanci. Obzvlášť po mém výkonu, který byl zpětně trochu zklamáním, protože jsem to technicky nezvládl vůbec dobře, a bylo jasné, že minimálně Kasper skončí přede mnou. Max Peter postoupil do finále také a udržel si tak na mě svůj náskok. Moje třetí místo v semifinále (a sedmé celkově) už ale naštěstí bylo dostatečně dobré na to, aby i při případném vítězství Martina Regborna v KO sprintu, stačilo na udržení bedny v celkovém hodnocení. Martin ale nakonec ze SF ani nepostoupil.
Celkově jsi obsadil ve Světovém poháru třetí příčku. Skvělý výsledek, nejlepší historické umístěné českého muže. Jak si ceníš tento výsledek?
Už z předchozí odpovědi je asi jasné, že mi na tom hodně záleželo. Před sezónou by mě snad ani v koutku mysli nenapadlo, že bych si mohl vést takto dobře. Nejsem žádný kronikář, ale historických úspěchů takového rázu si opravdu cením a jsem rád, když se aspoň dle nějakých parametrů mohu zařadit mezi historicky nejúspěšnější orienťáky v Česku. Do budoucna budu samozřejmě umístění ještě trochu vylepšit a zabojovat i o nějaké zápisy mezi české medailisty ze šampionátů, kde mi to zatím trochu unikalo.
Teď trochu z jiného soudku. V sobotním závodě Východočeského poháru, který pořádal Tvůj mateřský klub K.O.B. Choceň jsi již po několikáté působil v roli spíkra. Jak sis to užíval?
Původně jsem plánoval ještě závodit v zahraničí, ale nakonec to nedopadlo, a já byl rád, že bude možnost mít takhle kvalitní náhradu v programu po konci té hlavní závodní sezóny. Loni jsem na naše pořádání chyběl, tak jsem s radostí osvěžil svůj tradiční úkol na choceňských závodech. Sice jsem spíš introvert a nikdy jsem nebyl žádný velký řečník, ale přijde mi to jako dobrý skill, který mohu rozvíjet a zlepšovat se a svým způsobem trochu vystupovat z komfortní zóny. Od malička rád sleduji různé sporty a vím, jak komentář dovede vytvářet celou atmosféru. A to oběma směry. Dobrým komentářem dokáže člověk vtáhnout lidi do děje, přinést emoce a zvýšit tak celkový prožitek. A teď ani trochu nechci naznačovat a hodnotit kvalitu mého komentování. K dobrému komentáři je samozřejmě potřeba i velmi pečlivá příprava a hodně informací přímo z dění. U oblastního závodu žactva je to samozřejmě všechno trochu složitější. Ale i díky třeba bráchovi, který se postaral mj. již tradičně o radio kontroly z lesa, tak jsem mohl alespoň částečně vytvořit nějakou dějovou linku závodu a s drobnou přípravou o jednotlivých dětech hlavních kategoriích (zde DH10-14) jsem z toho měl celkem dobrý pocit, že i z mála jsem dokázal pár lidem zlepšit den tím, že měl oblastní závod o něco vyšší úroveň.
Že Tě to bavilo, je zřejmé i z ohlasů. Cituji: „Vyzdvihuji 2 věci: 1) Hlavní fokus na žákovské kategorie, zbytek pouze velmi okrajově – tak to má na Vč. poháru být! 2) Obrovský přehled/dobrá příprava – aby někdo dokázal na krajském závodě vyjmenovat favority žákovský kategorií (a udržet to v hlavě i v průběhu závodu), to fakt nepamatuju. Děti si mohly připadat jak na MČR.“ Vedle spíkrování jsi měl i autogramiádu, podepisoval ses na podpisovou kartičku se svou fotkou. Myslíš, že ses stal inspirací pro dětí, které si odvezly podpis nejlepšího českého o-běžce?
Bylo by hezké, kdyby tomu tak opravdu bylo. I já sám si pamatuji, že jsem ve svých začátcích ukořistil na nějakých závodech v oblasti kartičky tuším sester Brožkových a Michala Smoly. Pamatuji si i plakáty s klukama, kteří vyhráli štafety ve Švýcarsku 2012, nebo Petra Losmana z pozvánky na domácí SP v Liberci. Asi jsem tehdy ani moc nevěděl, co jsou zač a už vůbec ne čeho pořádně dosáhli, natož jakou hodnotu jejich výkony měly. Ale třeba mi to mohlo trochu pomoci si s orienťákem vytvářet větší vztah a později si díky tomu vybudovat motivaci k tréninku, když jsem začal chtít jednou dosáhnout stejných úspěchů jako oni.
Osobně asi vnímám, že jako reprezentant nemám za úkol pouze vozit co nejlepší výsledky z mezinárodních akcí a zviditelnit náš sport jako takový, ale, a dneska je to i díky sociálním sítím o dost jednodušší, pomáhat motivovat děti sportovat, ukázat jim krásy nejen OB, ale obecně inspirovat děti k pohybu a zdravému životnímu stylu a třeba díky tomu získat nové, budoucí reprezentanty, kteří nám budou dělat radost při sledování SP za dalších 10 let.
Nebo i fungovat jako zrcadlo pro lidi v aktuálním týmu. Ať už u dospělých nebo juniorů věřím, že můj přístup a výsledky dovedou spoustu lidí motivovat k lepším výkonům jak v závodech, tak v tréninku a ukazuju jim, že je možné souvislou prací pomýšlet i po těch nejvyšších příčkách.
Sezóna je u konce, čeká Tě příprava na novou sezónu. První část bude sprintová, vyvrcholí mistrovstvím světa, které bude v Itálii. Jaká bude Tvoje příprava? Použiješ osvědčený model, včetně přípravy ve vysokohorském prostředí v Keni?
To se ještě uvidí, ale s nějakou přípravou v teple předběžně počítám. Pokud vše dopadne, tak bych od začátku listopadu měl nastupovat do konce roku na armádní přijímač do Vyškova, takže běžecká příprava by mi začala výjimečně později, až začátkem nového kalendářního roku. Rád bych ještě furt chtěl udělat skok vpřed ve své rychlosti a zlepšil se na úroveň běžeckých osobáků nejlepších světových orienťáků (např. 3 km pod 8 min, 5 km pod 14 min, 10 km pod 29 min). Člověk z toho může nicméně později velmi dobře těžit i v lesních disciplínách, pokud tomu uzpůsobí trénink. Jaká cesta k tomu ale povede, si nejsem ještě na 100 % jistý, ale nějaký čas strávený ve výšce to určitě bude. Určitě to bude chtít se minimálně vrátit k poctivé silové přípravě, jako jsem měl třeba loňskou sezonu a letos mi na ni díky lehce zvýšenému běžeckému objemu nezbývalo tolik energie, což byla asi chyba. Rád bych také od nové sezóny začal spolupracovat s nějakým expertem, nejen na kondiční přípravu, ale to je zatím jen v počátku. Přesto věřím, že by to mohlo být něco, co mě posune minimálně o jednu úroveň výš.
Zatím čekám na informace ohledně plánů přípravy na další rok jak reprezentace, tak i mého finského klubu, od kterých se budu odrážet a pokoušet se celý program na první půlku sezony vymyslet tak, aby to dávalo vše smysl a směřovalo to k vrcholům roku.
Nebudu se Tě ptát na cíle, ale zeptám se Tě na to, jak se těšíš na druhou část sezóny, na lesní závody, které začnou v srpnu závody Světového poháru v Česku, ve Vyšším Brodě? Je velkou motivací běžet před českými fanoušky?
To trochu souvisí i s otázkou ohledně inspirace pro děti, ale i další závodníky. Samozřejmě závodit doma na nejvyšší úrovni je čest a každý závodník se chce předvést v tom nejlepším možném světle a ukázat všem na živo, že jsme schopni běhat s tou nejvyšší špičkou a dodat závodům tu pomyslnou třešničku na dortu, když se daří domácím závodníkům.
Nebudu říkat, že mi na tom záleží víc než na MS nebo ME, ale jakmile nám skončí vrchol sezony v Itálii, tak se domácí světáky stanou na tři týdny hlavní hnací silou a motivací v tréninku na Šumavě uspět. Před dvěma lety se mi doma hodně dařilo i díky skvělým fanouškům, na které se ve velkém počtu budu těšit i tentokrát, a doufám, že budou všichni odjíždět spokojeni. Jak se svým závoděním na Czech O-Tour, tak i představením českého týmu.
Moc děkuji za rozhovor a přeji Ti i celé reprezentaci mnoho úspěchů v roce 2026.
Díky.
