Takhle vypadá parádní MTBO akce, Mistry ČR v mass startu Ludvík a Štěpánková
Prudké kopce, prudké sjezdy, technicky náročný terén, náramně komplikovaná mapa, výhledy jako malované a tratě, na které se shromaždištěm nesla samá chvála – taková scenérie doprovázela prodloužený MTBO víkend ve Vizovicích pod taktovkou GIGANT Orienteering.
MČR v mass startu jako malované
Den osvobození byl oslaven mistrovským massákem. Pro někoho je to nejméně oblíbená disciplína, někomu tlak jízdy v balíku vyhovuje a někdo prostě zkouší štěstí a snaží se uviset ty nejlepší. Základem úspěchu jsou dobře postavené tratě bez zbytečných protijezdů a dobře vypočítané rozestupy startovních vln tak, aby v lese bylo stále lidí tak akorát. A to se tentokrát dobře povedlo. Jednotlivé okruhy se sice křížily, ale bezpečným způsobem. Fronty v náročných stoupáních se sice občas tvořily, ale silnější závodníci si vždycky našli místo, kde hada předjet. Kromě mapově náročného terénu hlavy závodníkům zavařila i trojitá otočka oboustranně tištěných map. Nachytávka přišla při druhé otočce delších kategorií, kde si spousta závodníků nevšimlo dlouhého přejezdu k dalším farstovaným okruhům a otáčela mapu na stejném místě jako při předchozí výměně. Za uzlovou kontrolou se tak průběžně tvořily skupinky zmatených závodníků, kterým najednou mapa absolutně nedávala smysl. Bodejď by jo, když start další mapy byl na druhé straně lesa. Ti bystřejší v tomhle místě získávali značnou časovou výhodu “bez práce“.
V dorostencích ani juniorech se nevyhrávalo ve spurtech
V nejmladších mistrovských kategoriích zvítězili Otakar Toloch a Beáta Ryglová. Oba si vedoucí pozici vybudovali už v úvodním kole a prvenství udrželi až do cíle. Ota svůj časový polštář v průběhu navýšil až na pět minut před Vítem Ouhrabkou, na třetího Kryštofa Horáka si najel minut jedenáct. Beáta o své vítězství musela finishovat s Julií Veselou, která svou téměř tříminutovou ztrátu stáhla cestou na předsběrku. Cílem projela vteřinu za Beátou a 39 vteřin přel Lisou Kalinovou, které ujela v závěrečném stoupání.
V juniorech se mistry (na stejných tratích a ve stejné startovní vlně s elitou) stali Lukáš Tuma a Adéla Ryglová. Oba si dokázali vybudovat solidní náskok na zbytek soupeřů. Lukáš zvítězil o 3:21 před Tomášem Zrníkem a Eduardem Tolochem, kteří projeli cílem na stejno.
Vítěz M20 popsal svůj závod plný zážitků takto: „Začátek mass startu byl chaotický. Všichni se rozjeli a my vzadu jsme ještě stáli. Snažil jsem se hledat mezery a dostat se dopředu dřív, než vjedeme do lesa. Tam teprve začalo pořádné rodeo, hlavně když jsme najeli do cesty rozježděné od traktoru.
„Na druhé kontrole jsme každý zvolili jiný postup a postupně jsme se rozdělili do menších skupin. Já jel s Tomášem Polákem a Hannesem Hnilicou. Držel jsem se s nimi několik kontrol, ale pak mi ujeli, když jsem zaváhal a lehce sjel z cesty. Na dalších kontrolách jsem se je snažil dohnat, což se mi moc nedařilo.
„Největší chyba přišla na konci pytlíku. Myslel jsem si, že budu měnit mapu stejně jako v předchozím pytlíku, tak jsem starou mapu zahodil a rozjel se do lesa. Když jsem se podíval do nové mapy, zjistil jsem, že je úplně jiná než ta předchozí. V tu chvíli mi došlo, že jsem na jednu kontrolu v předchozí mapě zapomněl.
„Rychle jsem se pro ni otočil, ale myslel jsem si, že už mi všichni ujeli a že jedu poslední. Zbytek závodu jsem proto jel spíš normálním tempem. A hlavně jsem si hlídal mapu. Když jsem dojel do cíle, nikoho z kategorie jsem neviděl. Rychle jsem si šel vyčíst a ptal se pořadatelů, jestli už někdo dojel. Oni mi ale řekli, že jsem tady první.“
Adéla dorazila do cíle o 7 minut a 23 vteřin dříve než Klára Kurečková. „Čekala jsem, že to bude hodně kontaktní závod vzhledem k tomu, že jsme startovaly s veterány. Po tom, co jsem svou první mapu objela s Rózkou, jsme se sjely i s Martinkou. Ty mi pak po jiné farstě odjely a mně se je už nepodařilo dojet. Zbytek závodu jsem si už musela odmakat sama. Mapy jsme měli čtyři, takže bylo lehké se párkrát zamotat do jejich otáčení. Naštěstí se mi ale povedlo celý závod objet bez nějakých zásadních mapových chyb. (teda az na postup na sberku 😅) Díky tomu, že závod pořádali Giganti, nečekala jsem nic jiného než luxusní mapu i terény, které pořadatelé doručili.“ Stříbrná Klára Kurečková za sebou zuby nehty držela Markétu Fišerovou. Ta se k ní nebezpečně přibližovala, ale cílem projela 16 vteřin za ní.
V elitě na fyzické suboje došlo
Vítěz mužského závodu zvládl trať dlouhou 24 km vzdušně objet za 84:33. Svůj náskok si Vojtěch Ludvík začal budovat už v průběhu druhé farstované smyčky. Na druhé otočce už vedl o 1:51. Zbývalo mu držet tempo a neudělat velkou botu, což se mu vydařilo a domů si odvezl zlato. Vicemistrem se stal Jakub Račanský: “Massák byl, stejně jako celý víkend, perfektní zážitek. Šel jsem do toho celkem opatrně, díky čemuž jsem si mohl naplno užít kontaktní závod s luxusními výhledy, spletí cest i pár výživných kopečků, které na trati vždycky ocením. S Hannesem jsme se sjeli na konci toho druhého pytlíku a ten dlouhý postup jsme jeli spolu. Tam jsem mu zkusil nastoupit na tom posledním kopečku, ale neúspěšně. Bylo to super!” Na druhý stupínek Jakub vystoupal s Hannesem Hnilicou, který dojel celkově druhý, ale jako zahraniční závodník je z MČR vyřazen. Cílem Hannes projel v čase 87:31, 18 vteřin před Jakubem. Bronz si, posunem ve výsledcích vydělal Jan Hašek, který cílem projel se ztrátou 4:44 na vítěze.
Souboj o první místo mezi Rozálií Kuchařovou a Martinou Štěpánkovou byl napínavý až na cílovou čáru. Martina popsala závod takto: „V první části šlo vše hladce, naštěstí jsem se držela vpředu, takže jsem nemusela řešit žádné tlačenice. Akorát na druhém průjezdu uzlové kontroly jsem si předčasně otočila mapu a musela jsem ji zase vracet, tudíž jsem si pořádně nenamapovala dlouhý postup na další uzlovku a Róza K. mi tam trochu ujela. Dojet Rózu zpátky mě stálo dost sil a navíc trať začala být výrazně kopcovitější. Únava se začala projevovat – několikrát jsem zvolila špatný postup, po kterém jsem znovu musela dotahovat. Nakonec sjezd po asfaltu na předsběrku, nohy si trochu orazily a pak jsem si řekla, že to v prudkém stoupání ještě zkusím. Najela jsem si náskok. Róza ve sjezdu mocně stahovala, ale nakonec mi to těsně vyšlo. Jinak se mi to moc líbilo – těžká mapa, technická jízda a boj až do konce.“ Ani Róza se zaváhání při výměně mapy nevyhla: „Hromaďák mě hodně bavil. Hned na začátku jsem ale udělala chybu, když jsem si moc brzy vyměnila mapu a na chvíli ztratila přehled o tom, kde přesně je kontrola, na kterou jedu. Musela jsem si proto mapu znovu otočit a ujistit se, že jsem správně, což mě stálo asi 20 sekund. Potom už to ale bylo bez větší chyby, maximálně nějaký přejezd odbočky a následné otáčení. Největší zábava přišla na posledních dvou mapách, kde jsme si to s Martinkou udělaly opravdu zajímavé a pořádně jsme se proháněly. Vždycky jsem si říkala: ‚Yes, teď jsem určitě vymyslela něco lepšího,‘ ale Martinka mě stejně pokaždé dojela. A tahle situace se opakovala několikrát. Byl to souboj až do úplného konce.“ Třetí Markéta Mulíčková těsné souboje nezažila: „Docela brzo jsem se ocitla sama, co se týče holek z mý kategorie, a jela jsem celou dobu s muži padesátníky (kteří startovali ve stejné vlně). Když jsem v jednu chvíli zahlídla Adélku na dosažitelném obzoru, spadl mi řetěz, takže byla zas fuč a já si spokojeně pokračovala sama dál.“
Gigantí sprinty jsou prostě TOP
Na řadě byl “odpočinkový den“, kdy byl na programu dopolední závod ve sprintu a odpolední volná zábava. Stejně, jako si všichni pamatují Giganty organizovaný sprint ve Vilémově, budou si všichni pamatovat sprint ve Vizovicích. V poměrně malé oblasti se staviteli podařilo vymyslet velmi, ale velmi zábavné tratě. Nachytat se v mapově komplikovaných pasážích, ztratit flow nájezdem ze špatného směru nebo ztratit přehled v tom, odkud a kam vlastně jedu, nebylo vůbec těžké. Tratě se křížily, nohy ve stoupáních těžkly a oči ve změti cest přecházely. V závěrečném kolečku okolo stadionu už mozek odmítal řešit další rébusy.
Veteráni si libovali v měřítku 1:3500. V elitě výřez závěrečné části v tomto měřítku někdo uvítal a někdo nevyužil, protože “mně přišlo, že bych se v tom ztratil, kdybych začal koukat do toho výřezu, tak jsem to objel na tý pětce.” I zahraniční závodníci, kteří přijeli v rámci World Masters Series, si mapově náročný závod pochvalovali.
Úvod ženské elitní tratě se nejlépe vydařil Adéle Ryglové. Při nájezdu do druhého kolečka ale nedomapovala situaci na křižovatce a do vedení se dostala Martina Štěpánková: „Super závod, moc se mi to líbilo, i když nechápu, že se tam nikdo nesmotal. Ke konci už jsem trochu plavala v mapě, ale nakonec jsem to dotáhla relativně bez chyby do konce,“ ocenila komplikovanou trať vítězka. Adéle by výkon stačil na druhou příčku, ve své kategorii W20 ale obsadila první místo. Na stříbrný stupínek v ženách vystoupila specialistka na sprinty a mapově náročné závody Jana Hnilica z Rakouska. Trať objela s přesností jí vlastní, jen v drobně pomalejším tempu. Mapovým chybám se vyvarovala i Marie Kamarytová, které v podstatě čistý závod vydělal bronzovou pozici.
Rakousko bylo opět vidět i v pánské kategorii, a to na samém vrcholu. Tak, jak se závod povedl Janě, povedl se i bráchovi. Hannes virtuálně soupeřil s Vojtou Ludvíkem, ale dokázal volit výhodnější volby a vyvarovat se zaváháním v realizaci postupů. Tím se ve druhém kolečku v lese dostal do vedení a v cíli byl o 41 vteřin rychleji. Už teď se těší na další české závody: “Celý víkend se mi vážně líbil. Jako každý český MTBO podnik byl skvěle zorganizovaný a tratě byly supr. Celkově perfektní příprava na mistrovství Evropy. Závody v Česku už mi přijdou, jako by byly moje domácí, a těším se, až přijedu na další. Je vždycky prima po závodě probírat postupy s ostatními a užít si večer v dobré společnosti a s dobrou hudbou!“ Na třetím místě se ztrátou dvou minut dojel Vojta Stránský: „Po závodech v Maďarsku jsem spíš jen odpočíval a do pohárových závodů ve Vizovicích jsem nastoupil ještě víc nerozjetej než jsem původně očekával. V sobotu už jsem se cítil dobře, ale dělal jsem chyby na mapě a chybělo trochu závodnického štěstíčka, když jsem se nešťastně čelně střetl s nějakým vetošem na singláči a ztratil flow.“ O bronz se v průběhu závodu přetahoval s Janem Haškem. Honza ale v areálu školy říznul plášť a rázem měl ze závěrečných kontrol na stadionu běžeckou atletiku. Vojta tak nabyl v závěru drobnou výhodu, kterou přetavil v bronz.
DJ Ben Rygen měl na starost večírek po mistrovském závodě a kapela Dark Paradise druhou nálož bikerské zábavy. Kulturní program na jedničku. Děti v kotli rozhodně přetáhli večerku, ale rodiče můžou v klidu spát, protože večírková kultura má očividně zajištěnou budoucnost. Ačkoli noci byly chladné, tanec rozehřál prochladlé kosti, bar ne a ne vyschnout a dobré společnosti se vždycky najde.
Valašský terén má i na třetí závod co nabídnout
“Jsem rád, že je dneska jenom middle a ne long,” libovali si v nedělní ráno závodníci v kempu. “Jsem zvědavej, jak to natáhnou, protože ten prostor je stejnej s massákem,” přemýšleli další. Prostor byl využit dobře. Některé kontroly byly velmi podobné, což ale nebránilo tomu, zamotat se u nich znovu. Některé postupy byly v podstatě v protisměru, takže jsme si vyjeli nahoru to, co jsme si v pátek sjeli dolů. Komplikovanější pasáže byly využity do poslední pěšinky.
V mužích opět zazářil Hannes Hnilica. Ve vedení vystřídal Jana Haška na 15. kontrole a do cíle dojel s náskokem 43 vteřin na druhého Vojtu Stránského. „V neděli jsem se se závodem popasoval dobře a správně jsem v jednotlivých částech volil tempo, abych vše relativně dobře umapoval,“ zhodnotil svůj závod Vojta. Ten Honzu virtuálně předjel tři kontroly před cílem. V cíli byl Vojta ještě o 53 vteřin rychleji. Favorizovaný Vojta Ludvík se nevyhnul pádu, při kterém zlomil přehazovačku. Závod tedy nedokončil.
„Mapové vyvrcholení. Myslela jsem si, že už pořadatelé všechny trumfy vytáhli, ale mýlila jsem se. Začátek byl z mé strany vlažnější, v prostředku jsem se dostala do tempa, pak jsem asi dvakrát nezvolila nejlepší postup a trochu jsem vypadla z mapy. Naštěstí jsem to ustála až do konce,“ zhodnotila vítězka závěrečný závod. Martině Štěpánkové zdatně sekundovala Adéla Ryglová. Ba dokonce se jí úvod závodu vydařil lépe. V cíli byla o 55 vteřin za vítězkou, čímž zvítězila ve své kategorii W20. Závod se velmi vydařil i Kláře Kurečkové, která na Martinu ztratila 4:59, ale z žen byla třetí nejrychlejší. To jí v juniorkách vydělalo stříbrnou příčku. Na elitní stříbrný stupínek vystoupala Markéta Mulíčková. „Middle mě fakt bavil a závodem jsem poměrně hladce proklouzla,“ libovala si Marky. Třetí pozici, i přes množství chyb, obsadila Rozálie Kuchařová: „Na middlu jsem udělala chybu hned na první kontrolu, kde jsem nechala asi 40 sekund. Byla to hrozná blbost, ale stalo se, takže jsem se snažila znovu zkoncentrovat a jet dál. Do 16. kontroly to bylo celkem dobré, ale na 17. kontrole jsem nechala dalších 2:49, což se opravdu nepovedlo. Pak mě zpátky dojely Ema s René a už jsem se nedokázala pořádně soustředit. Dělala jsem jednu chybu za druhou a v závěru jsem byla hlavně ráda, že jsem dojela do cíle.“ Na Martinu ztratila 5:44.
Hřejivý pocit z parádně vyvedeného prodlouženého víkendu snad vydrží jak závodníkům, tak organizátorům až do další akce. Tou bude červnový trojzávod s MČR ve sprintu a ve štafetách pod taktovkou Slavia Liberec na Hamru na jezeře. Ještě předtím je ale na programu Mistrovství Evropy MTBO v Portugalsku. Fandící mód připravit!
