Jaké bylo letošní MČR v horském orientačním běhu?

Orientačně zajímavý terén se skalními městy

Co tedy na závodníky čekalo? Komplikované skalní formace ve skalním městě na Drábovně a výrazný Vranovský hřeben s unikátní zříceninou skalního hradu na západní straně, linie Suchých skal, skalní města na Zbirohu, Kalichu a Chléviště na východě, to vše protnuté hlubokým údolím Jizery s nepřehlédnutelným meandrem v Rakousích. „Tenhle celý prostor je naše srdcovka a dobře víme, že mít něco takového ‚hned za barákem‘ je fakt štěstí. Jsme rádi, že jsme vám mohli tuhle unikátní část přírody ukázat v provedení, které ji moc sluší – v tom podzimním,“ uvedl ředitel závodu Vojtěch Zabořil, který byl zároveň stavitelem nedělní etapy.

Sobotní závod se skorelaufem

V sobotu se startovalo za krásného a nezvykle teplého počasí. Hned na úvod rozdělil startovní pole tradiční skorelauf. Kontroly skorelaufu byly rozmístěné ve svazích pod rozhlednou Kopanina, část se běžela i na hřebeni se skalním hradem Pantheon. Po občerstvovací stanice těsně pod Kopaninou už závodníci pokračovali v závodě s pevným pořadím kontrol. Delší tratě se podívaly až nad Železný Brod a v závěru potom na všechny kategorie čekal průběh skalním městem Drábovna. „Tam to chtělo přepnout na klasický orienťák a ke kontrolám se dalo krásně promapovat,“ uvedla Iveta Šístková, která spolu s Pavlou Udržalovou po prvním dni vedla v hlavní dámské kategorii. V mužích byli po prvním dni nejrychlejší Miloš Nykodým a Pavel Brlica, ve smíšených týmech pak Bára Chaloupská a Ondřej Starý. Bojovalo se i v ostatních kategoriích – ve veteránských nad 40 a 60 let i mezi mladými do 20 let.

Boje o medaile v dušičkovém počasí

V neděli závodníky potrápily nejen unavené nohy ze soboty, ale také počasí. Vytrvalý, i když většinou jen mírný déšť, který z většiny cest postupně udělal v lese bahenní lázně, a mlha – prostě tradiční dušičkové počasí. Závodníci po startu znovu proběhli skalním městem na Drábovně, následoval přeběh po hřebeni nad Rakousy, přes údolí s řekou Jizerou k Hamštejnské rozhledně a delší tratě se podívaly až pod Kozákov, než se vrátily zpět do Malé Skály.

V hlavních tratích obhájily všechny vedoucí týmy ze soboty svá umístění, i když někde byly souboje docela napínavé. „Soupeřky na tom byly lépe fyzicky než my, ale nám se podařilo jít přesně a neudělat chybu. Rozhodně jsme před startem v letošní konkurenci nečekaly, že bychom vyhrály,“ radovaly se v cíli z vítězství Iveta Šístková a Pavla Udržalová, které před druhým týmem – Viktorií Škáchovou a Annou Marií Smutnou zvítězily o necelých 8 minut. Třetí dvojice (Daniela Štěrbová a Klára Kosová) na ně po dvou etapách ztrácela necelých 20 minut.

To v kategorii smíšených dvojic bylo pořadí jasnější. Barbora Chaloupská s Ondřejen Starým zvítězili s náskokem přes 25 minut na Ondru Pipka a Pavlínu Kusou, třetí dvojice (Natalia Frolova a Yevhenii Bryndak) už měli odstup 51 minut.

V mužích s náskokem 53 minut zvítězilo duo Miloš Nykodým a Pavel Brlica před Martinem Jonášem a Radkem Lacigou. Třetí Jaroslav Najman a Aleš Balcar pak za druhými zaostali o pouhé 2 minuty. Pojďme se podívat, jak si závod užili nejrychlejší muži.

Miloši, Pavle, velká gratulace k vítězství na horském OB. Jak závod hodnotíte?

M: Za mě to bylo kvalitní prověření naší houževnatosti. Závody byly skvěle zorganizovány. Dobrá mapa, posledně jsem HROB běžel na turistické mapě s měřítkem 1:50 000. Teď se již pár let běhá na 1:30 000. Houpavý terén, prostě kvůli tomu místu jsme sem přijeli.

Terény se vám tedy líbily? V horách se úplně neběhalo, ale kopců tam zrovna málo nebylo….

M: Terény kolem Malé Skály jsou pro orienťáky legendární, takže očekávání byla vysoká. Dupanda, Drábovna, tou nás nechali místní ochránci běžet dokonce dvakrát, ale bohužel na Klokočí ani na Kalich nás nepustili. Kozákov byl chabou náhradou, ale celkově to stejně byly nádherné kulisy. V sobotu se navíc díky slunnému počasí dalo kochat výhledy na Ještěd a Krkonoše. Z parametrů tratí šel dopředu velký respekt. 1 700 m převýšení po oba dny dalo tušit slušný festival bolesti.

P: Festival bolesti začal hned po startu sobotní etapy, kdy jsme po první hodině měli v nohách téměř polovinu celkového sobotního převýšení. Ale díky fajn počasí a pěkným výhledům v průběhu trati se na to dalo trochu zapomenout a mohli jsme si zbytek trati pořádně užít. V neděli nám počasí přálo méně, naštěstí déšť nebyl silný, a i když to občas na trati dost klouzalo, užili jsme si to také.

Co říkáte na kontroly ve skalách, dalo se k nim dobře promapovat, nebo si myslíte, že by na takovém závodě být neměly a bylo to přece jen trochu na náhodu?

M: Myslím si, že se kontroly ve skalách daly najít bez větších problémů. Žádná kontrola nebyla uprostřed skalního města. Větší problém jsme měli s kontrolami na méně výrazných objektech.

P: Obecně mi přišlo umístění kontrol v pořádku a fér. Celkově jsme na dohledávkách ztratili opravdu minimum času.

Na tomto závodě je vždycky náročné najít síly na druhou etapu. Jak se vám povedlo po sobotě zregenerovat a jak se běželo v neděli?

M: Jelikož nemám poslední dobou kvůli zranění moc naběháno, bylo to především pro mě hodně náročné. I když jsem běžel celou sobotu v komfortní zóně, ke konci mě bolela především chodidla. Po vychladnutí jsem zjistil, že i přední stehna jsou dost na maděru. Srandovní je, že do kopce mi to táhlo krásně i v neděli. Kdyby se nemuselo to stejné převýšení i sklesat, byl bych dobrej (úsměv). Dokonce bych raději nastoupal dvojnásobek, abych nemusel nikde klesat. Především prudká klesání mi dávala nejvíc zabrat a v kombinaci s všudypřítomným bahnem to byl opravdu zážitek.

P‘: Kdyby nás někdo slyšel řešit volby postupů, asi by se docela nasmál – Miloš dával přednost prudkým kopcům a menší vzdálenosti, mně víc vyhovovala pozvolnější a klidně delší stoupání. Nicméně jsme se na každé volbě dokázali během několika vteřin shodnout kudy jít i s ohledem na aktuální stav únavy obou z nás. Myslím, že to byl jeden ze zásadních faktorů – abychom obě etapy zvládli odběhnout v pohodě bez většího zavaření se.

Jak jste celkově spokojení s výkonem? Jak fyzicky, tak i mapově?

M: V sobotu jsme jak fyzicky tak mapově v podstatě nezaváhali. Jen jsme si dali celkem načas při druhé zastávce na občerstvovačce a jednu minutu jsme štelovali mobil na samospoušť na Dupandě. V neděli to už bylo fyzicky slabší. Navíc jsme s náskokem téměř 40 minut nemuseli nikam spěchat. Mapově mi to přišlo jednodušší. Koridor, kterým nás stavitel vedl, byl dost úzký a nenabídl mnoho voleb. Ke konci jsme zvolili dvakrát lehce nevýhodný postup, jen to z mapy nešlo úplně dobře vyčíst.

P: Paradoxně letos jsme byli běžecky připraveni asi nejhůře za celou možnou dobu – Miloš kvůli zmiňovanému zranění, já kvůli už jiným životním prioritám. Ale dokázali jsme dobře rozvrhnout síly a hlavně v neděli i díky velkému náskoku jít s rezervou. Navíc jsme neudělali téměř žádné chyby v dohledávkách, možná pár horších voleb postupů – ale nenastal žádný okamžik, kdy bychom točili mapou, nevěděli kudy kam a přitom v hlavě počítali promarněný čas. V celkovém dojmu jsme si to dokázali opravdu dost užít.

Účastníte se těchto závodů pravidelně? Jak byste porovnali letošní závod s jinými ročníky?

M: Ani jeden z nás není pravidelným účastníkem podobných horských radovánek. Vlastně nás dohromady svedla náhoda. Na konci prázdnin se konaly dva OB závody ve Vyšším Brodě na Šumavě, kde jsme s Pavlem nostalgicky zavzpomínali na naše společné zápolení na stejném místě při HROBu v roce 2013, a domluvili se na letošní společné účasti.

P: Po HROBech jsme si říkali, že při další účasti za dalších 12 let už můžeme využít možnost volby veteránské kategorie. Ale kdo ví, třeba se postavíme zpět na start i dříve.