Dan Vandas: Chci českému orienťáku vracet to, co mi dal
Daniel Vandas letos ukončil vysokoškolská studia ekonomiky a managementu na Mendelově univerzitě v Brně. I nadále se ale chce věnovat orienťáku. A tak se přihlásil na pozici koordinátora rozvoje. Jaký přínos plánuje a bude při tom ještě běhat na vrcholné úrovni? To a ještě mnoho dalšího je náplní rozhovoru s tímto 27-letným českým reprezentantem.
Ahoj Dane, ty ses na začátku zimy přihlásil do výběrového řízení Českého svazu orientačních sportů na pozici regionální koordinátor rozvoje ČSOS. Co tě k tomu vedlo?
K přihlášení mě vedla především kombinace mého osobního nadšení pro český orienťák a čerstvě dokončeného vzdělání. Baví mě práce s lidmi, zejména s dětmi, což jsem si mohl ověřit při vedení tréninků i během různých přednášek. Velmi mě obohatila zkušenost ambasadora stacionárních kempů ve Švédsku, kde jsem měl skvělou skupinu orienťáků a práce s nimi mě opravdu bavila.
Jaký region sis vybral?
Vybral jsem se region Pošumaví a zároveň jsem si navrhl i svůj vlastní region pod pracovním názvem Českolesko.
Zajímavé. Jaký vztah máš k jižním Čechám?
K jižním Čechám mám velmi otevřený a pozitivní vztah. Myslím si, že z pohledu našeho sportu jde o silně nevyužitý kraj s obrovským potenciálem. V průběhu let jsem se tam objevoval spíš krátkodobě, ať už na dovolené, akademických hrách, orientačních závodech nebo soustředění na Kvildě. Hodně mi to připomíná divokou Skandinávii, a ta je mi strašně blízká.
Jak si představuješ způsob realizace své činnosti v rozvoji orienťáku v tomto regionu?
Rád bych pomáhal místním. Ať už fungujícím jednotlivcům, skupinám, klubům a zároveň oslovil lidi, pro které by se orienťák mohl stát příjemným rodinným sportem. Tato oblast nabízí mnoho krásných a zatím málo využitých terénů, které jsou pro orienťák ideální.
Smlouvu s realizátorem by měl svaz uzavřít na 18 měsíců. Jaké očekáváš přínosy pro region po skončení své mise?
Zatím nemám přesně stanovené měřitelné cíle. Vize je taková, aby zde fungovalo několik jednotlivců, skupin, či klubů na pravidelné a systematické bázi. Celkově vnímám region jako velmi atraktivní nejen pro orienťák, ale i pro další sporty. Orienťák nemusí být pouze tím jedním sportem, pro který by místní žili, ale aby si na Pošumaví našel své přirozené místo, kam jednoznačně patří.
Orienťák v Pošumaví má obrovský potenciál.
Dokončil jsi vysokoškolská studia. Koordinátor rozvoje je zhruba na půlku úvazku. Co budeš dělat vedle toho?
Dlouhodobě se snažím působit jako reprezentant v orientačním běhu. Příprava na sezónu, soustředění a závody vyžadují velké množství času, které by samo o sobě vydalo minimálně na další půl úvazek. Snažím se aktivně hledat cesty, abych mohl fungovat jako reprezentant a sportu postupně vracet to, co mi dal.
Pojďme trochu jinam. Ty jsi v listopadu a v prosinci absolvoval dvě turné Park World Tour v Číně. Na tom listopadovém jsi byl z Česka jediný. Jaké to tam bylo?
Nejdříve bych chtěl poděkovat za samotnou možnost se těchto závodů zúčastnit. Závodění mimo Evropu bylo dlouhodobě mým snem a šlo o velmi cennou zkušenost. První série závodů probíhala v centrální Číně, ve městě Xi’an. Odcestoval jsem tam o čtyři dny dříve, protože jsem v Asii nikdy předtím nebyl a chtěl jsem poznat místní kulturu, město i památky. Zpětně hodnotím, že to byla skvělá volba a jedno z nejzajímavějších míst, která jsem zatím navštívil. Samotné závody měly o něco nižší úroveň, hlavně kvůli častým změnám termínů těsně před konáním. Přesto šlo o tři naprosto rozdílné závody – od malé vesničky za městem až po komunitní čtvrť v centru Xi’anu.
Tvoje výsledky byly velmi pěkné. Spokojenost?
Spokojenost byla maximální. První závody byly fyzicky tvrdé, protože jsem se zrovna vracel k systematickému běhání po posezónním odpočinku. Sprintová rutina tam byla, ale rychlost jsem musel trošku hledat. Zároveň jsem se učil orientovat v úplně jiné zástavbě, stylu mapování i organizaci závodů a vyrovnávat se místním vlivům, se kterými jsem se jinde nesetkal.
V prosinci Vás tam z Česka bylo více. Jak se vám dařilo?
Druhé turné bylo výrazně lepší. Cítil jsem lehký pozůstatek rychlosti ze závěru sezóny. Obzvlášť spokojený jsem byl se závodem v oblasti Dinghai Bay Park, kde se mi povedl téměř dokonalý závod. Škoda, že po přesunu do Pekingu přišla zima. Podmínky pro sprint nebyly úplně optimální, ale všichni jsme to naštěstí ve zdraví zvládli.
Vždy jste o víkendu absolvovali dva závody a mezitím jste měli pět dnů volna. Jak jste tu dobu strávili?
V tuto dobu bylo už zimní tréninkové období v plném proudu, takže hlavně běháním a tréninkem. Zároveň jsme ale stihli návštěvu místní školy, kde jsme učili děti orienťák, výlet do národního parku na ostrově Mount Putuo, návštěvu Zakázaného města v Pekingu a další aktivity. Osobně jsem hodně jezdil na sdílených kolech, což považuji za nejlepší způsob, jak poznat místní prostředí.
Kdo hradil váš pobyt v Číně?
Letos to fungovalo tak, že jsme si letenky hradili sami, zatímco pobyt a závody dle programu byly pod záštitou Park World Tour.
V loňském roce absolvoval turné PWT v Číně Tomáš Křivda, který se pak připravoval v Keni. Budeš ho také následovat, nebo zvolíš jinou formu přípravy na letní sezónu?
Tom je ještě větší profík, ale shodou náhod se k tomu opravdu schyluje. Přemýšlím o tom už delší dobu, vlastně v průběhu celé loňské sezóny, protože bych se rád výkonnostně posunul dál.
Svůj nejlepší orienťák jsem ještě neukázal
Teď trochu otázka na tělo. Jsi medailista z MS juniorů v Maďarsku. Když se dívám, kdo tam také získal medaile (Kasper Fosser, Mathieu Perrin, Jesper Svensk), tak lze říci, že ti jsou nyní ve světové špičce. Tobě k ní ještě pár kroků chybí. Víš proč?
Poté, co nás Kasper na klasické trati porazil v naprosto odlišném závodním tempu, následně o rok později zvítězil na JMS a jen několik týdnů poté získal stříbrnou medaili na domácím seniorském MS v Norsku, bych ho označil za výjimečného závodníka, kterého lze přirovnat téměř k osobnostem typu J. H. Klæbo.
Další zmiňovaní kluci jsou velmi šikovní a dokážou to prodat. Já zatím ne. Rodiče mě vedli k tomu dělat věci poctivě a naplno, ale vedle studií jsem se nedokázal dostatečně uvolnit, abych podával opravdu dobré výkony. Svůj nejlepší orienťák jsem zatím neukázal.
Jaké jsou tvé cíle v roce 2026? MS je ve sprintových disciplínách, ME je v lese… co budeš preferovat?
Sezóna bude opět strašně dlouhá a náročná. Po neúčasti na lesním MS ve Finsku jsem se zlepšil ve sprintu a byl schopný podávat dobré výkony. Prioritou je tedy sprintové MS, ale zároveň bych si rád spravil chuť na domácím Světovém poháru, protože závody v České Lípě mi nevyšly podle mých představ.
Velmi dobře běháš štafetové závody, jak za OK 99 Hradec Králové, tak ve Skandinávii za Koovee. Co ti přinášejí tyto týmové soutěže?
V Koovee je to teď paráda. I když jsem tam pořád jeden z nejmladších, týmová atmosféra je výborná. Kluci jsou techničtí profíci a velká jména našeho sportu, od nichž se pořád učím. Já tam spíš přicmrndávám bohužel často na posledním úseku. Na kratších úsecích bych byl pro tým možná užitečnější, ale „pracovně“ asi spíš patřím na ty poslední.
V Hradci se běhá dobře proto, že se známe dlouho a přesně víme, co od sebe můžeme čekat. Umíme se podpořit a myslím, že se nám to v posledních letech daří.
V roce 2021 jsi strávil několik měsíců ve švédském Falunu na Erasmu. Přinesl ti ten pobyt něco po orienťácké stránce? Doporučil bys takový delší výjezd mladším závodníkům?
Určitě bych takový výjezd doporučil všem. V první řadě bych doporučil jakýkoliv Erasmus, ať už ve spojení s orientačním během, nebo mimo něj. Jsou to zkušenosti, na které dodnes vzpomínám. Oblast Dalarna a město Falun jsou z hlediska tréninkových možností naprosto výjimečné. Je tam naprosto vše a ještě k tomu dvakrát. Bohužel jsem tamní potenciál plně nevyužil kvůli vleklému zranění, které mi nedovolilo běhat.
Orienťák je bublina velmi šikovných lidí.
Na závěr se vždy ptám, co bys popřál českému orienťáku do dalšího období?
Popřál bych českému orienťáku, aby si udržel současné nasazení. Je skvělé vidět tolik lidí, kteří pomáhají náš sport posouvat dopředu a umožňují mu konkurovat větším a populárnějším sportům. Zároveň bych chtěl říct, že orienťák je bublina velmi velmi šikovných lidí. Mnohé věci bereme jako samozřejmost, ale když člověk vykoukne ven z naší bubliny, uvědomí si, jak vysoko máme nastavenou laťku. Velké díky patří i klukům, kteří si občas střihnou i atletické závody a ukážou, že nejsme hobíci, kteří se jdou jen občas proběhnout s papírem v ruce.
Děkuji za rozhovor a přeji ti, aby se tvé plány maximálně splnily.
