Junioři bojovali ve Švédsku o světové tituly
Po dlouhých 18 letech zavítalo juniorské MS do Švédska. Konkrétně do přístavního města Karlskrona na jihovýchodě země. Okolní terény jsou specifické i pro domácí závodníky, a tak pro nás jako kontinentální běžce znamenaly ještě větší výzvu. Cílenou přípravu k tomuto šampionátu jsme zahájili už loni, když jsme se sem vypravili na desetidenní soustředění během letních prázdnin. Pak jsme linii společné přípravy v místě konání JMS na několik měsíců opustili a vydali jsme se potrénovat do terénů už přímo s nominovanými závodníky v půlce června. Českou výpravu tvořilo standardně 6 juniorek a 6 juniorů, kteří si místo v týmu vyběhli během květnových nominačních závodů.
Od roku 2023 je program JMS ustálený na dvou sprintových disciplínách (sprint a sprintové štafety) a třech lesních (dlouhá a střední trať a štafety). Sled disciplín se může nepatrně měnit (pořadí sprint vs sprintové štafety a dlouhá vs střední trať), ale obecně se nejprve běhají ty sprintové a pak se přechází do lesa s tím, že v rámci programu musí být zařazen volný den. Až na úplné výjimky pak běhají všichni účastníci všechny disciplíny.
Pro sprintové disciplíny byl embargovaný celý poloostrov, na kterém se rozprostírá historické centrum Karlskrony včetně námořní základny ozbrojených sil. To teoreticky svádělo k variantě, že by byl tento prostor využit, protože z místa neexistovala stará mapa a ani není k dispozici street view, podle kterého by se dala připravit. Nicméně vzhledem k tomu, že je základna aktivní, tak její využití nedávalo žádný smysl a pořadatelé použili dostatečně velký prostor zbylé části města včetně menšího ostrova na východě s námořním muzeem a pevností, kam se zavítalo v rámci sprintových štafet.
Karanténa byla pro oba závody umístěna do Brinova arény, odkud se závodníci už v rámci pre-startu přiblížili více do centra města. Tratě úvodního sprintu nebyly závodníky hodnoceny jako příliš obtížné. Nicméně charakter města toho víc ani nenabízel. Nejnáročnější byly krátké postupy ve dvorech jednotlivých obytných bloků. České výpravě se vstup do šampionátu vydařil. Tři junioři se umístili do 13. místa, přičemž Vláďa Srb dokonce na velké bedně, Ondra Brosch 10. a Tomáš Urbánek 13. místo. Z tohoto pohledu se jednalo o nejúspěšnější sprint v chlapském podání za hodně dlouhou dobu. Navíc se na 25. místě umístil při své premiéře na JMS Eliáš Kosák (38. P. Tomášek, 53. T. Kučera). I juniorky přidaly pěkné výkony. Naše největší dívčí sprintová naděje Kačka Štěpová skončila stejně jako loni 13. a debutantka na JMS Maky Hanušová 16. (37. E. Tomanová, 43. V. Vyziblová, 49. V. Škáchová, 58. B. Strýčková). Zvítězili favorité M. Bührer a F. Hjerne. Ovšem na další medailové pozice se dostali v juniorech na děleném 2. místě hned dva Australané C. Horley a E. Dent, v juniorkách (ne)překvapilo 3. místo Sary Delić.
Na start sprintových štafet se následující den postavilo 86 týmů (včetně těch mixových) a mezi nimi i tři naše. Áčkovou štafetu rozbíhala Maky Hanušová, která na tento úsek sice není vůbec zvyklá, ale na základě výkonu v předchozím dni si vysloužila místo v první štafetě. I přes kolizi v úvodu trati, která znamenala časovou ztrátu, nakonec rozběhla štafetu velmi dobře a předávala Vláďovi Srbovi na 7. místě se ztrátou 28 vteřin. Vláďa se rozpomenul na svůj výkon z MČR sprintových štafet a předvedl další stíhací jízdu, během níž posunul naši štafetu už na 2. místo se ztrátou pouhých 7 sekund na v té době vedoucí Francii. Tu se vydal stíhat Tomáš Urbánek, který už během závodu ve sprintu ukázal, že je rychlostně výborně připraven. Zatímco ve sprintu kupil po průběhu arénou drobné chyby s výhledem na výborný výsledek, tak ve sprintovkách už podal mapově čistý výkon a udržel naši štafetu na 2. místě se stejnou ztrátou, i když lídr se změnil. Na poslední úsek vyrazila Kačka Štěpová, zkušená finišmanka dosud béčkové štafety. A i když se závěrečnou volbou propadla těsně na 3. místo (1. Švýcarsko, 2. Francie), tak svoji roli splnila a vybojovala našemu týmu už druhou bronzovou medaili ze sprintových štafet v historii juniorských šampionátů. Pěkné výkony jsme viděli u závodníků i v dalších dvou týmech, když béčko (E. Tomanová, O. Brosch, E. Kosák, V. Vyziblová) doběhlo na neredukovaném 13. místě a céčko (B. Strýčková, P. Tomášek, T. Kučera, V. Škáchová) na 22. místě.
Zatímco u sprintových disciplín jsme tak nějak tušili, do čeho jdeme, tak les skrýval větší neznámou. Tréninkové prostory pro dlouhou trať se vyznačovaly podstatnou proměnlivostí. Pasáže čistého lesa bez náročné podložky s výraznými kameny a rozhraním porostů střídal zavřený smíšený les, místy podmáčený s kamennými plotnami. Také parametry tratí (juniorky 9,9 km, junioři 12,6 km) slibovaly spíše rychlejší závod. Nakonec tomu bylo trochu jinak. Vítězné časy byly o pět minut delší (a to ten den už nebylo nijaké vedro) a mezi závodníky se i na čelních místech vytvořily velké rozdíly. Pokud s výkony juniorů na sprintu panovala spokojenost, tak na dlouhé trati doslova šokovali, když se hned 4(!) závodníci dostali do TOP10 a vylepšili už tak velmi cenná umístění našich juniorů na mistrovské klasice z let 2022-2025. Pro druhou medaili – stříbrnou si doběhl Vláďa Srb, který si do Švédska přivezl parádní formu. Startoval jako jeden z posledních a čekání v karanténě už mu přišlo opravdu dlouhé, ale nenechal se rozhodit. Od počátku nasadil vysoké tempo a na 12. kontrole doběhl do té doby skvěle běžícího Martona Csobotha, který zrovna na ní chyboval. Vláďa na trati vyrobil jen menší chyby, a to rozhodlo o jeho skvělém umístění. Podobně běželi i 4. Tom Kučera, 7. Prokop Tomášek a 10. Ondra Brosch, kteří v porovnání s ostatními téměř nechybovali. Dle jejich slov nebyla trať vůbec jednoduchá, a to hlavně pasáž kontrol 17-19, která byla technicky nejnáročnější a závodníci už do ní vbíhali ve velké únavě.
I v tomto závodě se dokázaly prosadit naše juniorky. Viki Škáchová proběhla tratí v podstatě bezchybně a doběhla si pro výborné 4. místo s velkým náskokem pěti minut. Dlouhá trať se stává s bilancí 3-5-4 její parádní disciplínou na JMS. Také Maky Hanušová závod rozběhla ve velkém stylu, a i když ke konci drobně ztrácela, znamenalo to v cíli výborné 9. místo. Další dvě naše závodnice Viky Vyziblová a Eliška Tomanová skončily na velmi pěkném 14. resp. 16. místě. Přičemž výkon Viky mohl být ještě o nějakou minutku lepší, když jako jedna z prvních startujících byla ovlivněna přítomností nervózního „zřejmě majitele pozemku“ v lese, který závodnicím bránil při přeběhnutí mostku.
Po dni volna přišly na řadu disciplíny, na které se mnoho závodníků těšilo asi nejvíce, a to díky prostoru, kde se závody odehrávaly. Aréna byla situována poblíž vesnice Bussevik na poloostrově Torhamn. Tuto oblast pokrýval smíšený les s proměnlivou viditelností. Navigaci ztěžoval plochý terén a málo výrazných bodů. Naopak větší jistotu dodával závodníkům výskyt kamenných ploten, po kterých se rychle běhalo. Během přípravy jsme měli možnost se na tento typ terénu adaptovat ve vedlejším prostoru Färskesjön, ale se závodníky jsme se shodli, že tento byl ještě více nepřehledný, což způsobovalo větší nejistotu během závodního výkonu. Závod vyhovoval jednoznačně Seveřanům, i přesto jsme z tohoto terénu dokázali přivézt výborné výsledky.
Na střední trati skončila těsně za medailí na 4. místě Maky Hanušová, která neudělala na trati jedinou chybu. Velmi pěkně rozběhla závod i Bára Strýčková, kterou až chyba v závěrečné části trati odsunula z průběžného 15. místa na 27. Pro 29. místo si doběhla bezpečně běžící Eliška Tomanová. U juniorů byl závod podstatně vyrovnanější, a i když se chybovalo, tak rozhodovaly vteřinky. Se ztrátou 2:41 skončil na 16. místě Tomáš Kučera a do třech minut ztráty se vešel ještě 22. Vláďa Srb.
Vzhledem k vyrovnanosti našich závodníků bývá čím dál náročnější postavit tu nejlepší možnou sestavu pro závod štafet. Díky specifičnosti terénu měl výsledek ze střední trati a stabilita závodníků mnohem větší význam než obvykle. Ohled byl brán i na vhodnost závodníků na jednotlivé úseky. Oba závody se podařilo našim týmům výborně rozběhnout. Vláďa držel taktiku snažit se doběhnout v čelním balíku, dokud ovšem nenarazil na poslední farstovanou kontrolu. Během coach race jsme zjistili, že se opravdu jednalo o nejtěžší pasáž na trati, navíc zařazenou na samý konec závodu, kdy už závodníci neměli moc dalších příležitostí reagovat na jeho vývoj. U Vládi bylo hlavní příčinou chyby neudržení směru při přeběhu skalní plotny před hustníkem a následná záměna žluté „liniové paseky“. Přesto se na dalších úsecích Tom Kučera s Ondrou Broschem pokusili o stíhací jízdu a dotáhli štafetu alespoň na 8. místo v redukovaném pořadí. Jak už se někdy stane, tak klučičí béčko rozběhlo závod mnohem lépe. Eliáš Kosák předával Prokopovi Tomáškovi se 4 minutovou ztrátou, což Proukyho nakoplo a díky nejrychlejšímu času na 2. úseku posunul štafetu na průběžné 5. místo. Bohužel zranění kotníku Tomáše Urbánka ze střední trati nakonec nedovolilo štafetě tento závod dokončit.
Závod juniorek se nám podařilo rozběhnout výrazně lépe, když jak Eliška Tomanová (A), tak Viky Vyziblová (B) přiběhly v prvním balíku se ztrátou 1,5 minuty, což v tomto terénu nehrálo žádnou roli. Na druhém úseku za to vzala Viki Škáchová, která si určitě spravila chuť z předchozího dne a vytáhla štafetu na samé čelo závodu. Zhruba třetinu trati dokázala s Viki běžet i Barča Strýčková, ale pak začala kupit drobné chyby a jednu větší v závěru a propadla se pořadím. Maky vybíhala na svoji trať v těžké pozici společně s oběma štafetami Švédska a Švýcarska. Poté, co švédská jednička udělala na začátku trati větší chybu a drobně chybovaly v dohledávce i dvojky Švýcarska a Švédska, tak utvořila silný tandem s první štafetou Švýcarska, který fungoval až do té poslední farsty, kde Maky vlastně okopírovala chybu Vládi, a i když pak vynaložila veškeré úsilí na to pokusit se o nemožné a vrátit se na medailové pozice, tak na ní nakonec v tomto případě opravdu jen zbylo 4. místo. Naproti tomu se zpět na velkou bednu dostala naše druhá štafeta, která běžela ve stejném složení jako loni a obhajovala bronzové medaile. Na ty to letos bohužel nestačilo, ale 6. místo v neredukovaném pořadí je rozhodně kvalitní.
Letošní juniorské se běželo po 4 letech v terénech, které nám nejsou úplně vlastní. Posledním takovým byl v roce 2022 šampionát v Portugalsku. Letos jsme navíc běželi ve Švédsku, tj. na domácí půdě dlouhodobě nejúspěšnější reprezentace. Terény byly určitě bližší i dalším Seveřanům. Po loňské veleúspěšné sezóně přešli do dospělé kategorie závodníci, kteří v uplynulých 3-4 letech byli hlavními oporami a tahouny týmu. Byli jsme tedy zvědavi, jak se s nastalou situací vypořádá letošní tým, ve kterém bylo pět nováčků. Pravdou ale je, že tato situace je v juniorech běžná a každoročně se obmění alespoň čtvrtina startovního pole. To pak dělá kategorii nevyzpytatelnou, protože startuje mnoho neznámých kvalitních závodníků, kteří jsou na této světové akci poprvé.
Český tým ve Švédsku uspěl. Velký respekt a gratulace všem našim závodníkům! Dvě medaile, čtyři 4. místa, 6., 7., 9., 2 x 10. místo, ale i další umístění do TOP20 nás řadí v celkovém hodnocení zemí na 4. místo jen s mírnou ztrátou na 2. Švýcarsko a 3. Finsko. Letošní úspěchy a zároveň výrazné úspěchy let minulých dávají naději, že se nejedná o nahodilé výsledky, ale že jde o potvrzení, že systém přípravy naší mládeže je funkční. To je vidět v posledních letech na jednotlivých závodnících, kteří přicházejí do juniorů technicky a fyzicky velmi dobře připraveni. Systematická práce v klubech, návaznost v TSM, projekt STK, vliv atletického tréninku (což se pak odráží v dosažených časech při dráhových testech nebo laktátovém testování), ale určitě i další aspekty jako vyšší členská základna dohromady tvoří pevný základ, na který navazují reprezentační družstva.
Juniorské reprezentace jsou nedílnou součástí struktury vrcholového sportu. Jejich cílem je doručit do dospělé kategorie co největší počet kvalitních závodníků, kteří jsou schopni se za předpokladu dalšího soustavného a správně nastaveného tréninku prosadit i na té nejvyšší úrovni. Významný úspěch na JMS může dopomoci k tomu, že přechod z juniorů do dospělých bude co nejhladší a závodníci budou schopní se prosadit v dohledné době.
Na závěr díky všem závodníkům za příkladnou reprezentaci a týmovou atmosféru. Osobním a klubovým trenérům a trenérům TSM děkuji za jejich soustavnou práci s našimi mladými závodníky a ostatním členům realizačnímu týmu juniorů děkuji za jejich celoroční obětavou práci. Bez vás by to nešlo!
Těším se opět na viděnou v srpnu ve Francii při prázdninovém soustředění juniorů a dorostu!
