Ludvík mistrem Švédska, Stránský má bronz…teoreticky
S blížícím se mistrovstvím světa ve švédské Moře se členové reprezentace postupně přesouvají do lokality, aby si oťukali místní terény. Po O-Ringenu v červenci se nabízelo zúčastnit se mistrovství Švédska v Uppsale, které obsahovalo závod na middlu, ve sprintu a na longu. Ačkoli pro zahraniční závodníky není možné získat titul, úspěšným výsledkům naší skromné výpravy to nebránilo.
Závodní víkend odstartoval middle v terénu, který by se u nás dal snad nejlépe přirovnat k Novému Městu na Moravě, ale i to je stále hodně nepřesné. Příměstský les doslova prošpikovaný cestami, cestičkami i pěšinkami a prochozeným discgolfovým hřištěm k tomu byl pro našince opravdu něco nového. Voleb na každou kontrolu bylo nepřeberné množství a jejich realizace vyžadovala pořádnou dávku koncentrace. Ztratit se dalo luskutím prstu a přehlédnout malou odbočku ještě rychleji. Výkony ve wattech rozhodně netrhaly rekordy; taktika byla jet pomalu a pozorně kontrolovat postup terénem.
Nejlépe se na middlu dařilo Vojtovi Ludvíkovi. I přes chybu na minutu a čtvrt zvítězil o 17 vteřin nad Hannesem Hnilicou z Rakouska, který také přijel potrénovat o něco dříve.
Druhým závodem dne byl sprint. Ačkoli by se dal udělat ve stejném terénu jako middle a všichni by se nejspíš ztratili úplně stejně jako dopoledne, přesunul se do kampusu univerzity. Absolvovat takhle “pěšácký” terén bylo také něčím neobvyklým. Potřebné bylo dočítání mapy, kde je jezditelná a nejezditelná plocha, schody, podchody a kudy nejkratšeji a nejplynuleji prokličkovat mezi budovami. V této disciplíně česká výprava přenechala stupínky nejvyšší dalším národům a s masovými kuličkami s brkaší se chystala zaútočit na nedělní long.
Předzvěsti od domorodců znalých nedělního terénu byly jednohlasné – bude to jako v Goteborgu – dlouhé technicky náročné traily, ze kterých není úniku. Jak řekli, tak to bylo. Kořením, které závod dovedlo k dokonalosti, byla ranní silná bouřka, která veškeré kořeny, kameny i dřevěné lávky v lese přeměnila na zákeřné kluzké potvory, keré čekají na jediný chybný pohyb. Na to musí mít člověk pořádný technický skillset a zásobu morálu. Pro technicky méně zdatné představovala tato výzva mnoho minut “venčení kola“ pěšky.
Kromě technické výzvy byl terén specifický i “generalizací” mapy, kde se na zakreslování nejužších pěšinek nehraje. Ovšem na poznání rozdílu mezi zakreslenou a nezakreslenou pěšinkou v terénu to chce zkušené oko, a tak se z GPS záznamů dá pozorovat mnoho freeriderů probíjejících se švédskou divočinou.
Pro hypotetický cenný kov si v tomto závodě dojel Vojtěch Stránský. Nejrychlejší byl Armel Berthaud z Francie, který si celou cestu v technické náročnosti vyloženě liboval. Druhý skončil v lokálních terénech kovaný Rasmus Nordgren se ztrátou necelých šesti minut. Vojtovi Armel ujel o minut deset.
Pro všechny nominované teď probíhá poslední týden příprav a ladění formy. Na začátku dalšího týdne nastane přesun zbytku týmu do Mory, kde v úterý proběhne modelový trénink. Pak to vypukne.
úvodní foto: Valerie Kamererová
