Marek Štěrba: Mám radost, že se ve výsledkové listině průběžně posouvám stále výš
Marku, letošní sezóna zatím vypadá, že je pro Tebe skvělá. V obou kolech SP jsi byl stabilně kolem TOP 20, navíc v rámci MS do 23 let jsi často končil na velké bedně. Jak jsi zatím spokojený Ty a s jakým výsledkem nejvíc?
Spokojený celkově jsem, od loňského roku mi přijde, že se ve výsledkové listině posouvám pomalu výš a také jezdím poměrně stabilně. Vybral jsem si relativně náročnou vysokou školu, a proto první rok mezi dospělými byl pro mě dost krušný. Letos se mi už podařilo lépe skloubit sport se studiem. Nejvíc bych byl spokojený s výsledkem z middlu v Luleå, kde jsem v průjezdu do 3. kola bojoval o své první umístění do desítky, ale bohužel jsem ve 3. kole zlomil lyži. Přesto bych označil tento závod jako můj nejpovedenější.
Dobrých výsledků dosahuješ často také na klasice. Myslíš, že jsi lepší spíš mapař, nebo lyžař – nebo obráceně, v čem máš podle sebe věší rezervy, v mapě, nebo ve fyzičce?
Myslím, že pokud chce člověk uspět v LOBu, musí být dobrý, a hlavně konzistentní v obojím. Myslím, že zrovna já se neřadím ani k nejlepším mapařům ani běžcům. Dlouhodobě se ale snažím posouvat své fyzické schopnosti abych zvládl mapovat ve vysoké rychlosti.
Poslední rok studuješ a připravuješ se v Norsku. Jak moc Ti pobyt pomáhá v tréninku?
V Norsku momentálně žiju od minulého července, konkrétně bydlím v Trondheimu. Moc se mi tam líbí, mám tam skvěle podmínky pro trénování. Zároveň tam studuje většina norských reprezentantů v LOB, se kterými trénuji ve skupině.
V čem se podle Tebe liší přístup norských sportovců k tréninku od našeho?
Obecně si myslím, že se přístup Skandinávců ke sportu od nás velmi liší. Ačkoli trénuji ve skupině, která nemá trenéra, funguje to tak, že se jeden učíme od druhého a společně se snažíme sledovat nejmodernější trendy ve vrcholovém trénovaní. Nemyslím si, že by byly Norové fyzicky nedosažitelní, ale celý jejich koncept trénování je profesionálně na úplně jinem levelu než u nás (pravidelné funkční testy na pásech, časté přednášky ohledně nutrice, antidopingu, přípravy lyží atd.). Zároveň jsem byl velice překvapen, jak hluboké, ale detailní analýzy a plánování před každou akcí jsou schopni udělat, a to již během soustředění na podzim (každý měsíc mají 7-10denní společná soustředění). Poslední věc, kterou bych rád zmínil, je, jak rozdílné podmínky a přístup ke sportovcům mají severské univerzity (absence, individuální domluvy, online výuky). Při mém studiu jaderné fyziky v Praze jsem se k tréninku dostal maximálně jednou týdně, zatímco nyní při stejném studiu zvládám trénink každý den. Můj osobní názor je, že české školy nejsou absolutně připravené poskytnout takové zázemí.
Příprava teď určitě směřuje k mistrovství světa v Japonsku. Jak se na akci v takové, pro LOBy poměrně exotické, zemi těšíš? Jaká myslíš, že budou specifika tamějších tratí?
Těším se moc! Nevím přesně, co od závodů mám očekávat, ale pokud bych si měl tipnout a také podle minulého šampionátu v roce 2009 se bude jednat spíše o fyzicky náročné závody. Možná dost podobné Bulharsku, a možná nás také pořadatelé překvapí s technicky náročnou tratí. Sami uvidíme, kam se od roku 2009 japonská LOB-scéna posunula (v dobrém slova smyslu).
Je to Tvůj první světový šampionát mezi dospělými Jaké máš cíle?
Cíl je podat takový výkon, se kterým budu spokojený.
A poslední otázka – jak dlouho se LOBu věnuješ a máš nějaký cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?
Toto je má osmá sezóna v reprezentaci, tři roky dorostenec, tři roky junior a poslední dvě sezóny senior. Mým cílem v LOBu je pravidelně pronikat mezi skandinávské závodníky v popředí.
